Život Na Tomto Světě

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
4 / total: 9

Lákavost Pozemských Věcí

Během života máme určité cíle, kterých chceme dosáhnout. Jedny z nejběžnějších cílů, které sdílíme téměř všichni, jsou: bohatství, majetek, lepší postavení, partner a děti. Snažíme se proto uspořádat svoje plány a snahy tak, abychom tyto cíle jednou uskutečnili. I přestože lidé bez pochyb ví, že vše jednou zestárne a zanikne, stejně nedokáží svou hlubokou závislost na pozemských věcech udržet. Nejnovější auta vyjdou jednoho dne z módy; úrodná půda se přirozeným procesem vyčerpá, stáří připraví krásné lidi o jejich vzhled. Ale hlavně každý člověk na této zemi zemře a zanechá po sobě všechno, co vlastnil. Ať si je člověk sebevíce vědom této nezvratné reality, stejně prokazuje majetku nevysvětlitelnou oddanost.

Ti, kdo prožíjí svůj život slepým uctíváním pozemských věci, si uvědomí, že promarnili celý svůj život honbou za iluzemi. Tato absurdní realita jim dojde až po jejich smrti. Teprve pak jim bude hlavní smysl života jasný - být poctivým Božím služebníkem.

Bůh v Koránu věnuje této „hluboké náklonnosti“ značnou pozornost v následujícím verši:

Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější. (Kapitola 3: Rod Imránův, Verš 14)

Lidé jsou v životě kvůli svým záležitostem – bohatství, manželkám a manželům, dětem, podnikání – neustále v plném proudu. Nicméně kdyby dokázali ocenit Boží moc a velkolepost, tak by pochopili, že vše, co člověk vlastní, mu bylo uděleno z dobré vůle Boží. Poté by jim došlo, že jejich jediným smyslem je sloužit Bohu. Bohužel pozemské požitky rozmazaly a oslabily pohled a porozumění o existenci pro ty lidi, kteří nemají opravdovou víru a důvěru v Boha. Očekávají dokonalé věci od světa, který je nedokonalý.

Je překvapující, jak moc se člověk upíná na tento svět a zapomíná na příští svět, kde na něj čeká dokonalý a nekonečně hodnotný život. Už jen malá pravděpodobnost toho, že existuje život po smrti, by měla přinejmenším člověka přimět k tomu, aby zaujal ostražitější postoj, i kdyby neměl ve své víře vůbec jasno.

Věřící, na druhou stranu, jsou s touto „pravděpodobností“ zcela obeznámeni. Za žádných okolností to není pravděpodobnost ale realita. A proto jim jejich život slouží k tomu, aby vymýtili i sebemenší možnost toho, že budou posláni do pekla. Jejich snahy jsou výhradně zaměřeny na dosažení ráje. Je jim jasné, že by život strávený honbou za zbytečnými požitky přinesl pouze hořké zklamání v životě příštím. Vědí moc dobře, že nahromaděné bohatství jako je přetékající bankovní účet, luxusní auto nebo vila, nebude přijato jako výkupné z věčného zatracení. Navíc jejich rodina ani nejbližší přátelé nebudou přítomni, aby je z věčného zatracení zachránili. Naopak každá duše se bude snažit zachránit jen sama sebe. I přesto však většina lidí nepředpokládá, že tento život pokračuje v příštím životě a tak nenasytně konzumují tento svět. Bůh v níže uvedeném verši uvádí:

Vy rádi v rozmnožování jmění soupeříte, dokud hroby nenavštívíte (Kapitola 102: Rozmnožování, Verš: 1-2)

Přitažlivost pozemského bohatství je nepochybně tajemstvím tohoto testu. Bůh pro člověka stvořil všechny věci s ohromnou promyšleností, ale jsou také krátkého trvání. Je to proto, aby se lidé zamysleli a porovnali věci poskytnuté v tomto světě se světem posmrtným. Toto je ono „tajemství“, o kterém mluvíme. Život na tomto světě je opravdu velkolepý; je velice pestrý a vábný a odhaluje nádheru tak, jak ji Bůh stvořil. Bezpochyby každý touží po tom vést dobrý život a užívat si jeho radostí. Člověk se zajisté modlí k Bohu, aby mohl takový život vést. Nicméně tento požadavek není hlavním smyslem života, protože získání si Boží přízně a dosažení ráje je důležitější. Člověk by proto nikdy neměl zapomenout na svůj hlavní účel, zatímco si užívá toho, co mu bylo dáno. Bůh člověka v níže uvedeném verši varuje:

Vše to, co bylo dáno vám, je pouze užíváním života pozemského a jeho ozdobou; zatímco to, co u Boha je, lepší a trvalejší bude. Což nebudete rozumní? (Kapitola 28: Historie, Verš 60)

Jeden z důvodů, proč člověk zapomíná na příští život, je tato neobyčejná láska k pozemským věcem. Je třeba si uchovat v paměti, že člověk nikdy nenajde opravdové štěstí v žádné z těchto pozemských věcí, které tak nenasytně miluje, ani v žádném nastřádaném bohatství, o které tak urputně usiloval. Je totiž těžké uspokojit dychtivé touhy. Je jedno, kolik toho člověk vlastní, jeho ego nebude nikdy spokojené. Je velice typické, že bude stále hledat více a chtít lepší. Člověk proto nemůže najít klid a spokojenost v tomto světě.

Existuje Na Tomto Světě Opravdové Bohatství?

Většina lidí si myslí že dokáží zdokonalit svůj život, budou-li dostatečně odhodlaní. Navíc se jednoduše domnívají, že více peněz, lepší životní styl, šťastná rodina a záviděníhodné postavení ve společnosti, jim zajistí vyšší kvalitu života. Avšak lidé, kteří věnují všechen svůj čas zaopatřování těchto věcí, se jasně dopouští chyby. Zaprvé, usilují o dosažení klidu a štěstí v tomto světě a zcela zapomínají na život příští. Stráví život naplňováním svých vlastních marných tužeb a nehledí na to, že jejich hlavním smyslem, proč jsou na světě, je být služebníkem Božím a být Mu vděční za to, co jim poskytuje. Bůh v Koránu člověka informuje o nevýznamnosti a mylných pokušení tohoto světa:

Honduras'ta Maya şehri
A drawing of a Mayan monument in Honduras. (Bottom) The current state of the same monument, once the symbol of a magnificent civilisation. The comparison reveals a striking fact: no magnificence is immune to destruction in this world.

Allah informs man about the insignificance and deceptive allure of the world in the Qur'an:

Předstihujte se tedy, abyste dosáhli odpuštění Pána svého a zahrady, jejíž šíře se rovná nebi i zemi, připravené pro ty, kdož v Boha a posly Jeho uvěřili. A toto je přízeň Boží, kterou On uštědřuje, komu chce, vždyť Bůh vládcem je přízně nesmírné. (Kapitola 57: Železo, Verš 20)

To, že lidé nevěří v příští život nebo ho vnímají jako vzdálenou pravděpodobnost, je jejich zásadní chyba. Věří, že o svoje bohatství nikdy nepřijdou. Pýcha jim zabraňuje v odevzdání se Bohu a obrací se zády vůči Jeho slibům. Konečná těchto lidí je vystižena následovně:

Věru ti, kdož v setkání s Námi nedoufají a v životě pozemském zalíbení nalézají a jen jím se spokojují, a ti, kteří ke znamením Našim jsou lhostejní, ti za to, co si vysloužili, útočiště své budou mít v ohni. (Kapitola Jonáš: 10, Verš 7-8)

Historie toho byla mnohokrát svědkem. Králové, vládci a faraóni si mysleli, že si zajistí nesmrtelnost díky svému okázalému bohatství. Myšlenka, že existuje něco hodnotnějšího než bohatství a moc, je nikdy nenapadla. Lidé, kteří byli ohromeni bohatstvím a mocí těchto panovníků, sdíleli stejně zastíněnou mentalitu. Nicméně všechny tyto nevěřící potkal hrozný konec. V Koránu nás Bůh o nich informuje:

Domnívají se snad, že to, čím jsme hojně opatřili z majetku a synů, pobízíme je rychle ke konání dobrých skutků, avšak oni o tom nemají tušení. (Kapitola 23: Věřící, Verš 55-56)

Nechť nebudí obdiv tvůj jmění jejich ani děti jejich! Bůh si je tím přeje pouze potrestat v životě pozemském a chce, aby duše jejich odešly, zatímco jsou nevěřící. (Kapitola 9: Pokání, Verš 55)

Tito lidé si vlastně nevšímají jedné zásadní věci. Všechno bohatství a vše, co se zdá být důležité, patří Bohu. Bůh je skutečný Vlastník bohatství a přiděluje ho nekonečné zásoby, jak se Mu zlíbí. Návratně je od člověka očekáváno, že projeví Bohu svou vděčnost a bude Mu věrným služebníkem. Je třeba mít na paměti, že nikdo nemůže omezit bohatství těch, kteří ho od Boha obdrželi. Nápodobně, je-li někdo zbaven blahobytu, nikdo kromě Boha nemá moc mu pomoci. Takto Bůh Své lidi zkouší. Nicméně ti, kteří na svého Stvořitele a Soudný den zapomínají, si to nepřipouští:

Bůh hojně uštědřuje či odměřuje obživu, komu chce. Oni se radují ze života pozemského, ačkoliv život pozemský je proti životu budoucímu jen dočasným užíváním. (Kapitola 13: Hrom, Verš 26)

 

Honduras'ta Maya şehri

These are some of the stories of communities that We relate to you: of them, some are standing, and some have been mown down (by the sickle of time). (Surah Hud: 100)

Only a theatre survives from the glorious ancient Roman metropolis, which is now replaced with a totally different look. (Right) The current situation of the same theatre. Today, there is no trace of anyone having lived there in glory.

Je Na Tomto Světě Bohatství A Společenské Postavení Důležité?

Většina lidí si myslí že dokonalý a poklidný život na tomto světě je uskutečnitelný. Tato mentalita naznačuje, že člověk může najít opravdové štěstí a získat si úctu druhých tím, že se stane majetným. Stejné povahy věří, že až tohoto pocitu spokojenosti dosáhnou, bude pak trvat navěky. Avšak opak je pravdou. Člověk nikdy nemůže dosáhnout svých životních snů tím, že zapomene na svého Stvořitele a na Soudný Den. Vždyť jakmile člověk uskuteční jeden cíl, ihned si zamane jiný. Tím, že je nespokojen s výdělkem, vrhá se do nového dobrodružství. Přestane se mu líbit jeho nový byt, protože uviděl sousedův umělecky nastrojený dům. Stejně tak když zjistí, že jeho vymalovaný dům z minulého roku už není v módě, přiměje ho to k tomu, aby ho přemaloval. Podobné je to s módou a vkusem, které se mění dramaticky, a tak člověk sní o novém oblečení, protože už není spokojen s tím, co nosí. Psychologie těchto nevěřících je jasně vysvětlena v následujícím verši:

Nech Mne s tím, jehož jsem Já jediný stvořil, jemuž jsem majetek rozsáhlý daroval a syny zde přítomné uštědřil a jemuž jsem vše hladce uhladil, a on pak ještě dychtí, abych více mu dal! (Kapitola 74: Rouchem Přikrytý, Verš 11–15)

Člověk se zdravým rozumem a jasným chápáním by měl připustit, že ti, kteří vlastní paláce, kde je více pokojů než obyvatel, luxusní auta nebo skvostnou garderóbu, jsou schopni si užívat svého majetku jen částečně. Kdybyste měli největší palác na světě, šlo by si užívat pohodlí každého pokoje současně? Stejně tak máte-li velice módní oblečení, kolik z vašich kostýmu je možné nosit během dne? Majitel paláce s desítkami pokojů je omezen časem a prostorem a proto může obývat v dané chvíli pouze jediný pokoj. Je-li vám nabídnuto všemožného vynikajícího jídla ze slavné kuchyně, váš žaludek nemůže spořádat více, než kolik se do vás vejde; pokusíte-li se spořádat více, výsledkem budou muka namísto potěšení.

S příklady by se dalo pokračovat. Nicméně nejpozoruhodnější fakt je, že člověk má předurčenu jen velice omezenou dobu života, během které si může užívat luxus svého bohatství. Člověk se svému konci přibližuje rychle, i když si to zřídka přizná. Domnívá se, že mu jeho bohatství zaručí věčné štěstí, jako o tom napovídají verše:

……a že jmění jeho jej učiní nesmrtelným, se domnívá! (Kapitola 104: Pomlouvač, Verš 3)

Ačkoliv budou na dohled. Hříšník zatouží se vykoupit z trestu dne onoho syny vlastními, i bratrem svým a družkou svou a klanem vlastním, jenž mu je ochranou, ba všemi, kdož na zemi jsou, aby se to stalo jeho záchranou. Však pozor! Toto věru je oheň šlehající!!! (Kapitola 70: Stupně, Verš 11- 15)

Nicméně někteří lidé ví, že bohatství, prosperita a štěstí jsou řízeny Bohem. Považují proto společenské hodnosti a postavení za směšné. Pouze tito lidé opravdu rozumí, že je v příštím životě bohatství nevykoupí. A tak si netroufají se honit za cennostmi tohoto života. Arogance je vlastnost, kterou u těchto skromných lidí nenajdeme. Tím, že na Všemocného Boha nezapomínají, jim připomíná být vděční za všechno, co jim poskytuje. Bůh jim na oplátku za jejich přístup slibuje vážený a pohodlný život. Lidem, kteří Bohu důvěřují a považují službu Bohu za definitivní smysl svého života, je jasné, že si mohou pozemské věci užívat jen po omezenou dobu, a že ve srovnání se zaslíbeným věčným blahobytem jsou pozemské věci bezcenné. Bohatství je nezaslepuje a proto nejsou tomuto životu tak silně podmaněni. Naopak bohatství je činí Bohu vděčnějšími a bližšími. Jednají s každým a s každou záležitostí spravedlivě. To, čím je Bůh obdařil, používají tak, aby s nimi byl Bůh spokojen. Místo toho, aby si na tomto světě užívali bohatství, se snaží získat islámské hodnoty, které jsou od nich očekávány, a dokonale rozumí, že opravdová prestiž a chvála spočívá v očích Boha. Prorok Šalamoun je pro všechny lidi příkladem úctyhodného věřícího, který se ve svém životě prokazoval těmito hodnotami. Šalamoun, který vlastnil obrovské bohatství a nezávislost, jasně stanovil, proč svého bohatství nabyl:

Vskutku jsem dával přednost Pánu svému vzpomínáním před láskou k statkům pozemským (Kapitola 38: Sád, Verš 32).

Lidé si nepřiznají důvod, proč byly pozemské statky na tomto světě stvořeny. Proto mají tendence zapomínat, že si je lze užívat jen po dobu 60 – 70 let, bude-li jim dáno žít tak dlouho, a pak své zámky, auta a děti opustí. Zapomínají, že si do hrobu nic vzít nemohou. Celý svůj život touží po blahobytu, který si stejně naplno nebudou moci užít.

Lidé, kteří považují bohatství za výkupné a ignorují existenci svého Stvořitele, budou hořce zarmouceni jak na tomto světě a tak ve světě příštím:

V ten den nebudou nevěřícím majetky ani děti jejich proti Bohu nic platny a stanou se palivem pro oheň pekelný. (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 10)

Korán zvěstuje konec těm, kdo projevují neukojitelnou nenasytnost po majetku:

Který bohatství hromadí a stále je počítá, a že jmění jeho jej učiní nesmrtelným, se domnívá! Pozor však, vždyť věru bude uvržen do Drtící! Víš ty vůbec, co je to Drtící? Boží oheň zažehnutý, až k srdcím šlehající a nad nimi se v klenbu pojící a jak sloupy protažené stojící. (Kapitola 104: Pomlouvač, Verš 2–9)

Opravdové bohatství patří věřícím, kteří nikdy neprojevují osobní zájem o majetek tohoto světa a skutečně věří, že všechno jim poskytuje pouze Bůh. Pouze tito lidé jsou skuteční boháči na tomto světě; neomezují svůj život na pouhých 50–60 let. Věřící se zabývají chvályhodnými činnostmi, aby si za ně na oplátku vysloužili ráj. Dávají přednost trvalému bohatství před bohatstvím dočasným. Bůh nás o nich informuje v následujícím verši:

A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě Boží - zabíjejí a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý, daný v Tóře, v Evangeliu, i v Koránu. A kdo věrněji dodržuje slib svůj než Bůh? Radujte se tedy z obchodu svého s Ním uzavřeného a to úspěch je nesmírný. (Kapitola 9: Pokání, Verš 111)

Lidé, kteří lpí na tomto světě a nehledí na žádné důkazy, brzy jasně pochopí, kdo je na tom nejlépe.

Manželství

Manželství je považováno za důležitý přelom v životě. Každá dívka nebo chlapec se těší, až potká partnera svých snů. Hlavním životním cílem je si najít vhodného partnera. Mladí lidé jsou takřka „očkování názorem“, jak důležité je si ho najít.

Nicméně v neinformovaných společnostech jsou vztahy mezi mužem a ženou v podstatě založeny na nejistých základech, jmenovitě ve společnostech, ve kterých se lidé neřídí způsobem života podle Koránu. „Přátelství“ jsou pro ně výhradně romantické vztahy, ve kterých obě strany hledají emocionální uspokojení. Zatímco manželství je většinou založeno na vzájemném materiálním přínosu. Mnoho žen se snaží najít „zabezpečeného muže“, protože očekávají vysoký životní standard. Proto je pro mladou dívku snadné přijmout, že bude celoživotní družkou někoho, pro koho nemá žádné city. Na druhou stranu muži velice často hledají ženy, které mají „hezký vzhled“.

Nicméně logika, kterou tyto neinformované společnosti uznávají, má jeden zásadní háček: všechny tyto materialistické hodnoty se časem vypaří. Bůh může v momentě člověku štěstí odebrat. Podobně stačí jen pár vteřin a člověk může přijít o dobrý vzhled. Například pro městské obyvatele může jednoho dne každodenní dojíždění z práce a do práce skončit nehodou, která na obličeji zanechá škaredé a trvalé jizvy. Čas se mezitím postará o nenapravitelnou škodu na našem zdraví, vitalitě a kráse. Jaké jsou za těchto nepředvídatelných podmínek následky logiky, která je založena čistě na materiálních hodnotách? Zauvažujme například nad mužem, který se oženil se ženou, protože byl fascinován jejím pěkným vzhledem. Jak by se cítil, kdyby byl její obličej po nehodě vážně poraněný? Opustí ji, až se na jejím obličeji začnou objevovat vrásky? Odpovědi bezpochyby odhalují, jak nerozumný je základ materialistického smýšlení.

Manželství je drahocenné, je-li uzavřeno čistě za účelem udělat Bohu radost. Jinak se stává břemenem jak na tomto světě tak v příštím. Nezjistí-li člověk na tomto světě, že to není pro jeho duši správné, tak to určitě pochopí v příštím životě. Avšak to už bude příliš pozdě; v Soudný Den bude člověk nabízet svou ženu, ke které měl na tomto světě tak blízko, jako výkupné za svou vlastní spásu. Tento den bude pro lidi tak děsivý, že jim žádný vztah z pozemského světa nepřijde významný. Bůh popisuje detailně vztahy mezi nejbližšími rodinnými členy v den soudu v následujícím verši:

Ačkoliv budou na dohled, hříšník zatouží se vykoupit z trestu dne onoho syny vlastními, i bratrem svým a družkou svou a klanem vlastním, jenž mu je ochranou… (Kapitola 70: Stupně, Verš 11–13)

Z verše je zřejmé, že v Soudný Den lidé přestanou považovat své ženy, přátele, bratry nebo sestry za důležité. V jejich zoufalé snaze se zachránit budou všichni ochotni zaplatit svou nejbližší rodinou nebo příbuzným jako výkupným za svou osobní spásu. Navíc, tito lidé se budou navzájem proklínat za to, že nikdy jeden druhého před tímto hrozným koncem nevarovali. V Koránu je předložen příběh Abú Lahaba a jeho ženy, kteří si zasloužili věčný trest v pekle:

Zhyňte obě ruce Abú Lahaba, a zhynul již i on! A nebylo mu k ničemu jmění jeho ani to, co si vysloužil, však hořet bude v ohni plném plamenů on i žena jeho, jež dříví palivové nosí a jíž kol hrdla provaz z vláken palmových visí. (Kapitola 111: Zhyňte, Verš 1–5)

Model manželství, přijatelný v očích Boha, je totiž založen na úplně odlišných kritériích. Manželství nejsou uzavřena na základě peněz, slávy nebo krásy, ale za účelem potěšení Boha. Naopak při uzavírání běžných manželství v neinformovaných společnostech lidé nedbají na to, jestli je přijatelné v očích Boha. Pro věřící je jediným měřítkem taqwa, což znamená „vyhýbání se tomu, co je zakázáno, dodržování všeho, co je přikázáno a bohabojnost". Tudíž věřící může být oddán pouze s někým, kdo prokazuje hlubokou věrnost Bohu. V tomto manželství lidé nachází mír a štěstí. Poukazuje na to následující verš:

Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý. (Kapitola 9: Pokání, Verš 71)

Děti

Hlavním cílem lidstva je po sobě zanechat syny, kteří by dále v budoucnosti nesli jméno rodiny. Avšak nejednají-li přitom podle toho, jak si to Bůh přeje, může se jim stát, že sejdou ze stezky, která vede k Bohu. Děti jsou pro člověka zkouškou; v tom smyslu, že je od něj očekáváno je vychovávat tak, aby s ním byl Bůh spokojen.

Majetky vaše a děti vaše jsou pro vás jen zkouškou, zatímco Bůh má u sebe věru odměnu nesmírnou. (Kapitola 64: Vzájemné klamání, Verš 15)

Použití slova „zkouškou“ ve daném verši má velký význam. Jednou z nejdůležitějších ambicí v životě mnoha lidí je mít děti. Nicméně podle Koránu by měl věřící chtít děti z toho důvodu, aby udělal Bohu radost. Sice mít miminko v zájmu uspokojení vlastní touhy po dítěti by znamenalo pouze přidružování společníků k Bohu. V Koránu je uveden příklad lidí, kteří zapomínají na svůj hlavní smysl a dělají si z dětí hlavní smysl života:

A On je ten, jenž vás stvořil z bytosti jediné a z ní utvořil i manželku její, aby přebývala u ní. A když u ní pobyl, otěhotněla nejdříve lehkým těhotenstvím a snadno s ním chodila; když pak se cítila těžkou, oba volali k Bohu, Pánu jich obou: „Dáš-li nám syna bezúhonného, vskutku budeme patřit mezi vděčné!“ Avšak když jim daroval syna bezúhonného, oni Mu božstva přidružená přidali za to, co jim daroval. Bůh však daleko je vznešenější než to, co k Němu je přidružováno. Což k Němu budou přidružovat to, co vůbec nic nestvořilo, ale samo bylo stvořeno? (Kapitola 7: Rozpoznání, Verš 189–191)

Věřící lidé od Boha žádají děti jen z toho důvodu, aby mu udělali radost. Když padla otázka ohledně dětí, proroci citovali Korán, že děti jsou míněny pouze pro potěšení Boha. Příklad Imranovi ženy:

A hle, pravila manželka ´Imránova: „Pane můj, zaslibuji Ti, co je v lůně mém, aby se zasvětilo Tobě. Přijmi to ode mne, vždyť Tys slyšící, vševědoucí!“ (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 35)

Pro věřící je modlitba proroka Abraháma dalším příkladem:

Pane náš, učiň, ať jsme do vůle Tvé odevzdáni, a učiň z potomků našich obec Tobě oddanou; ukaž nám obřady naše a vyslyš pokání naše, vždyť Tys věru odpouštějící, slitovný! (Kapitola 2: Kráva, Verš 128)

Verš vyjadřuje, že toužíme-li po dětech z důvodu získání si Boží přízně, pak se jedná o způsob uctívání Boha. Avšak člověk může nést vážné následky v tomto i v příštím světě, chce-li děti za jiným účelem. Věřící považují své děti za svěřence, kterými je Bůh pověřil. Nepyšní se proto vzhledem, úspěchem nebo inteligencí svých dětí, neboť vědí, že jim tyto rysy nadělil Bůh. Tato pýcha by je jednoduše vedla z cesty.

Kdyby se pyšnili, mělo by to nepříjemné následky v příštím životě. V Soudný den bude člověk ochoten zaplatit svými syny, družkou a dalšími členy blízké rodiny jako výkupným za svou věčnou spásu. Člověk se ve snaze vyhnout hrozivému trestu rozhodne zříct svých milovaných. Nicméně v Soudný den mu nic takového před věčným odsouzením stejně nepomůže.

Pro lidi z neinformovaných společností se děti stávají zdrojem mnoha problémů nejenom v příštím životě ale také v tomto světě. Výchova dítěte od jeho narození přináší rodičům náročné zodpovědnosti. Zejména pro těhotnou matku je to obtížná zkušenost. Zaprvé v den, kdy se poprvé dozví o svém děťátku, musí zcela změnit svůj životní styl. Musí přehodnotit své priority. V tomto ohledu jsou potřeby dítěte v jejím lůně vždy na prvním místě, změní se její jídelní návyky, spací režim a zkrátka celý její osobní život. V posledních fázích těhotenství se pro ni stávají nemožné i běžné práce nebo nejjednodušší tělesné pohyby. Avšak největší obtížnosti nastanou po porodu. Matka stráví všechen svůj čas péčí o dítě. Dítě své matce zanechá obvykle velice málo času pro své osobní potřeby a aktivity. Proto se matka těší na dobu, až bude dítě natolik velké, aby se mohlo starat o své vlastní potřeby. Mezitím si ale matka neuvědomuje, jak rychle tato léta utíkají. Tato léta je možno považovat za způsob uctívání, jsou-li prožívána, jak si to Bůh přeje. Zatímco pro členy z neinformovaných společností jsou tato léta nevýznamnou starostí.

Rodiče z neinformovaných společností se obvykle cítí zklamaní z toho, jak vychovali svou rodinu. Dítě vychované jako člen této společnosti si všeobecně vyvine sobeckou osobnost. Zajímá se o potřeby svých rodičů, jen když se mu chce, protože bylo vychováno k tomu mít sobecké sklony a motivy. Jeho rodiče si to uvědomí, až počnou stárnout a pociťovat s věkem spojené potíže. Avšak na začátku rodičovství si představovali, jak jim jejich dospělé děti budou hlavní oporou, až přijdou nečekané obtíže. Ale navzdory očekávání se mohou dokonce ocitnout i v domově důchodců.

Bůh lidem v Koránu představuje řád, podle kterého se věřící musí řídit, chtějí-li se stát zodpovědnými rodiči. Bůh vyžaduje úctu a soucit vůči rodičům, hlavně k těm, kteří jsou staří:

Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim "Fuj!" a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: "Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!" (Kapitola 17: Noční cesta, Verš 23–24)

Z daných veršů můžeme porozumět, že podle hodnot z Koránu je pro věřící výchova dětí něčím úctyhodným. Zatímco nevěřící přizpůsobují výchovu svých dětí hodnotám určovaným neinformovanou společností. Jejich snahy jsou však marné jak na tomto světě tak i v příštím. Věřící si navíc získají Boží přízeň, i když se jejich dítě nepřizpůsobí učení Koránu. Rodiče jsou pouze zodpovědni za to, aby svým dětem předali učení Koránu a poté jen důvěřovali Bohu. Lidé nemají Kromě Boha žádného jiného ochránce ani pomocníka.

Ti, kdo hledají pozemský užitek ze svých dětí, neobdrží žádnou pomoc ani na tomto světě ani v příštím.

A až nastane třesk ohlušující, v ten den prchne člověk od bratra svého, matky své i otce svého, družky své i synů svých, neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen. (Kapitola 80: Zakabonil se, Verš 33–37)

Jak již bylo zmíněno, člověk je stvořen jen proto, aby sloužil svému Stvořiteli. Vše, co ho obklopuje, celý jeho život, existuje jen za účelem toho, aby byl zkoušen. Po smrti bude člověk souzen jen podle svých skutků. Na oplátku za jeho skutky mu bude odměnou buď ráj anebo bude potrestán v pekle. Zkrátka bohatství, krása, synové nejsou významní. Jediné, na čem záleží, je taqwa „strach z Boha“.

Ani vaše bohatství, ani vaše děti nejsou tím, co přiblíží vás k Nám nejvíce, kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali. A takoví budou mít odměnu dvojnásobnou za to, co činili, a v komnatách rajských v bezpečí budou dlít. (Kapitola 34: Sabá, Verš 37)

Těm však, kdož nevěří, nic nepomohou u Boha majetky jejich ani dětí jejich a budou obyvateli ohně pekelného a budou v něm nesmrtelní. (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 116)

A nijak jim proti Bohu neprospějí majetky jejich ani děti jejich; jsou obyvateli ohně pekelného a budou v něm nesmrtelní. (Kapitola 58: Hádka, Verš 17)

 

4 / total 9
You can read Harun Yahya's book Život Na Tomto Světě online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to this site.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top