Život Na Tomto Světě

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
3 / total: 9

Slabosti Člověka

Bůh stvořil člověka v nejdokonalejší podobě a vybavil ho dokonalými vlastnostmi. Jeho nadřazenost nad všemi tvory – demonstrována jeho výraznými inteligenčními schopnostmi myslet a chápat, a jeho připravenost se učit a vzdělávat – je nepopíratelná.

Zamysleli jste se někdy proč, i přes tyto vznešené rysy, má člověk tak křehké tělo, které vždy lehce podlehne vnějším a vnitřním hrozbám? Proč je vystaveno útokům mikrobů a bakterií, které jsou tak nicotné, že prostému oku nejsou viditelné? Proč musí strávit určitou část dne udržováním sám sebe v čistotě? Proč se musí starat o své tělo? A proč postupem času stárne?

Lidé považují tyto potřeby za přirozené jevy. Zatímco je to tak, že lidská potřeba, sebepéče, existuje za určitým účelem. Každý detail lidských potřeb byl stvořen uváženě. Verš „ člověk byl stvořen slabým“ (Kapitola 4: Ženy, Verš 28) je manifestem tohoto faktu.

Lidské potřeby, které jsou nekonečné, byly stvořeny úmyslně, aby člověk porozuměl tomu, že je Božím služebníkem, a že tento svět je pro něj dočasným sídlem.

Člověk nemá jakýkoliv vliv na to, kdy a kde se narodí. Stejně tak nikdy neví, kde a jak zemře. Navíc všechny jeho snahy zbavit se negativních vlivů v jeho životě jsou marné a beznadějné.

Člověk má opravdu křehkou povahu vyžadující hodně opatrnosti, aby přežil. Je v podstatě nechráněn a chabý vůči nenadálým a nepředvídatelným incidentům, ke kterým ve světě dochází. Stejně tak je vystaven nečekaným zdravotním problémům, nehledě na to zda je obyvatelem vyspělé civilizace nebo daleké zaostalé horské vesnice. Je zcela možné, že člověka může každou chvíli zasáhnout nevyléčitelná nebo smrtelná nemoc. Kdykoli může dojít k nehodě s nenapravitelným poškozením stability těla nebo nejzáviděníhodnější krásy. Navíc se to týká všech lidí: postavení, vrstev a ras, atd., není žádná vyjímka tomuto údělu. Jednoho dne se může neočekávanou příhodou zcela změnit život jak celebrity s milióny fanoušků tak i obyčejného pastýře.

Lidské tělo je slabý organismus složený z kostí a měkké tkáně vážící v průměru 70 – 80 kilogramů. Chrání ho pouze tenká kůže. Tato citlivá pokožka se nepochybně může poranit nebo pohmoždit. Popraská nebo se vysuší, je-li podrobena přílišnému slunění nebo silnému větru. Člověk, ve snaze se nepoddat přírodním vlivům, musí být ostražitý proti dopadům životního prostředí.

I přes to, že je člověk vybaven zázračnými tělesnými systémy tyto „materiály“ – tělo, svaly, kosti, nervové tkáně, kardiovaskulární systém a tuk – podléhají rozkladu. Namísto živých tkání a tuků, kdyby byl člověk z jiného materiálu, který by nedovolil přístup vnějším vetřelcům, jako jsou mikroby a bakterie, šance onemocnění by takřka neexistovala. Bohužel masová hmota těla je ten nejkřehčí materiál; ponecháno-li při pokojové teplotě po nějaký čas, začně se rozkládat a dokonce ho napadnou červi.

Člověk cítí základní potřeby svého těla jako neustálou připomínku Boha. Je-li člověk vystaven chladnému počasí, může si přivodit zdravotním problémy; jeho imunní systém se může postupně „hroutit“. V těchto situacích lidské tělo selhává udržet si stálou tělesnou teplotu (37° Celsia), která je nezbytná pro zdravý organismus. Jeho srdeční tep se zpomalí, krevní cévy se zúží a tepenní tlak stoupne. Tělo se začíná třást, aby znovu nabylo teplo. Snížená tělesná teplota na 35° C doprovázená zpomaleným pulsem a zúženými krevními cévami na rukou, nohou a prstech signalizují života-ohrožující stav. Člověk s tělesnou teplotou 35° C zažívá těžkou disorientaci a neustále propadá spánku. Mentální funkce se zpomalí. Tyto následky má na svědomí jen nepatrný pokles v tělesné teplotě. Co když je tělo vystaveno ještě krutějšímu počasí přivádějící teplotu těla pod 33° C – nastává ztráta vědomí. Při 24° C selhává dýchací funkce. Mozek je poškozen při 20° C a nakonec při 19° C srdce přestává bít a nevyhnutelně přichází konec: smrt.

Toto je pouze jeden z příkladů, který se bude v následujících stránkach knihy více rozvádět. Důvod pro uvádění těchto příkladů je zdůraznění toho, že kvůli neúprosným faktorům ohrožující život, člověk nikdy nenalezne skutečnou spokojenost ve svém životě. Cílem je připomenou čtenářům, že člověk by se měl vyhnout zaslepenému poutání na tento život a přestat se hnát celý svůj život za sny. Místo toho by měl vždy pamatovat na Boha a skutečný život; život po smrti.

Tam je věčný ráj člověku zaslíben. Jak čtenáři sami uvidí z nadcházejících stránek, ráj je místem dokonalosti. V nebi bude člověk nadobro izolován od fyzických slabostí, nedokonalostí, které potkával na zemi. Vše, co si bude přát, mu bude jednoduše na dosah. Navíc únava, žízeň, vyčerpanost, hlad nebo poranění v nebi neexistují.

Dalším účelem této knihy je pomoci lidem zauvažovat nad jejich skutečnou povahou a následovně tak hlouběji porozumět indefinitivní nadřazenosti Svořitele. Bůh toto uvádí v následném verši:

Lidé, vy chudáci jste na Boha odkázaní, zatímco On soběstačný je a chvályhodný. (Kapitola 35: Stvořitel nebo Andělé, Verš 14)

Tělesné Potřeby

Člověk čelí mnoha tělesným riskům. Udržování těla a okolí v čistotě a usilovné pečování o ně jsou břemenem na celý život. Chce-li člověk zmírnit zdravotní ohrožení, musí se o své tělo starat. Ještě více překvapující je, že doba, kterou člověk stráví nad těmito úkoly je značná. Často se setkáváme s průzkumy, které byly sestaveny, aby se zjistilo kolik času se stráví holením, koupáním, péčí o vlasy, péčí o pokožku, manikúrou, atd. Výsledky průzkumů jsou ohromující a odhalují, kolik drahocenného času tyto každodenní úlohy konzumují.

Během našeho života se střetneme se spoustou lidí. Doma, v kanceláři, na ulici nebo v nákupních střediscích potkáme mnoho lidí elegantně oblečených předvádějící svou parádu. Zpozorujeme lidi oholené, se zářivými vlasy a čistotnými těly, nažehlené košile, naleštěné boty. Takovéto pečlivé parádění však vyžaduje čas a námahu.

V momentě, kdy se člověk ráno probudí až do té doby, než jde spát, je zaměstnán nekonečným koloběhem udržování čistoty a svěžesti. Po probuzení prvním místem, kam zamíříme, je koupelna; během noci se bakterie v našich ústech plodí a způsobují nepříjemnou chuť a dech, nutící nás si ihned vyčistit naše zuby. Nicméně příprava na nový den neznamená si jen vyčistit zuby. Pouhé umytí obličeje a rukou rovněž nestačí. Během dne se vlasy zamastí a tělo znečistí. V noci během snění je nemožné se nepotit. Jelikož jediným způsobem, jak se zbavit nepřijemného tělesného zápachu a potu je sprcha, člověk to cítí jako urgentní potřebu. Necítil by se pohodlně jít do práce s nečistými vlasy nebo zapoceným tělem.

Různorodost přípravků používaných pro péči a čistotu těla tak, aby se člověk mohl pohybovat mezi ostatními, je široká. Toto je zajisté dostatečná evidence, že tělesné potřeby jsou nekonečné. Kromě vody a mýdla, potřebujeme početné čistící tělové přípravky: šampón, kondicionér, zubní pasta, zubní bělící pasta, zubní nit, vatůvky, tělový pudr, krém na obličej, tělový krém a seznam pokračuje dál a dál. Vedle těchto přípravků se v laboratořích vyvíjí další výrobky vylepšující péči o tělo.

Stejně jako péči o tělo každý by měl také strávit dost času udržováním oblečení, domu a okolí v čistotě. Člověk nemůže být čistotným, dokud není v čistém prostředí.

Zkrátka určitá část života je strávena pouze péči o potřeby těla. Navíc je k tomu zapotřebí mnoho čistících přípravků. Bůh stvořil člověka s mnoha slabostmi, avšak poskytuje nám metody, abychom tyto slabosti mohli dočasně zakrýt a zůstat tak v dobrém stavu, aniž by si těchto slabostí ostatní lidé všímali. Kromě toho je člověk obdarován dostatečnou inteligencí, aby našel způsoby jak tyto „slabosti“ zakrýt. Jestliže nepraktikujeme tyto metody jak zůstat čistí a svěží, zakrátko začneme působit odpudivě.

Navíc člověk nemůže zůstat čistým velice dlouho. Z osvěžení, které nám sprcha dala, nezbude po několika hodinách nic; zůstat svěžími lze jen relativně krátkou dobu. Potřebujeme se sprchovat alespoň jednou denně. Stejně tak si potřebujeme čistit pravidelně zuby; bakterie v ústní dutině se rychle přemění do jejich dřívější podoby. Žena, která tráví hodiny před zrdcadlem malováním, se vzbudí druhý den bez známek tohoto krásného make-upu na obličeji. Mimoto, neočistí-li si obličej pořádně, po neúplném odlíčení její obličej může vypadat ještě hůř. Oholený muž, který tak působí upraveně, se potřebuje následující ráno oholit znova.

Je důležité porozumět, že všechny tyto potřeby byly stvořeny za určitým účelem. Toto je názorně demonstrováno na příkladu: Když se tělesná teplota zvedá, potíme se. Pot zanechává nepříjemný zápach. Toto je nevyhnutelný proces pro každého, kdo žije na tomto světě. Nicméně, nemuselo tomu tak být! Například, rostliny se nikdy nepotí. Růže nikdy nezapáchá i přes to, že je zasazena v kompostované půdě, je vyživována hnojivem a pobývá v prostředí prachu a hlíny. Za všech těchto podmínek má i tak překrásnou vůni. A to jsme ještě nezmínili, že nepotřebuje žádnou péči o tělo. Ať je na kůži aplikováno sebevíc kosmetiky, téměř nikdo si nemůže udržet ustavičně příjemnou vůni.

Kromě toho, všechny tyto potřeby těla týkající se hygieny, životosprávy jsou nezbytné pro zdraví. Tělo potřebuje delikátní rovnováhu bílkovin, vláknin, cukrů, vitamínů a spoustu minerálů. Jakmile je tato rovnováha narušena, může nastat vážné poškození tělesných funkcí: imunní systém ztrácí své ochranné schopnosti a zanechává tělo oslabené a vystavené nemocím. Proto tedy platí, že životosprávě by se měla věnovat stejná pozornost jako péči o tělo.

Dříve zmíněné byly slabosti, které jsou pozorovány na těle. Nicméně otázka zůstává: uvědomujeme si všichni tyto slabosti? Nebo si myslíme, že jsou přirozené, protože všichni lidé na celém světě tyto slabosti sdílí. Na paměti bychom však měli mít, že Bůh mohl člověka stvořit dokonalého bez těchto nedostatků. Každý člověk mohl být tak čistý a voňavý jako růže. A tak, tato fakta by nás nakonec měla vést k ponaučení a rozvážnosti a vybízet nás k jasnosti mysli a chápání; člověk, který vidí své slabosti jako připomínku Boha, by měl pochopit, proč je na světě a pokusit se vést důstojný život jako služebník Boží.

Patnáct Let Bez „Vědomí“

Každý musí strávit něco ze svého času spánkem. Bez ohledu na to, jak moc práce má nebo jak se snaží spánek překonat, je nevyhnutelné, že usne a pobude v posteli alespoň čtvrtinu dne. Člověk je proto při vědomí pouze osmnáct hodin denně; zbytek času – minimálně šest hodin denně v průměru – stráví v úplném nevědomí. Zhodnotíme-li to z tohoto hlediska, přicházíme na pozoruhodné zjištění: jednu čtvrtinu průměrných 60 let života je stráveno v úplném „bezvědomí“.

Dá se tedy spánku nějakou alternativou vyhnout? Co se stane někomu, kdo říká: „Já spát nechci?“

Nejprve budou jeho oči zarudlé a barva jeho pleti bledá. Překračuje-li se doba bdění, nastane ztráta vědomí. Zavírání očí a neschopnost se soustředit jsou počáteční fáze usínání. Toto je nevyhnutelný proces a všichni, krásní nebo oškliví, bohatí či chudí, prožívají stejný průběh.

Podobně jako u smrti, těsně před spánkem tělo přestává vnímat okolní svět a nereaguje na jakýkoli podnět. Smysly, které byly před malou chvílí vyjímečně bystré, začínají selhávat. Mezitím se pozměňuje vnímání. Tělo ztlumuje všechny funkce na minimum, což vede k disorientaci místa a času a pomalejším tělesným pohybům. Tento stav je svým způsobem rozdílný oproti smrti, která je definovatelná jako stav, kdy duše opouští tělo. Zatímco spící tělo leží v posteli, jeho duševno prožívá úplně odlišné životy a odlišná místa. Během snění se člověk může ocitnout na pláži v horký letní den, nevědom si toho, že spí v posteli. Smrt má také stejnou povrchní podobnost: odlučuje duši od těla, které v tomto životě používala a odnáší ji pryč do jiného světa a nového těla. Z tohoto důvodu Bůh v Koránu, jenž je posledním přežívajícím autentickým průvodcem zjevený lidstvu k následování správné cesty, nám opakovaně připomíná podobnost spánku a smrti.

On je ten, jenž vás v noci odvolává a jenž zná, co za dne jste vykonali, a potom vás za dne probudí, aby se dovršila lhůta vám stanovená. A posléze budete k Němu navráceni a On vás zpraví o tom, co jste dělali." (Kapitola 6: Dobytek, Verš 60)

Bůh povolává k sobě duše ve chvíli smrti jejich a ty, jež nezemřely, v době spánku jejich. A podržuje u sebe ty, o jejichž smrti rozhodl, a odesílá ostatní na lhůtu stanovenou. A věru jsou v tom znamení pro lid, který přemýšlí. (Kapitola 39: Skupiny, Verš 42)

Zcela zbaven všech smyslových funkcí, jinými slovy „v mrtvém bezvědomí“, člověk stráví třetinu svého života spánkem. Avšak málo nad tímto faktem uvažuje. Nedochází mu, že (při spánku) opouští vše, co považuje za důležité na tomto světě. Důležitou zkoušku, obrovské sumy peněz ztracené na burze nebo všední osobní problémy. Zkrátka vše, co se jeví kriticky důležité během dne se rozplyne, jakmile člověk usne. Jednoduše to znamená, že dojde k přerušení vztahu s tímto světem.

 

Všechny příklady, které byly doposud předloženy, byly jasným dokladem toho, jak je život krátký a kolik času je stráveno nad neodkladnými pravidelnými úkoly. Když se odečte čas strávený nad neodkladnými povinnostmi, člověk si uvědomí, jak málo času mu zbývá na takzvané radosti života. Ohlédne-li se člověk zpět, je zaražen tím, kolik času zabralo stravování, péče o tělo, spánek nebo úsilí dosáhnout lepší životní úrovně.

Sečtení času stráveného nad pravidelnými aktivitami důležitými k přežití stojí bezpochyby za úvahu. Jak již dříve bylo uvedeno, nejméně 15–20 let našeho života prospíme. Prvních 5–10 let z těch zbývajících 40 – 45 let se ovšem stráví v dětství, které se považuje za období téměř neuvědomělého stavu. Jinými slovy, šedesátiletý muž strávil asi půlku svého života bez „vědomí“. Co se týče té druhé poloviny jeho života, k dispozici je několik statistik. Tyto výpočty například zahrnují čas strávený přípravou stravy, konzumováním jídla, koupáním se nebo sezením v dopravních zácpách. A tento seznam může klidně pokračovat. Na závěr se dá říci že to, co zbývá z „dlouhého“ života, je jen 3 – 5 let. Jaký je význam tohoto krátkého života ve srovnání s životem věčným?

Je to tak, v tomto momentě narůstá mezera mezi těmi, kdo mají víru a nevěřícími. Nevěřící, kteří uctívají život jenom na této zemi, mají problém si ho užít, jak nejvíce to jde. Jsou to beztak marné snahy: tento svět je jednak krátký a jednak je život oblíčen „slabostmi“. A co více, protože nevěřící nedůvěřují Bohu, žijí narušený život. Život, který je narušen obavami a strachem.

Na druhou stranu, ti kteří víru mají, stráví svůj život připomínáním si Boha a Jeho přítomnosti v každém momentě: během všech běžných a otravných povinností jako je péče o tělo, stravování, příjem těkutin, postávání, sezení, ukládání se k spánku, starání se o obživu, atd. Vedou život tak, aby dělali Bohu radost. Proto také vedou klidnější život a jsou zcela izolováni od všech pozemských starostí a obav. Nakonec dosáhnou ráje, místa, které znamená věčné štěstí. Konečný smysl života je nápodobně uveden ve verši:

A bohabojní budou dotázáni: "Co tedy seslal Pán váš?" I odvětí: "Dobrodiní!" Těm, kdož dobré v životě tomto činili, těm dobré patří, však pobyt na světě onom bude lepší. A jak krásný bude příbytek bohabojných! (Kapitola 16: Včely, Verš 30 – 31)

Nemoci A Nehody

Nemoc také připomíná člověku, jak je zranitelný díky svým slabostem. Tělo, dobře chráněné proti všem druhům vnějšího nebezpečí, je vážně ohroženo obyčejnými viry, nemoc vyvolávajícími faktory, které jsou prostému oku neviditelné. Tento proces se zdá nerozumný: vždyť Bůh vybavil člověka s velice kompletními systémy, obzvláště imunní systém, který by se dal popsat jako „vítězná armáda“ nad nepřáteli. A přece, i přes tu sílu a obranu, které tělo vlastní lidé často onemocní. Lidé zřídka přemítají nad tím, že byli vybaveni těmito znamenitými systémy. Bůh nemusel povolit mikrobům, které nastartují nemoc, aby způsobili trápení. Virusy, mikroby nebo bakterie nemusely ohrožovat tělo: tito malí „nepřátelé“ nemuseli vůbec existovat. A přes to i dnes se může kdokoliv stát terčem vážné nemoci, která byla vyvolána zanedbatelnou příčinou. Například jediný virus, který se do těla dostane přes malé škrábnutí na kůži, se může za krátkou chvíli rozšířit po celém tělě a napadnout důležité orgány. I přes pokročilou technologii, obyčejná chřipka může ohrozit život mnoha lidí. Historie byla svědkem případů, kdy chřipka dokonce změnila demografické složení země. Například v roce 1918 dvacetpět miliónu lidí zemřelo na následky chřipky. Podobně v roce 1995 si epidemie vyžádala třicet tisíc životů, nejhorší ztrátu doposud v Německu zaznamenanou.

Nebezpečí přetrvává dodnes: virus může zaútočit každou chvíli a může se snadno stát pro kohokoliv životu ohrožujícím nebo také se může vzácná nemoc probudit po téměř dvaceti letech izolace. Vnímání všech těchto případů jako přírodní proces a nezamyšlení se nad nimi je vážnou chybou. Bůh seslal lidstvu nemoci za určitým účelem. Takto ti, kdož jsou arogantní, možná najdou příležitost pochopit opravdový dosah jejich schopností. Kromě toho je to dobrý způsob, jak ocenit skutečnou povahu tohoto života.

Vedle nemocí představují vážné riziko nehody. Každý den se v novinách objeví titulek o autonehodách. Nehody jsou značnou součástí vysílání zpráv v rádiu a televizi. A přes to, i když jsme si nehod dobře vědomi, nikdy si nemyslíme, že se to může kdykoliv přihodit i nám. Kolem nás je tisíce faktorů, které mohou odklonit děj našeho života. Například člověk může ztratit rovnováhu a spadnout uprostřed silnice. Jako následek tohoto obyčejného pádu může utrpět krvácení do mozku nebo zlomenou nohu. Nebo zatímco člověk večeří, se může udusit na rybí kůstce. Příčiny mohou znít malicherně, ale každý den tisíce lidí kolem světa čelí nehodám, jako jsou tyto, a které je těžké si představit.

Tato fakta by nás měla přimět porozumět, jak nicotné je se vázat na tento svět a měli bychom dojít k závěru, že vše co nám bylo poskytnuto, je pouze dočasnou laskavostí, která nás na tomto světě zkouší. Je neuvěřitelné jak člověk, ač neschopen bojovat proti neviditelnému viru, si troufá ukazovat svou povýšenost nad Všemocným Bohem.

Není pochyb, že je to Bůh, kdo stvořil člověka a On je Ten, kdo ho ochraňuje proti všem nebezpečím. Vzato z tohoto pohledu, nehody a nemoci nám ukazují, kdo jsme. Nehledě na to jak silným se člověk cítí, není schopen zabránit žádnému neštěstí, ale Bůh je. Bůh stvořil všechny nemoci a další situace, aby člověku připoměl jeho slabosti.

Tento svět je místem, kde je člověk zkoušen. Každý je považován zodpovědným za snahu si získat Jeho přízeň. Na konci této zkoušky ti, kteří mají ujasněné a uspořádáné vědomosti o Bohu, aniž by mu přisuzovali partnery, a poslouchají Jeho zákazům a přikazům, budou pobývat v ráji navěky. Ti, kteří nezmění svou namyšlenost a dávají přednost tomuto světu a svým touhám, tak ztratí blaženost věčného života a pohodlí. Místo toho budou trpět navěky a nikdy nebudou osvobozeni od starostí, slabostí a soužení ani v tomto světě ani v posmrtném životě.

Následky Nemocí A Nehod

Jak již bylo uvedeno, nemoce a nehody jsou události, kterými Bůh člověka zkouší. Tváří v tvář této situaci, věrný člověk se ihned obrátí na Boha s modlitbami a hledá u Něj ochranu. Je si dobře vědom toho, že nic kromě Boha ho nezachrání před trápením. Je si také vědom, že jeho trpělivost, oddanost a důvěra v Boha jsou ověřovány. Prorok Abrahám je v Koránu chválen za jeho vzorový přístup. Jeho úpřímná modlitba je ta, která by měla být opakována všemi věřícími. V Koránu je k tomu referováno následovně:

“…Ten kdo krmí mne a napájí, a když nemocen jsem, mne uzdraví; Kdo zemřít mi dá a pak mě oživí.” (Kapitola 26: Básníci, Verš 79 – 81)

Na druhé straně prorok Ajúb (Jób) se také stal vzorem všem věřícím, protože hledal trpělivost jen u Boha, když čelil vážné nemoci:

Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému: "Satan se mne dotkl strádáním a mukami." (Kapitola 38: Sád, Verš 41)

Toto strádání posiluje věrnost věřících vůči jejich Stvořiteli a pomáhá jim zmoudřet. Proto je každá útrapa „obohacením“. Nevěřící na druhou stranu považují všechny druhy nehod a nemocí za „neštěstí“. Neuvědomují si, že všechno má svůj důvod, a že trpělivost, kterou prokazujeme během potíží, bude odměněna v životě po smrti, a proto nevěřící upadají do velkého soužení. Vskutku v prostředí založeném na popírání existence Boha, kde lidé zaujímají materialistický postoj, nemoci a nehody přináší zármutek těm, kdo víru nemají. To, co lidé po nehodě nebo nemoci obecně zažívají ve společnosti, kde jsou morální hodnoty a názory diktované materialistickým smýšlením, je, že jejich blízcí „přátelé“ je náhle opouští a to i přes to, že jejich nehodu nebo nemoc přežili. Tato odluka nastane jednoduše proto, že jejich bývalí přátelé považují přátelství nebo péči o někoho, kdo je nesnázích za břemeno. Nehledě na to kolik lásky a péče člověk investoval za „ zlatých dobrých časů“, jakmile onemocní – například je připoután na lůžko nebo se stane invalidou – všechna láska se vypaří. Dalším důvodem, proč lidé přichází o zájem o druhé, je ztráta dobrého vzhledu nebo určitých schopností. Toto je také možno očekávat v materialistické společnosti, protože lidé hodnotí druhé podle jejich fyzických stránek. Tudíž jakmile se objeví tělesný defekt, hodnota spojena s tímto člověkem se také vytrácí.

Například choť nebo blízký příbuzný někoho, kdo je fyzicky postižený, si rázem začíná stěžovat, jak je náročné se starat o postiženého příbuzného. Často lamentují nad tím, jak jim štěstí nepřeje. Většina z nich argumentuje tím, že jsou ještě mladí a že si nezaslouží být zatěžkáni takovouto tragédií. Toto je pouze sebe-odůvodnění toho, proč nechtějí pečovat a starat se o jejich invalidního příbuzného. Jiní na druhou stranu asistují pacientovi nebo postiženému jen proto, že se bojí toho, co by si ostatní pomysleli, kdyby je opustili. Pomluvy, které se budou šířit, jim zkrátka v jejich rozhodnutí brání. V období útrap sliby věrnosti dané za šťastných časů jsou najednou nahrazeny samolibými a sobeckými emocemi.

deri hastalığı-zona-guatr
Diseases, such as those that are illustrated next, are often trials from Allah. Such incidents are rare opportunities for believers to show their patience and devotion to Allah. Yet, those who limit their understanding to this world alone hardly comprehend this essential secret.

Tyto příhody by nás neměly překvapit ve společnosti, kde některé podoby chování, jako je oddanost, jsou prokazovány pouze v případě, kde je vidět užitek. Není divu, že ve společnosti, kde jsou vybudována materialistická měřítka a navíc, co je důležitější, kde lidé nemají strach z Boha, je nemožné očekávat, že někdo zůstane loajálním někomu jinému, jestliže z toho nic nezíská. Přece nemůžeme očekávat od někoho, aby byl upřímným a čestným k druhým, když za to nic nedostane, ledaže dotyčný věří, že bude potrestán nebo odměněn. Pomoc bližnímu je považována za slabomyslnost v materialistické společnosti. Je to proto, že nemá smysl prokazovat loajálnost někomu kdo, pravděpodobně za několit desítek let přestane navěky existovat. Vzhledem k tomu že v prostředí, kde jsou obě strany přesvědčené, že budou žít krátce a pak zemřou, se tato mentalita zdá pochopitelná. Proč by tedy neměli dávat přednost pohodlnému a jednoduchému způsobu života?

Bohužel opak je pravdou. Ti, kteří důvěřují Bohu a uvědomují si před Ním své slabosti a bojí se Ho, hodnotí druhé lidi tak, jak to po nich Bůh chce. Nejvznešenějším povahovým rysem člověka před Bohem je jeho bojácnost, respekt a tudíž jeho urozené chování vyplývá z těchto kvalit. Jestliže bohabojný člověk projevuje morální dokonalost na tomto světě, dosáhne tělesné a psychické dokonalosti navěky. Na základě této vědomosti fyzické nedostatky na tomto světě ztrácí na významu. Tento slib je pro věřící od Boha. Toto je také hlavní důvod, proč věřící prokazují úctu a lásku jeden druhému. Pečují jeden o druhého i přes fyzické postižení a manifestují tímto celoživotní věrnost jeden druhému.

Tato velká mezera v uvažování mezi věřícími a nevěřícími a rozdílné myšlenkové procesy, které prožívají, jsou velice důležité. Zášť a hněv jsou vyloučeny ze srdcí věřících, místo toho u nich převládá mír a jistota. Zatímco mysl nevěřícím je poznamenaná pocity zklamání, nespokojeností a nešťastností. Dalo by se to vysvětlit jako trest přivolán materialistickou společností, která nevěřící obklopuje. Avšak ve skutečnosti je to neštěstí od Boha pro ty, kteří nevěří. Ti, kteří se domnívají, že nebudou souzeni za jejich přestupky, budou překvapeni, až bude v Den soudu vysloven rozsudek nad jejich nežádoucím chováním – hrubostí, nevírou a nevěrností.

Nechť si ti, kdož nevěří, nemyslí, že odklad, který jsme jim povolili, je pro ně dobrý; povolili jsme jim odklad jen proto, aby hříchy své ještě rozmnožili, a je očekává trest zahanbující. (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 178)

Pozdní Léta Života

Plynoucí léta mají ničivý dopad na tělo člověka. Jak léta ubíhají, tělo, nejcennější majetek, který člověk vlastní, prochází nevratným procesem destrukce. Změny, které člověk během svého života zažívá, jsou vystiženy v Koránu následovně:

Bůh je ten, jenž stvořil vás slabými, po slabosti pak sílu dal a posléze opět ze síly slabost a sivost učinil.On tvoří, co chce, a On vševědoucí je i všemohoucí. (Kapitola 30: Byzanci, Verš: 54)

Pozdější roky života jsou dobou, která je nejvíce opomíjena v plánech na budoucnost dospělého, nepočítáme-li horlivý proces střádání peněz na důchod. Vskutku lidé, kteří se ocitají v pokročilém věku, se obvykle zdráhají zabývat tím, že se pomalu blíží k smrti. Snaží-li se někdo mluvit o stáří, druzí se cítí znepokojeně a raději změní toto „nepříjemné“ téma, co nejrychleji to jde. Starosti každodenního života nám také pomáhají se vyhnout myšlenkám na ty pravděpodobně mizerná léta stáří. A tak je to odloženo až do dne, kdy se s tím člověk setká. Bezpochyby hlavním důvodem pro toto vyhýbaní je domněnka, že člověk má nekonečně mnoho času, než si ho smrt vyzvedne. Tato běžná mylná představa je popsána v Koránu:

Ba naopak, nechali jsme je i otce jejich užívat světa tohoto tak, až prodloužily se životy jejich. (Kapitola 21: Proroci, Verš 44)

gençlik-yaşlılık

Toto klamné ponětí často vede k velkému zármutku. Je to jednoduše proto, že ať je člověk starý jak chce, jediné opravdové vlastnictví, které mu zůstává z minulosti, jsou matně vybavené vzpomínky. Sotva si vybaví vzpomínky na dětství. Je pro něj dokonce těžké si přesně vybavit, co se odehrálo během posledních deseti let. Veliké ambice mladíka, důležitá rozhodnutí a cíle, kterým byl oddán, vše ztratilo svůj význam, jakmile jich dosáhl a jakmile k nim dospěl. Má-li tedy převyprávět svůj „dlouhý“ životní příběh, bude se snažit zbytečně.

Toto by člověka, ať dospívajícího nebo dospělého, mělo pobídnout k tomu, aby ve svém životě udělal důležité rozhodnutí. Například je-li vám čtyřicet a očekáváte, že budete žít do poloviny svých šedesáti – což vám zaručeno není – těchto zbývajících dvacet let utečou zajisté stejně rychle jako těch předcházejících čtyřicet let. Toto platí stejně tak, i když je váš život o mnoho delší, protože těch zbývajících třicet či čtyřicet let uteče, než si toho dokonce všimnete. Toto je zajisté ustavičná připomínka té pravé povahy tohoto světa. Jednoho dne všechny živé duše na této zemi opustí tento svět a nikdy se nevrátí.

Proto by člověk měl dát stranou své předsudky a být ve svém životě realnějším. Čas odbíjí velice rychle a každý den přináší, místo svižnější dynamiky a mladšího těla, jen další oslabení fyzičky a zhoršení v přemýšlení. Zkrátka stárnutí je projevem lidské neschopnosti kontrolovat své vlastní tělo, život a osud. Nepříznivé důsledky času jsou viditelné. Bůh nás o tomto informuje v následujícím verši:

Bůh vás stvořil a posléze vás k sobě povolá. A jsou mezi vámi někteří, kdo věku sešlosti dosáhnou a nic z toho znát nebudou, co již věděli. A Bůh věru je vševědoucí, všemohoucí. (Kapitola 16: Včely, Verš 70)

V medicíně se pokročilé stáří nazýva takzvaně „druhé dětství“. Proto staří lidé během této pozdní fáze života, potřebují, stejně jako děti, péči, protože jejich tělesné a mentální funkce prochází určitými změnami.

Se stárnutím se začínají objevovat tělesné a mentální vlastnosti, které přísluší dětství. Staří lidé mají potíže provádět aktivity, které vyžadují fyzickou zdatnost. Změny v úsudku, zhoršení v přemýšlení, potíže s chozením, udržením rovnováhy a závady řeči, zhoršená pamět a postupná ztráta paměti, a změny v náladách a chování jsou příkladem jen několika příznaků nemocí, se kterými se stáří běžně potýká.

Zkrátka po určité době se lidé navrátí do stavu dětské závislosti, jak fyzické tak i mentální.

Život začíná i končí ve stavu, kdy se člověk stává batoletem. Toto není evidentně náhodný proces. Je možné, že člověk by zůstal mladým až do té doby než zemře. Ale Bůh člověku připomíná jeho dočasnou funkci na tomto světě tím, že nechává kvalitu jeho života upadat v určitých fázích života. Tento proces slouží jako jasná připomínka toho, že život utíká. Bůh tuto záležitost vysvětluje v níže uvedeném verši:

Lidé, jste-li na pochybách ohledně zmrtvýchvstání, vzpomeňte si, že stvořili jsme vás nejdřív z prachu, pak z kapky semene, pak z kapky přilnavé, pak z kousku masa ztvárněného či beztvarého - abychom vám to objasnili. A umisťujeme do lůna to, co chceme, až do lhůty stanovené, potom vás z něho vyvedeme jako kojence, až posléze dosáhnete dospělosti své. A některý z vás je povolán k Pánu dříve a některý z vás je vržen do věku sešlosti, takže neví nic z toho, co dříve již věděl. A vidíš zemi neplodnou, však když na ni sešleme vodu, pohne se a vzedme a dá vyrůst různým druhům rostlin nádherných. (Kapitola 22: Pouť, Verš 5)

Tělesné Potíže Spojené S Věkem

Nehledě na to kolik máte peněz nebo jak dobré zdraví máte, každý nakonec bude čelit neschopnosti a dalším komplikacím spojeným s věkem, některé z nich jsou níže popsány:

Kůže je zajisté důležitým ukazatelem v hodnocení, jak kdo vypadá. Je to podstatná součást krásy. Je-li odstraněno jen několik milimetrů čtverečních tkáně, člověk se slabým žaludkem shledá tento pohled velice odpudivým. Je to výhradně proto, že kromě ochrany těla proti vnějším rizikům, kůže tělu také poskytuje jemný a estetický vzhled. Toto je bezpochyb velice důležitá funkce kůže. Konec konců, jestliže se někdo považuje za dobře vypadající, je to převážně díky své pokožce, kousku masa vážícího celkem kolem dvou a půl kilogramů, který pokrývá tělo. A přes to k údivu je to jediný orgán, který je viditelně poznamenaný stářím člověka.

gençlik yaşlılık
(Left) Jeanne Calment, the oldest French woman. There is a period of a century between these two photographs. (Middle) Naty Revuelta, in youth and old age.

Jak člověk stárne, pokožka ztrácí elastickou strukturu, jelikož stavební proteiny, které vytváří „kostru“ její spodní vrstvy, se stávají citlivými a ztrácejí odolnost. Proto se také objevují na obličeji vrásky a rýhy, které jsou pro mnoho lidí noční můrou. Činnost mazních žláz ve svrchní vrstvě kůže se zpomaluje a způsobuje vysušování. Zakrátko je tělo podstoupeno vnějším vlivům, protože propustnost pokožky se zvyšuje. Jako následek tohoto procesu staří lidé trpí vážnými poruchami spánku, povrchními zraněními a svěděním, které se nazývá „svědění stáří“. Stejně tak nastává poškození spodních vrstev kůže. Znovuobnovování kožní tkaniny a mechanismus výměny substancí přestává z velké části fungovat, čímž dochází k zárodkům a pokládání základů pro vývin nádorů.

Pevnost kostí je také velice důležitá pro lidské tělo. Pro staré lidí je zřídka úspěšné udržet si vzpřímený postoj, zatímco pro mladé je to mnohem jednoduší. Chůze se shrbeným postojem okrádá člověka o jeho ušlechtilost i povýšennost a vysílá zprávu, že člověk už nadále nemá své tělo pod kontrolou. Proto jde také o ztrátu jeho strojeného chování a půvabu.

yaşlılık yaşlılık
Everybody experiences the changes seen in these pictures. The process of ageing is the clearest evidence that we are living in a temporary world. Man comes into this world, grows to adulthood and old age and then dies. Yet, only the body experiences this irreversible process. The soul, on the other hand, lives forever. The picture this old lady holds in her hand is one of her youth.

Projevy stárnutí nejsou omezeny jen na ty výše vyjmenované. Staří lidé jsou náchylní k vyvinutí ztráty smyslů, protože nervové buňky se přestávají po určitém věku obnovovat. Staří lidé trpí prostorovou disorientací, která nastane při reakci na prudkost světla způsobenou slábnutím očí. Toto je velice důležité, jelikož to znamená omezenou schopnost vidění: pestrost barev, uspořádání předmětů a jejich rozměry se rozmazávají. Pro staré lidi jsou to bezpochyb těžké situace, na které si musí zvyknout.

Člověk nemusel zažívat fyzickou destrukci stárnutí: jak stárnul, mohl jednoduše sílit a být zdravějším. Ačkoliv tento scénář neznáme, delší život mohl nabídnout neslýchané možnosti pro osobní a sociální naplnění života. Čas mohl vylepšit kvalitu života, více ho zpříjemnit. Nicméně systém, který byl pro lidstvo určen jako adekvátní, je ten, který je založen na upadající kvalitě života tím, jak člověk stárne.

 

Toto je další důkaz, že tento svět je dočasný. Bůh nám opakovaně připomíná tuto skutečnost v Koránu a napomíná věřící, aby o tom přemýšleli:

Život pozemský se věru podobá vodě, kterou jsme seslali z nebe: mísí se s rostlinstvem země, jímž lidé a zvířata se živí. A když země se přioděje ozdobami svými a krásnou se stane, tu domnívají se její obyvatelé, že jsou vládci jejími; však zasáhne je rozkaz Náš v noci či ve dne a učiníme ji jako pole pokosené, tak jako by včera nebyla ani vzkvétala. A takto činíme znamení Svá srozumitelnými pro lid přemýšlivý. (Kapitola 10: Jonáš, Verš 24)

Po určitém období života, během kterého se člověk považuje za fyzicky a psychicky zdatného a vnímá celý svět ze svého vlastního stanoviska, náhle prochází obdobím, kdy ztrácí vše, co si dříve tak užíval. Tento proces je nevyhnutelný a neodvratný. Je to jen proto, že Bůh stvořil tento svět jako dočasné místo k bydlení a učinil ho nedokonalým, aby sloužil jako upomínka na posmrtný život.

Lekce, Které Bychom Si Měli Odnést Z Toho, Jak Prožívají Stáří Slavné Celebrity

Stárnutí je nezamezitelné. Nikdo bez žádné vyjímky tomu nemůže utéct. A přece pohled na stárnoucí slavnou osobnost má na nás silný dopad, protože její fyzický úpadek je veřejně vystaven. Pozorování toho, jak lidé proslulí svou slávou, bohatstvím a krásou podléhají stáří, je zajisté připomínkou, jak je tento život krátký a nevýznamný.

Tento fakt je možné pozorovat každý den na stech příkladů kolem nás. Inteligentní, zdravý a slavný člověk, kdysi symbol krásy, se jednoho dne objeví v novinách, magazínu nebo televizi s tělesným nebo psychickým postižením. Toto je konec, který potká téměř každého. A přece, slavné osobnosti mají v naší paměti zvláštní místo; proces jejich stárnutí a ztráta jejich šarmu působí na naše emoce hlouběji. Na následujících stránkách uvidíte fotografie některých slavných osob. Každá z nich je jasným důkazem toho, že nehledě na to, jak je kdo krásný, úspěšný nebo mladý, stáří je nevyhnutelný konec pro každého člověka.

Brigitte Bardot, Marlon Brando, Katharine Hepburn
Brigitte Bardot Marlon Brando Katharine Hepburn
Fred Astaire, Charlie Chapline, Jane Russel
Fred Astaire Charlie Chapline Jane Russel
Kırk Douglas, Audrey Hepburn, Alain Delon
Kırk Douglas Audrey Hepburn Alain Delon
Elisabeth Taylor, Tony Curtis, Lana Turner
Elisabeth Taylor Tony Curtis Lana Turner
Elisabeth Taylor, Tony Rita Hayworth, Frank Sinatra, Bette Davis
Rita Hayworth Frank Sinatra Bette Davis
Angela Lansbury, Anita Ekberg, Robert Redford
Angela Lansbury Anita Ekberg Robert Redford

Smrt

Život utíká minutu po minutě. Je vám jasné, že jste každým dnem smrti blíže nebo že smrt je vám stejně blízko jako ostatním lidem?

Jak je nám řečeno ve verši „Duše každá smrti okusí, a potom budete k Nám navráceni“ (Kapitola 29: Pavouk, Verš 57), každý kdo kdy na této zemi pobýval, je předurčen smrti. Bez vyjímky každý zemře. Dnes už těžko najdeme stopy po těch mnoha lidech, kteří zesnuli. Ti, kteří právě žijí nebo a ti, kteří teprve žít budou, potkají smrt v jejich osudový den. I přes to se lidé dívají na smrt jako na událost, která se jich netýká.

Zamyslete se nad miminkem, které právě na tomto světě otevřelo oči a nad člověkem, který právě naposledy vydechne. Ani jeden z nich nemá vliv na jejich příchod a odchod. Jen Bůh ovládá moc, kterou vdechuje život nebo ho odebere.

Všichni lidé žijí do určitého dne a poté zemřou. V následujícím verši v Koránu Bůh poukazuje na běžný postoj k smrti:

Rci: "Smrt, před níž prcháte, se s vámi věru setká! Potom budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vás již poučí o všem, co jste dělali!" (Kapitola 62: Pátek, Verš 8)

Většina lidí se vyhýbá myšlenkám na smrt. V denním shonu zaobírají člověka zcela jiné otázky: na kterou školu se zapsat, pro kterou společnost pracovat, kterou barvu oblečení si obléct příští ráno, co uvařit na večeři; toto jsou druhy hlavních starostí nad kterými uvažujeme. Život je brán jako koloběh těchto běžných záležitostí. Pokusy bavit se o smrti jsou vždy přerušeny těmi, kteří se necítí pohodlně o tom slyšet. Člověku se nechce zabývat tímto nepříjemným předmětem, protože předpokládá, že smrt přijde až bude starý. Nicméně by se mělo pamatovat na to, že nikdy není zaručeno, že budeme žít příští hodinu. Každý den je člověk svědkem smrti lidí kolem sebe, ale málo přemýšlí nad dnem, kdy ostatní budou svědky jeho vlastní smrti. Nikdy si nemyslí, že na něj čeká tento konec.

Přitom když si smrt přijde člověka vyzvednout, všechny „reality“ života se najednou vypaří. Žádné vzpomínky na „zlaté dobré časy“ nepřetrvají na tomto světě. Zamyslete se nad tím, co vše jste schopni právě teď dělat: můžete mrkat očima, pohybovat tělem, mluvit, smát se; všechno toto jsou funkce vašeho těla. Nyní zauvažujte nad stavem a tvarem vašeho tělo, až budete po smrti.

V momentě, kdy naposledy vydechnete se nestanete nic než hromadou hmoty. Vaše tělo, němé a nehybné, bude přeneseno do márnice. Tam ho naposledy omyjí. Zabalené do roucha bude vaše tělo přemístěno v rakvi do hrobu. Až budete v zemi, pokryje vás půda. Toto je konec vašeho příběhu. Od této chvíle jste jednoduše jedním z jmen uvedených na mramorové desce na hrobě.

Během prvních měsíců až roků váš hrob bude navštěvován pravidelně. Postupem času bude přicházet méně lidí. Desítky let později už nepřijde nikdo.

A corpse consumed by worms in a grave Wherever you are,
death will find you out, even if you are in towers built up strong and high!
(Surat an-Nisa: 78)
insanın ölümü
A. Just after death C. Before disintegration
begins in the corpse
E. A burnt corpse
B. Bloody froth coming
out of mouth and nose
D. Eyes turning purple
after death
F. A corpse consumed
by worms in a grave

Mezitím vaši nejbližší rodinní členové budou prožívat vaši smrt jinak. U vás doma, váš pokoj a postel budou prázdné. Po pohřbu něco málo co vám patří bude uschováno doma, většina vašich věcí a bot, atd bude darována těm, kdo je potřebují. Vaše složka ve veřejném rejstříku bude vymazána nebo archivována. Během prvních let vás někteří budou oplakávat. Avšak čas bude mazat vzpomínky, které jste tu zanechali. Čtyři nebo pět desetiletí později tu zůstane jen pár lidí, kteří si vás pamatují. Zanedlouho nastoupí nová generace a nikdo z vaší generace už nebude na této zemi existovat. Je-li na vás vzpomínáno nebo ne, je pro vás bezcenné.

Zatímco se toto vše odehrává na zemi, mrtvé tělo pod zemí začne podstupovat rychlý proces rozkladu. Brzo po pohřbení se bakterie a červi kvůli nedostatku kyslíku začnou rozmnožovat a působit. Plyny, které tyto organismy zanechávají, nafouknou tělo, počínaje od břicha a pozmění jeho tvar a vzhled. Zakrvená pěna se vyplaví z pusy a nosu následkem tlaku plynů, které tlačí na bránici. Jak rozklad prostupuje tělem, ochlupení těla, nehty, chodidla a dlaně odpadnou. Návazně na tuto vnější změnu těla, vnitřní orgány jako jsou plíce, srdce a játra se také začnou rozkládat. Mezitím se v břišní krajině odehrává hrůzná scéna, kde kůže už nemůže vydržet tlak plynů a náhle se protrhne a rozšíří nesnesitelně odpuzující zápach. Začínajíc od lebky se svaly uvolní ze svých příslušných míst. Kůže a měkké tkáně se uplně rozpadnou. Mozek se rozloží a začne vypadat jako jíl. Tento proces bude pokračovat až do té doby, než z těla nezůstane nic než kostra.

Šance se znovu vrátit do starého života neexistuje. Sejít se u stolu k večeři s rodinou, zajít se bavit do společnosti nebo mít váženou pozici už nikdy nebude možné.

Zkrátka tu „hromadu masa a kostí“, jíž přiřazujeme identitu, čeká velice ošklivý konec. Na druhou stranu vy – tedy spíše vaše duše – opustí toto tělo v momentě, kdy naposledy vydechnete. Vaše pozůstatky – vaše tělo – se stane součástí země.

Ano, ale za jakým účelem k tomuto všemu dochází?

Kdyby Bůh chtěl, vaše tělo by nikdy takto nedopadlo. To, že se tomu tak děje, nese vlastně samo o sobě velice důležitou zprávu.

Příšerný konec, který na člověka čeká, by ho měl přimět k tomu, aby uznal, že není pouhým tělem, ale že má duši „obalenou“ tělem. Jinak řečeno, člověk musí uznat, že existuje i mimo své tělo. Dále člověk by měl vidět podstatu smrti svého těla, které se snaží vlastnit, jakoby měl na tomto dočasném světě zůstat navěky. Avšak toto tělo, které považuje za tak důležité, se jednoho dne rozpadne a bude provrtáno červy a nakonec z něj zůstane jen kostra. Tento den může nastat velice brzy.

Přes všechna tato fakta lidská psychika tíhne k tomu, že člověk ignoruje to, co se mu nelíbí nebo nechce. Má dokonce tendence popírat existenci věcí, které se vyhýbá řešit. V otázce smrti je tato tendence velice patrná. Jedině pohřeb nebo náhlá smrt blízkého člena rodiny zaměří pozornost na tuto realitu. Téměř každý vidí smrt jako něco vzdáleného. Doměnka je ta, že ti kdo zemřeli ve spánku nebo v autonehodě, jsou jiní lidé a to, co se jim stalo, se nám nikdy stát nemůže. Všichni si myslí, že je příliš brzo na to, aby zemřeli a že před sebou mají vždy dost let.

Velice pravděpodobně lidé, kteří zemřeli na cestě do školy nebo při spěchu, aby stihli pracovní schůzku, sdíleli stejnou domněnku. Zřejmě si nemysleli, že příští den budou noviny publikovat zprávu o jejich smrti. Je zcela možné, že při čtení těchto řádek, neočekáváte, že zemřete brzy na to, co je dočtete nebo ani nad touto možností neuvažujete. Zajisté si myslíte, že je na vás příliš brzo zemřít, protože je tolik věcí, které musíte dokončit. Nicméně toto je pouhé vyhýbání se smrti a je naprosto marné se jí snažit utéct:

Rci: "Nic vám neprospěje útěk váš; jestliže utíkáte před smrtí přirozenou či před zabitím, beztak budete užívat světa jen nepatrně." (Kapitola 33: Spojenci, Verš 16)

Člověk, který byl stvořen samostatně, by si měl uvědomit že také samostatně zemře. A přesto během svého života žije člověk téměř závislý na majetku. Jediným smyslem jeho života se stává vlastnit jestě více. A stejně si nikdo do hrobu nemůže své věci vzít sebou. Tělo je pohřbeno zabalené do plátna utkaného z nejlevnějšího materiálu. Tělo do tohoto světa vstupuje samostatně a také tak odchází. Jediný majetek, který si sebou může vzít, až zemře, je jeho víra nebo nevíra.

TLW_Graveyard
Bůh je ten, jenž stvořil vás slabými, po slabosti pak sílu dal a posléze opět ze síly slabost a sivost učinil.On tvoří, co chce, a On vševědoucí je i všemohoucí.
(Surat ar-Rum: 54)

 

3 / total 9
You can read Harun Yahya's book Život Na Tomto Světě online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to this site.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top