Život Na Tomto Světě

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
2 / total: 9

Život Na Tomto Světě

Náš vesmír je dokonale uspořádaný. Nespočetné miliardy hvězd a galaxií se pohybují v jednotlivých oběžných dráhách, a přesto jsou v uplném souladu. Galaxie, které se skládájí z téměř 300 miliard hvězd plují jedna přes druhou a k údivu každého z nás, během těchto ohromných pohybů nedojde k žádné srážce. Tento pořádek nelze přisuzovat náhodné shodě. Navíc rychlost, kterou se tělesa ve vesmíru pohybují, je mimo chapání lidského smýšlení. Fyzikální rozměry vesmíru jsou enormní ve srovnání s měřítky, které používáme na Zemi. Miliardové až trilionové množství hvězd, planet a galaxií, jenž lze pojmout jen s pomocí matematických vzorců, obíhají ve vesmíru jejich příslusné dráhy neskutečnou rychlostí.

Například, Země se otáčí kolem své osy tak, že předměty na jejím povrchu se pohybují průměrnou rychlostí okolo 1670 km za hodinu. Průměrná lineární rychlost Země otáčející se kolem Slunce je 108 000 km za hodinu. Tyto údaje se však týkají jen planety Země. Budeme-li se věnovat dimenzím, které se nacházejí mimo solární soustavu, pak narazíme na mnohem více ohromující čísla. Ve vesmíru platí, že čím větší soustava, tím větší rychlost. Sluneční soustava obíhá kolem středu galaxie rychlostí 720 000 km za hodinu. Rychlost samotné Mléčné Dráhy, kterou tvoří něco přes 200 miliard hvězd, je 950 000 km za hodinu. Tento neustálý pohyb je nepředstavitelný. Země a sluneční soustava dohromady každý rok ujdou 500 miliónů kilometrů od bodu, ve kterém se nacházely minulý rok.

V těchto rozpínavých posunech existuje neuvěřitelná rovnováha a vypovídá tak o tom, že život na Zemi je založen na velice delikátní vyváženosti.

Nepatrná nebo dokonce milimetrovová odchylka v oběžné dráze nebeských těles by znamenala velice vážné následky. Některé následky by mohly být natolik zhoubné, že by dokázaly znemožnit život na Zemi. A právě v těchto systémech, kde působí jak náramná rovnováha tak kolosální rychlost, může k ohromným nehodám dojít každou chvíli. Nicméně, my se věnujeme našim životům dole na zemi a na všudypřítomné nebezpečí ve vesmíru zapomínáme. Těch několik téměř zanedbatelných srážek, které se ve vesmíru odehravají a o kterých víme, nás jen utvrzuje v tom, že jsme obklopeni dokonalým, stabilním a bezpečným mechanismem.

Lidé nad touto problematikou velice nepřemýšlí. Proto nikdy nepostřehnou tu pozoruhodnou síť propletených okolností a podmínek, bez kterých by nám život na zemi nebyl umožněn. Nikdy také nepochopí, že porozumění pravé podstaty jejich života je velice důležité. Prostě žijí bez jakéhokoliv přemítání nad tím, jak tato obrovská a přitom tak delikátní rovnováha vlastně vznikla.

Přitom je člověk vybaven schopností přemýšlet. Jestliže se člověk smysluplně nezamyslí nad tím, čím je obklopen, tak tu skutečnost nikdy neuvidí nebo nebude mít nejmenší ponětí, proč byl svět stvořen a kdo řídí tento mimořádný chod s tímto dokonalým rytmem.

Ten, kdo se nad těmito otázkami zamyslí a pochopí jejich význam, se ocitne tváří v tvář nevyhnutelné skutečnosti: svět, ve kterém žijeme je zde díky Stvořiteli, jehož přítomnost a vlastnosti jsou součástí všeho, co existuje. Země, nepatrný bod ve vesmíru, existuje za určitým účelem. Nic se v průběhu našeho života neděje bezdůvodně. Stvořitel, Jehož tvorba, síla a moudrost se odráží všude kolem nás, nenechal člověka jen tak. Udělil mu důležitý úkol.

Bůh poukazuje na důvod existence člověka na zemi v nasledujicím verši Koránu (výklad předkladu významu):

„Jenž stvořil smrt i život, aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší – a On mocný je i odpoustějící.“ (Súra al-Mulk: 2)

„Věru jsme člověka stvořili z kapky semene, ze směsí, zkoušejíce jej. A slyšícím a vidoucím jsme jej učinili.“ (Súra al-Insán: 2)

Bůh dále v Koránu objasňuje, že nic se neděje bezdůvodně (výklad předkladu významu):

„My nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili; kdybychom se byli chtěli pobavit, našli bychom si zábavu u Sebe, kdybychom už tak učinit zamýšleli.“ (Súra al-Anbijá‘: 16-17)

Tajemství Světa

Bůh poukazuje na účel člověka v následujícím verši:

„To, co na zemi jest, učinili jsme okrasou její, abychom vyzkoušeli, kdo z nich v konání svém je nejlepší.“ (Súra al-Kahf: 7)

Proto Bůh očekává, že mu bude člověk oddaným služebníkem po celý svůj život. Jinak řečeno, svět je místem, kde lze rozpoznat ty, kdo jsou bohabojní od těch, kdo jsou Bohu nevděční. V tomto ‚uspořádání‘ bok po boku existuje dobro a zlo, dokonalost a nedokonalost. Člověk je zkoušen mnoha způsoby. Nakonec věřící budou vyčleněni od nevěřících a postoupí do Ráje. V Koránu je popsáno následující:

„Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: „Uvěřili jsme,“ a že zkoušeni nebudou? Vždyt‘ jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Bůh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou.“ (Súra al-‘Ankabút: 2-3)

Aby člověk pochopil podstatu této zkoušky, musí dostatečně porozumět svému Stvořiteli, jehož existence a odkazy jsou viditelné ve všem, co existuje. On je Stvořitel, Majitel nekonečné síly, vědomosti a moudrosti.

dünya hayatı
 

 

„On je Bůh, stvořitel, tvůrce i utvářející. Jemu přísluší jména překrásna a Jeho slaví vše, co na nebesích je i na zemi – On mocný je i moudrý!“ (Súra al-Hašr: 24)

Bůh stvořil člověka z hmoty, obdaroval ho mnoha rysy a poskytl mu mnoho přízně. Nikdo nenabyde schopnost vidět, slyšet, chodit nebo dýchat z ničeho nic. Mimoto tyto komplexní vlastnosti byly do jeho těla zasazeny v matčině lůně před jeho narozením a v době, kdy nebyl schopen vnímat vnější svět.

Je očekáváno, že člověk jenž byl obdarován těmito vlastnostmi bude Bohu oddán. Nicméně Bůh v Koránu zmiňuje, že většina lidí má nežádoucí chování a lidé jsou jejich Tvůrci nevděční tím, že odmítají být Bohu poslušní. Domnívají se, že život je dlouhý a jejich život závisí na nich.

Proto je jejich životních krédem „užít si život naplno dokud to jde“. Na smrt a život po smrti zapomínají. Jejich snahou je si život užít a dosáhnout lepší životní úrovně. Bůh tuto vazbu na pozemský život těchto lidí vysvětlujev následujícím verši:

„Ti, kdož milují tento svět pomíjivý, nedbají na den obtížný, jejž mají před sebou.“ (Súra al-Insán: 27)

Nevěřící usilují o to, aby mohli okusit všechna potěšení tohoto života. Život však, jak verš naznačuje, utíká velice rychle. Právě toto je klíčový detail, na který si většina lidí ani nevzpomene.

Popřemýšlejme nad příkladem, který nám tuto otázku více upřesní.

Pár Vteřin Nebo Několik Hodin?

Zamyslete se nad typickou dovolenou: Po měsících pilné práce si zamluvíte vaši dvoutydenní dovolenou. Po vyčerpávající osmihodinnové cestě dorazíte do vašeho oblíbeného rekreačního letoviska. Recepce je plná rekreantů. Dokonce poznáváte známé tváře a pozdravíte se. Venku je teplo a nechce se vám ztrácet ani minuta užívání si slunce a uklidňujícího moře. Bez plýtvání času rychle najdete svůj pokoj, obléknete se do plavek a hurá na pláž. Konečně se koupete v křištálově čisté vodě, ale najednou vás vyleká hlas: „Vstávat, přijdeš pozdě do práce!“

Nesmysl, říkáte si. V tom okamžiku si nedokážete dát dohromady co se děje; mezi tím, co vidíte a slyšíte je nepochopitelný nesoulad. Po otevření očí se dozvídáte, že jste ve svém pokoji. Jste velice udiveni, že to vše byl jen pouhý sen. Překvapením zvoláte: „Řídil jsem osm hodin, než jsem se tam dostal. Cítil jsem ty sluneční paprsky ve snu i přes to, že tady venku dnes mrzne. Vnímal jsem vodu, jak mi cáká na můj obličej.“

Osm hodin jízdy do střediska, čekání v hale, zkrátka to vše, co se týkalo vaší dovolené byl vlastně jen sen, který trval pár vteřin. I přes tu nerozeznatelnou podobu s realitou to, co jste tak opravdově prožívali, byl jen pouhý sen.

Toto napovídá, že my také můžeme být probuzeni ze života na zemi, tak jako jsme probuzeni ze snů. Poté se nevěřící budou podobně udivovat. V průběhu jejich života se nedokázali osvobodit od mylné představy, že budou vést dlouhý život. Avšak až přijde čas jejich znovuzrození pochopí, že ten úsek času, kterým jejich 60 nebo 70 let dlouhý život byl, utekl jako by měl trvání pouhých pár vteřin. Bůh odkazuje na tento fakt v Koránu:

„A pak se Bůh otáže: „ Jaký počet let jste na zemi setrvali?“ Odpovědí: „Setrvali jsme tam den či jeho část. Zeptej se těch kdož počítat umějí!“ I On odpoví: „ Setrvali jste tam pouze dobu nepatrnou, ach, kéž byste byli věděli!““ (Súra al-Mu‘minún: 112 – 114)

Ať již to bude deset let nebo sto, člověk si nakonec uvědomí, jak krátký byl jeho život, jak je zmíněno v daném verši. Připomíná to příklad muže, který se vzbudí ze snu a hořce prožívá vytrácející se dojmy z příjemné, dlouhé dovolené a rázem si uvědomí, že šlo pouze o krátce trvající sen. Nápodobně, člověk bude zaražen tím, jak je život krátký, až všechno ostatní z jeho života bude zapomenuto. Bůh přikazuje důkladnou pozornost tomuto faktu v následujícím verši Koránu:

„Ti, jimž dostalo se vědění i víry, však řeknou: „Věru jste tak zůstali, jak psáno je v knize Boží, až do dne vzkříšení. A toto zde je den vzkříšení, však vy jste to neznali.““ (Súra al-Rúm: 55)

I ti, kdo žijí 70 let, neméně než ti, kdo žijí několik hodin nebo několik dní, mají vymezený čas na tomto světě... Je-li vymezen, musí jednoho dne skončit. Ať je život dlouhý osmdesát nebo sto let, každým dnem je člověk blíže svému osudovému dnu. Ve skutečnosti člověk tuto skutečnost zažívá v průběhu svého života. Bez ohledu na to, jak dlouhodobý plan si navrhuje, jednoho dne dosáhne určitého času, kdy svůj cíl uskuteční. Každý cíl nebo předmět, který považujeme za převratný moment v našem životě, se nakonec jeví jako pouhý povrchní přechod.

Představte si například chlapce, který nedávno začal střední školu. Jako tradičně se nemůže dočkat až odmaturuje. Netrpělivě se na tento moment těší. Nicméně brzy na to se hlásí na universitu. V této fázi svého života si ani nedokáže vzpomenout na ta dlouhá léta, které prožil na střední škole. V hlavě už má jiné myšlenky. Chce využít těchto vzácných let, aby se připravil pro budoucnost. Proto si sestaví několik plánů. Zanedlouho je zaneprázdněný zařizováním jeho nadcházející svatby, velice jedinečné události, kterou nadšeně očekává. Čas však utíká rychleji, než si kdy představoval a po mnoha míjejících letech se ocitá jako živitel rodiny. V letech, kdy se stává dědečkem, starým mužem se zhoršujícím zdravím, se mu těžko vybavují události, ze kterých se v mládí tak těšil. Melancholické vzpomínky se vytrácejí. Problémy, které ho tížíly jako mladíka, ho už více nezajímají. Před očima se mu rozprostírá jen několik snímků z minulosti. Jeho předurčený čas se blíží. Čas, který mu zbývá je velice omezený: několik let, měsíců nebo možná dokonce jen dní. Klasický příběh člověka končí, bez vyjímky, zde u pohřbu, kterého se zúčastní nejbližší členové rodiny, důvěrní přátelé a příbuzní. Realita je taková, že nikdo není imunní proti tomuto konci.

Avšak Bůh člověka od počátku dějin informoval o přechodné povaze tohoto světa a vylíčil posmrtný život, kde nalezne opravdové a věčné sídlo. Podrobnosti týkající se nebe a pekla jsou promítnuty v Božích odkazech. Ale přesto člověk zapomíná na tuto podstatnou skutečnost a investuje veškeré snahy do tohoto života, ač je to jen přestupný a krátký život. Nicméně jen ti, kdož zaujmou racionální přístup k životu, si navodí jasnost mysli a vědomí a dojde jim, že je nemožné cokoliv srovnávat s životem, který bude věčný. Proto životním cílem člověka by mělo být zabezpečení vstupu do ráje, věčného místa Boží blahovůle a nekonečného bohatství.

Jediný způsob, jak tohoto dosáhnout, je držet se čisté víry a usilovat o to, aby byl Bůh s námi spokojen. Ti, kteří se nesnaží zamýšlet nad nevyhnutelným koncem tohoto života, a kteří mají životní postoj odrážející jejich ignoranci, si zajisté zaslouží věčné zatracení. Bůh v Koránu líčí děsivý konec, který tyto lidi nemine:

„A v den, kdy Bůh je shromáždí, bude jim připadat, jako by nestrávili v hrobech ani hodinu jednu ze dne, a poznají se vzájemně. A tehdy utrpí ztrátu ti, kdo setkání s Bohem za lež prohlašovali a správnou cestou vedeni nebyli.“ (Súra Junes: 45)

„Buď trpělivý, jako byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni rozhodností pevnou. A nesnaž se uspíšit pro ně příchod dne, kdy spatří to, co jim bylo slíbeno, a bude se jim zdát, že setrvali v hrobech jen jednu hodinu dne. A toto je sdělení! A kdo jiný bude zahuben než lid hanebníků?“ (Súra al-Akháf: 35)

Bezuzdné Ambice

Jak jsme již dříve zmínili čas, který obyčejný člověk stráví na tomto světě je krátký jako „mrknutí okem“. Nicméně ať už člověk v životě vlastní cokoliv, nedosáhne skutečné spokojenosti, dokud neuvěří v Boha a nepřípomíná si Ho.

Od okamžiku kdy se člověk stane dospělým touží po bohatství, moci a prestiži. Však kupodivu člověk má jen omezené prostředky jak dosáhnout těchto tužeb; je naprosto nemožné vlastnit vše, co si člověk přeje. Na ukonejšení jeho snů nestačí ani blahobyt, ani úspěch nebo jakákoliv forma prosperity. Lidské životy jsou, bez ohledu na společenské postavení nebo pohlaví, téměř vždy omezeny pouze na šest nebo sedm desetiletí. Po doznění tohoto času smrt učiní všechny pozemní záliby a potěšení bezvýznamnými.

Ten, kdo má sklony k bezuzdným ambicím se vždy ocitá nevyléčitelně „nespokojeným“. Tato nespokojenost se prolíná s každou etapou života, zatímco příčiny se mění podle času a podmínek. Vůle dosáhnout těchto snů dokáže přimět člověka pustit se téměř do čehokoliv. Je tak ponořen do svých ambic, že je ochoten čelit každému následku, i kdyby to mělo znamenat, že ztratí lásku své rodiny nebo se úplně vyčlení. A přesto, když dosáhne svého cíle, to „kouzlo“ se vypaří. Ztratí zájem o svůj již uskutečněný záměr. Nenaplněn dosažením svého cíle, začne ihned hledat další a pilně se snaží jej uskutečnit. A tak to jde stále dokola.

Nespoutaná ctižádost je typickým rysem nevěřícího. Tato vlastnost je s ním až do jeho smrti. Nikdy není spokojen s tím, co vlastní. Je to proto, že chce všechno, aby uspokojil svou sobeckou chamtivost a nezajímá se o to, aby si získal přízeň Boha. Navíc dalším důvodem, proč lidé chtějí všechno vlastnit a trmácí se za majetkem, je chlouba. Lidé přestanou dbát na to, že Bůh stanovil nějaké hranice. Je tedy jasné, že Bůh nedovolí tomu, kdo je tak nepoddajný, aby na tomto světě dosáhl duševního klidu. Bůh praví v jednom verši Koránu (výklad předkladu významu):

„a ty, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Boha - jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit?“ (Al-Ra’d: 28)

Záludný Svět

Člověka obklopují nespočetné ukázky dokonalosti stvoření po celém světě: nádherné krajiny, milióny různých druhů flóry, modré nebe, mraky nasycené deštěm nebo lidské tělo – dokonalý organismus vybavený komplikovanými mechanismy. Toto vše jsou úchvatné příklady stvoření.

Pozorování motýla rozevírajícího svá křidélka, která zobrazují nádherné spletité vzory a vypovídají tak o jeho identitě, je zážitek k nezapomenutí. Peří ptačí hlavičky je tak jemné a třpytné, že připomíná drahý černý samet, nebo příjemné barvy a vůně květin, to vše je pro lidi zázračné.

Každý, téměr bez vyjímky je přitahován krásným obličejem. Pro některé lidi jsou zámožné paláce, zlatem zdobené interiéry a luxusní auta ty nejvzácnější majetky. Člověk touží po mnoha dalších předmětech v životě, ale krása čehokoliv, co vlastníme, časem vyprchá.

Od okamžiku, kdy utrhneme ze stromu ovoce, postupně tmavne, až se nakonec zkazí. Vůně květin zaplní naše pokoje jen na určitou dobu. Jejich barvy se začnou ztrácet a květiny uvadnou. I ten nejhezčí obličej začně vrásčit po několika desetiletích: léta se podepíšou na pokožce a šediny ve vlasech začlení tento krásný obličej mezi ostatní stárnoucí lidi. Uplynulá léta vymažou stopy zdravé pokožky nebo začervenalých tváří jako v dospívání. Budovy potřebují renovaci, automobily vyjdou z módy a co hůře zreziví. Jednoduše vše kolem nás podlehne zubům času. Někdo to vníma jako přirozený proces. Nicméně toto podává jasnou zprávu: „Nic není imunní proti účinkům času“.

Navíc každá rostlina, živočich a člověk na světě – přesněji řečeno, každý živý organismus – je smrtelný. Skutečnost, že se – díky porodům – světová populace po několika století nezmenšuje, by nás neměla přimět ignorovat skutečnost smrti.

eski-yeni
In the Qur'an, the last remaining authentic revelation which guides humanity to the true path, Allah repeatedly reminds us of the temporary nature of this world, summoning us to clarity of mind and consciousness. Indeed, wherever we live, we are all vulnerable to the devastating effects of this world, a self-explanatory phenomenon for people who observe life and the happenings around us. This is also true of all the attractions surrounding us. The pictures in this page are each a demonstration of this fact. Any corner of the world, no matter how impressive, will be exposed to unavoidable deterioration in a few decades, sometimes in even shorter periods of time than one would have ever expected.

Ale přesto bezuzdná vášen, očarovaní majetkem a bohatstvím člověka silně ovlivňuje. Chtíč po majetku ho bezděčně ovládá. Jedna věc by však měla zůstat na paměti: Bůh je jediným Vlastníkem všeho. Živí tvorové budou naživu, dokud si to tak Bůh přeje a zemřou, až rozhodne o jejich smrti. Bůh nabádá člověka o tom přemýšlet v následujícím verši:

„Život pozemský se věru podobá vodě, kterou jsme seslali z nebe: mísí se s rostlinstvem země, jímž lidé a zvířata se živí. A když země se přioděje ozdobami svými a krásnou se stane, tu domnívají se její obyvatelé, že jsou vládci jejími; však zasáhne je rozkaz Náš v noci či ve dne a učiníme ji jako pole pokosené, tak jako by včera nebyla ani vzkvétala. A takto činíme znamení Svá srozumitelnými pro lid přemýšlivý.“ (Junes: 24)

Tento verš napovídá, že vše na této zemi co je považováno za pěkné a krásné, ztratí jeden den svou krásu. Navíc zmizí z povrchu této země. Toto je důležitá věc, nad kterou je nutné zauvažovat, jelikož Bůh nás informuje o tom, že udává tyto příklady „pro ty, kdo rozum používají“. Jako inteligentí bytost je od člověka očekáváno myslet a brát si lekce z událostí a konečně si určovat racionální cíle ve svém životě. „Myšlenka“ a „chápání“ jsou unikátní vlastnosti člověka; bez těchto vlastností by člověk postrádal jeho nejvýznačnější rysy a dostal by se na úroveň nižší, než jsou zvířata. Zvířata také vedou život v mnoha směrech obdobný lidským životům: dýchají, rozmnožují se a jednoho dne umírají. Živočichové nikdy nepřemýšlí nad tím proč a jak byli narozeni nebo že jeden den zemřou. Je samozřejmé, že se nesnaží pochopit skutečný účel tohoto života; není od nich očekáváno, aby přemýšleli nad smyslem jejich stvoření nebo nad Stvořitelem.

çürüme
Everything on earth is destined to perish. This is the real nature of worldly life...

Nicméně člověk je zodpovědný vůči Bohu za růst svého vědomí o Bohu tím, že o Jeho příkazech bude přemýšlet a pamatovat si je. Dále je od něj očekáváno, že poruzumí tomu, že tento svět existuje jen na omezenou dobu. Ti, kdo opravdu porozumí těmto skutečnostem, budou vyhledávat Boží vedení a osvícení tak, že budou vykonávat dobré skutky.

Neuposlechnou-li však, čeká je strádání jak na tomto světe, tak ve světě posmrtném. Člověk může sice zbohatnout, ale nikdy nedosáhne štěstí. Krása a sláva sebou většinou nesou neúplné štěstí místo radostného života. Například slavná osoba, která se kdysi slunila v obdivech svých fanoušků, se později potýká s vážnými zdravotními potížemi. Jednoho dne umírá osamocena v malém hotelovém pokoji, aniž by při ní někdo stál a staral se o ni.

canlı-ölü
 

Příklady Z Koránu O Tom, Že Tento Svět Je Klamný

Bůh opakovaně v Koránu zdůrazňuje, že toto je „svět, kde všechna potěšení jsou odsouzena k zániku“. Bůh vypráví příběhy tehdejších společností, mužů a žen minulosti, kteří se těšili ze svých bohatsví, slávy nebo společenského postavení, a přesto je potkal nešťastný konec. Přesně to samé postihlo dva muže, o kterých se mluví v kapitole Jeskyně:

„Uveď jim podobenství o dvou mužích, z nichž jednomu jsme dvě zahrady révy vinné dali, obklopené palmami, a mezi nimi jsme obilí zaseli; Obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a mezi oběma jsme řece téci dali. A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: "Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým." Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: "Že někdy toto zanikne, si nemyslím, a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina: A věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou." I pravil mu druh jeho v rozhovoru: "Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou? Však já hovořím: On je Bůh, Pán můj, a já k Pánu svému nepřidružuji nikoho. Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího, možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada. A možná že postihne ji z nebes pohromou, takže stane se jednou zrána zemí pustou. Či voda její v hlubinách země zmizí a tobě se nezdaří nalézt novou." A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a jal se majitel lomit rukama nad tím, co vynaložil na ni a že od základů je zpustošena nyní, a volal: "Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!" A neměl čeleď žádnou, jež by mu pomohla kromě Boha, a nedočkal se pomoci. A tady přísluší ochrana jen Bohu skutečnému; a On nejlepší je v odměňování a k nejlepšímu vede konci. A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou travinou, již větry rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí každou. Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou.” (Al-Kahf: 32-46)

Vychloubání majetkem činí člověka směšným. Toto je stejnopisný Boží zákon. Bohatství a moc jsou dary od Boha a mohou být kdykoli odebrány. Příběh „lidí z ráje“, který je popsán v Koránu, je tomu dalším příkladem:

„A podrobujeme je zkoušce podobné té, jíž podrobili jsme majitele zahrady, kteří přísahali, že půjdou do ní zrána úrodu sklidit, však nepronesli: "Bude-li Bůh chtít!"

A zatímco spali, jedna z metel Pána tvého ji navštívila, takže za jitra zahrada jak očesána byla. A zrána na sebe volali: "Pojďme časně na svá pole, abychom všechno sklidili!" A na cestu se vydali a vzájemně si šeptali: "Jen aby nám sem dnes žádný nuzák nepřišel!" A tak za jitra vyrazili, aby rozhodnutí své vyplnili, však vidouce zahradu, vykřikli: "Věru jsme v bludu byli! Ba co víc, vždyť nezbylo nám vůbec nic!" I pravil nejobezřetnější z nich: "Což neříkal jsem vám, že slávu Boží pronésti jsme měli?" A zvolali: "Sláva budiž Pánu našemu, vždyť vskutku jsme nespravedliví byli." A vzájemně si výčitky činili řkouce: "Běda nám, vpravdě jsme vzpurní byli! Ale snad Pán náš výměnou za ni nám lepší dá, vždyť my věru po Pánu svém touhu máme!" Takový bývá trest na tomto světě, však trest na onom světě ještě větší bude - kéž by si to uvědomili!” (Al-Qalam: 17-33)

Bystré oko si z těchto veršů ihned uvědomí, že Bůh v tomto příběhu neuvádí příklady ateistů. Ti, kdo byli zmíněni jsou právě ti, kdo v Boha věří, ale jejich srdce jsou lhostejná natolik, aby pamatovali Boha, neboť jsou svému Stvořiteli nevděční. Pyšní se majetkem, kterým je Bůh obštědřil a zcela zapomínají, že tyto majetky jsou pouze prostředky, které by se měly používat tak, jak si Bůh přeje. Ano, oni tvrdí, že Bůh existuje a je mocný; nicméně jejich srdce jsou plná pýchy, ambicí a sobectví.

gol col

And coin for them the similitude of the life of the world as water which We send down from the sky, and the vegetation of the earth mingled with it and then became dry twigs that the winds scatter. Allah is able to do all things. (Surat al-Kahf: 45)

The likeness of the life of the present is as the rain which We send down from the skies: by its mingling arises the produce of the earth, which provides food for men and animals: (It grows) till the earth is clad with its golden ornaments and is decked out (in beauty): the people to whom it belongs think they have all powers of disposal over it: There reaches it Our command by night or by day, and We make it like a harvest clean-mown, as if it had not flourished only the day before! Thus do We explain the Signs in detail for those who reflect. (Surah Yunus: 24)

Příběh Qárúna, který byl jedních z lidu Mojžíšova, je vyprávěn v Koránu jako příklad typického boháče světáckého charakteru. Jak Qárún tak ti, kdož touží po prestiži a bohatství, jsou takzvaní věřící, kteří zahodí své náboženství za majetek, a přijdou tak o blažený život věčný a jejich ztráta je navěké ochuzení.

„Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi, neboť jsme mu tolik pokladů dali, že klíče jeho těžké byly i pro houf lidí plných síly. A hle, pravil mu lid jeho: "Nejásej příliš, neboť Bůh nemá rád ty, kdož příliš jásají! Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!" Odpověděl: "Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu!" Což nevěděl, že Bůh zahubil již před ním celá pokolení, jež mocnější byla než on silou a mohutnější bohatstvím? Ale hříšníci nebudou dotazováni na viny své! A vyšel k lidu svému s ozdobami svými; ti, kdož toužili po radovánkách života pozemského, zvolali: "Kéž bychom měli něco podobného tomu, čeho dostalo se Qárúnovi, neb on věru vlastníkem je blahobytu nesmírného!" Naopak ti, jimž bylo dáno vědění, řekli: "Běda vám, odměna Boží je lepší pro toho, kdo uvěřil a zbožné skutky konal, však setkají se s ní toliko trpěliví." A dali jsme pohltit zemí Qárúna i jeho dům a neměl družiny, jež by mu byla pomohla kromě Boha, a nebyl z těch, jimž pomoc by byla poskytnuta. A nazítří zrána ti, kdož včera ještě toužili na jeho místě být, zvolali: "Zdá se, že Bůh věru hojně uštědřuje obživu i odměřuje ji tomu ze služebníků Svých, komu chce. Kdyby nám byl Bůh neposkytl milost Svou, věru by nás byl dal pohltit zemí. Zdá se, že nevěřící vskutku nebudou blažení!" A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili - a věru dobrý bude konec bohabojných. Kdo přijde s dobrými skutky, tomu dostane se ještě lepšího než ony, ale kdo přijde se špatnými . . . tedy budou odměněni ti, kdož zlé skutky páchali, jedině podle toho, co dělali.“ (Al-Kasas: 76-84)

Hlavní přestupek, kterého se Qárún dopustil, bylo, že se viděl odděleně a nezávisle na Bohu. Opravdu, jak verš napovídá, nepopíral existenci Boží, ale jednoduše se domníval že – díky jeho lepším vlastnostem – si zasloužil moc a bohatství, kterými ho Bůh obdařil. Všichni lidé na světě jsou však služebníky Boha a jejich majetky jim nejsou dány jen proto, že si je zaslouží. Vše, co je člověku dáno, je Boží milost. Je-li si toho člověk vědom, nedovolí mu to být nevděčným a namyšleným vůči svému Stvořiteli jen proto, že zbohatl. Bude se naopak cítit zavázaným a ukáže svůj vděk tím, že bude pro Boha konat dobré skutky. Toto je jednoznačně nejlepší a nejvznešenější cesta, jak prokázat Bohu vděk. Na druhé straně Qárún a ti, kdož usilují být jako Qárún si uvědomí, že konají bezbožné skutky, až je postihne neštěstí. Budou-li nadále pokračovat a vzpírat se proti Bohu, upadnou na ně nakonec škody, které je úplně zničí. Jejich konec bude nevyhnutelný: Peklo, zlověstné místo, ve kterém už zůstanou!

„Vězte, že život pozemský je pouze hra a zábava, marná okrasa, vzájemné vychloubání mezi vámi a soupeření v rozmnožování majetku a dětí. A podobá se dešti: nevěřícím se líbí rostlinstvo, jež z něho vyrůstá, avšak potom vadne a vidíš je zežloutlé, až nakonec se stane slámou suchou. A v životě budoucím je jednak trest přísný, avšak i odpuštění a zalíbení se Bohu. A život pozemský není leč užívání klamavé.“ (Al-Hadíd: 20)

 

2 / total 9
You can read Harun Yahya's book Život Na Tomto Světě online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to this site.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top