Život Na Tomto Světě

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
6 / total: 9

Past Civilisations

Člověk bude na zemi zkoušen. V průběhu celých dějin lidstva byla lidem předávána čistá poselství a zjevení od Boha, která byla komunikována Jeho posly lidem, aby byli vedeni správným směrem. Tito hlasatelé a svaté knihy vždy volali člověka ke správné cestě, cestě k Bohu. I v dnešní době máme k dispozici poslední a jedinou autentickou /nepozměněnou/ knihu od Boha - Svatý Korán.

V Koránu nás Bůh informuje, že On ukázal všem lidem od počátku dějin správnou cestu a přes Jeho posly je varoval před Soudným Dnem a Peklem. Nicméně většina lidí se proti poslům k nim seslaným spikla a zaujala k nim nepřátelský postoj. Díky své aroganci tito lidé na sebe přivolali Boží hněv a byli bez varování z povrchu Země vyhlazeni. Následující verš o tom vypovídá:

A rovněž pro ´Ádovce Thamúdovce, obyvatele ar-Rassu a četná pokolení, jež mezi nimi byla. A všem těmto jsme podobenství uváděli a všechny jsme zahladili až do úplného zničení. A procházeli nevěřící kolem města, jež bylo zaplaveno deštěm zhoubným. Což nebyli s to je vidět? Ba věru, a přece nedoufají ve vzkříšení! (Kapitola 25: Spásné Zjevení, Verš 38 – 40)

Informace o tehdejších lidech představují značnou část Koránu a jsou zajisté jedním z aspektů zjevení, nad kterým by se mělo pouvažovat. Poučení vyplývající z jejich životů, jsou v Koránu popisována takto:

Což neviděli, kolik jsme zahubili pokolení, jež byla před nimi a která jsme upevnili na zemi tak, jak jsme neupevnili ani vás; a seslali jsme jim z nebes déšť hojný a dali jsme vytrysknout řekám pod nimi. A pak jsme je zahubili za hříchy jejich a dali jsme po nich vzejít pokolením jiným. (Kapitola 6: Dobytek, Verš 6)

Další verš je adresován lidem, kteří přemýšlí a dokáží se poučit:

A kolik jsme již zahubili před nimi pokolení, jež mocnější než oni byla silou! Hledejte tedy v zemích všech, zda naleznete útočiště! V tom věru je připomenutí pro toho, kdo ruce má či uši nastavuje a je sám svědkem očitým. (Kapitola 50: Qáf, Verš: 36-37)

Bůh v Koránu nám praví, že tyto příklady pohrom by měly sloužit následujícím generacím jako varování. Téměř všechny zkázy lidí starověku, o kterých se Korán zmiňuje, jsou díky současným archívům studií a archeologických objevům zaevidovány a proto mohou být studovány. Avšak byla by to chyba zaujmout pouze historický a vědecký přístup, při přezkoumávání zápisů, které Korán o těchto pohromách uvádí. Jak poukazuje následující verš, každá z těchto událostí je varováním, ze kterého si máme vzít ponaučení:

A učinili jsme je trestem výstražným pro ty, kteří žili předtím i potom, i varováním pro bohabojné. (Kapitola 2: Kráva, Verš: 66)

Nicméně měli bychom uvážit jeden důležitý fakt: tyto komunity, které odmítaly poslouchat Boží příkazy, nerozhněvaly Boha jen tak náhle. Bůh jim seslal posly, aby je varovali, aby svého chování litovali a odevzdali se Mu. Korán informuje, že všechny problémy, které člověka postihnou, jsou připomínkou toho, jak hrozný trest ho v přístím životě může čekat:

A dáme jim okusit trestu bližšího kromě trestu většího - snad se z bludu svého navrátí. (Kapitola 32: Padnutí na Zem, Verš 21)

Ničivá síla na ně byla často seslána, až když se tato varování nedočkala žádné odezvy a jejich zvrácenost se stupňovala. Bůh se na všechny tyto komunity rozhněval. Zmizely ze stránek dějin a byly nahrazeny novými generacemi. Bůh těmto komunitám milostivě nadělil prospěch, žily své životy v hojnosti, dopřávaly si všech druhů potěšení, a přesto se nikdy nezajímaly o uctívání Boha. Tito lidé nikdy nepřemítali nad tím, že vše na tomto světě jednou pomine. Vychutnávali si přítomnost a nikdy nezabývali smrtí ani co bude po ní. Vše, co se týkalo pozemského života, se jim zdálo věčné. Avšak opravdový věčný život leží za hranicemi smrti. Jejich životní ideologie jim byla jen ke škodě a historie dokládá dostatečnou evidenci o jejich hořkém konci. I přes to, že uteklo tisíce let, jejich příběhy zůstavají varováním pro další generace a jsou připomínkou toho, jaký konec čeká ty, kteří neuposlechnou volání svého Stvořitele.

Thamúdovci

Thamúdovci jsou jedním z těchto národů, které byly vyhubeny, protože se příčily Božímu volání a přehlížely Jeho varování. Jak se v Koránu uvádí, Thamúdovci byli proslaveni svou prosperitou a mocí a byli národem, který vynikal v umění.

Pomněte, že On vás nástupci po Ádovcích učinil a že vás usídlil v zemi, na jejíchž pláních si hrady stavíte a v horách příbytky své si vytesáváte. Pomněte dobrodiní Božího a nešiřte po zemi pohoršení! (Kapitola 7: Rozpoznání, Verš 74)

I v dalším verši je nám přiblížen život Thamúdovců :

Myslíte, že ponecháni budete v tom, co zde máte, v bezpečí mezi prameny a zahradami, polnostmi a s visícími trsy palmami a že nadále budete vytesávat obydlí v horách domýšlivě? (Kapitola 26: Básníci, Verš 146-149)

Thamúdovci, v naprostém blahobytu, vedli extravagantní život. Bůh v Koránu uvádí, že k Thamúdovcům byl seslán prorok Sálih, který je varoval. Prorok Sálih byl mezi Thamúdovci velmi známý. Jeho lidé neočekávali, že by jim předložil autentické náboženství a byli překvapeni, když je vybídl, aby zanechali zvráceností, ve kterých žili. Malá skupina z těchto lidí uposlechla Sálihovo volání, ale většina nepřijala nic z toho, co hlásal. Zejména vůdci komunity ho neuznávali a chovali se k němu nepřátelsky. Pokoušeli se uškodit těm, kteří uvěřili a Sálihovy stoupence utlačovali. Byli rozhněváni na Sáliha proto, že je žádal, aby uctívali Boha. Tato vzpoura nebyla typická pouze pro Thamúdovce; této chyby se dopustili také lidé proroka Noa a Ádovci, kteří je v dějinách předcházeli. Proto se Korán vyjadřuje o těchto třech skupinách lidí následovně:

Což nedošla vám zvěst o těch, kdož před vámi byli, o lidu Noemově, o ´Ádovcích a Thamúdovcích a těch, kdož po nich byli a o nichž všech jen Bůh ví? Přišli k nim poslové jejich s jasnými důkazy, však oni ruce své si do úst svých vložili a zvolali: "Nevěříme v to, s čím jste byli posláni, a věru jsme ohledně toho, k čemu nás vyzýváte, v pochybách hlubokých." (Kapitola 14: Abrahám, Verš 9)

Thamúdovci byli odhodláni zůstat arogantními a nezměnit jejich přístup k proroku Salihovi a dokonce učinili plány jak ho zabít. Salih je varoval více pravíc: „Myslíte, že ponecháni budete v tom, co zde máte, v bezpečí” (Kapitola 26: Básníci, Verš 146). Opravdu, Thamúdovci zvýšili jejich zvrácenost neuvědomujíc si trestu Boha a vysmívali se Salidovi: „Sálihu, předveď nyní to, číms nám hrozil, jsi-li jedním z poslů Božích!“ (Kapitola 7: Rozpoznání, Verš 77).

Prorok Sálih je varoval, že podle sdělení, které mu Bůh zjevil, zahynou do tří dnů. O tři dny později se varování proroka Sáliha vyplnilo a Thamúdovci vymřeli.

A postihlo ty, kdož nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich tvářemi k zemi ležící, jako by v nich nikdy nebyli žili. Ó ano, Thamúdovci věru v Pána svého nevěřili! Ó ano, pryč tedy s Thamúdovci! (Kapitola 11: Húd, Verš 67 – 68)

Thamúdovci draze zaplatili svým zničením za to, že neuposlechli svého proroka. Ani budovy, které postavili, či umělecká díla, která vytvořili, je nemohly ochránit před trestem. Stejně jako všichni ostatní lidé, kteří před nimi i po nich, víru odmítali, i Thamúdovci byli hrozivým trestem vyhlazeni. Stručně řečeno - jejich trest odpovídal jejich chování. Ti, kteří pravdu odmítali, byli zcela vyhlazeni a ti, kteří uposlechli, obdrželi věčné vysvobození.

petra

Boasting a history of two thousand years, Thamud had established a kingdom with another Arabian people, the Nabataeans. Today, in the Rum Valley, otherwise called the Petra Valley, in Jordan, it is possible to see the best examples of the stone carving of these people. Also in the Qur'an, Thamud are mentioned for their mastery in stone carving.

And remember how He made you inheritors after 'Ad and gave you habitations in the land: you build for yourselves palaces and castles in (open) plains, and carve out homes in the mountains; so bring to remembrance the benefits (you have received) from Allah, and refrain from evil and mischief on the earth."  (Surat al-A'raf: 74)

Obyvatelé Sabá

Příběh obyvatel Sabá (Sheba v Bibli) je líčen v Koránu následovně:

A věru měli obyvatelé Sabá' v sídlech svých znamení: dvě zahrady zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy Pána svého a buďte vděční! A je to země výtečná a Pán váš je odpouštějící. Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými, tamaryšky a s několika málo stromy lotosovými. Takto jsme je odměnili za to, že byli nevděční - což takto odměňujeme někoho jiného než nevděčníky? (Kapitola 34: Sabá´, Verš 15-17)

Jak samotné verše napovídají, obyvatelé Sabá žili v oblasti vyhlášené svými překrásnými zahradami a úrodnými vinicemi. V takové zemi, kde životní úroveň a prostředí byly tak nadstandardní, by se od nich očekávalo, že za to budou Bohu vděčni. Nicméně v jednom verši v Koránu se uvádí: „...odvrátili se od Nás.“ Tím, že si připisovali zásluhu za všechny své úspěchy, o všechno přišli. Jak nás koránský verš informuje, povodeň Arim zpustošila celou jejich oblast.

marib barajı kraliçe puapi

The Ma'rib Dam was a work of a very advanced technology. Yet the dam collapsed and the "Arim flood" laid waste to the people of Saba and their land.

 

Queen Puabi may have been buried together with treasures beyond counting, but that did not save her body from being reduced to a skeleton.

 

Slavní Sumerové

Říše Sumerů se skládala z městských státečků okolo dolního Tigridu a Eufratu, kde se nachází jih dnešního Iráku. V dnešní době ten, kdo zavítá na jih Iráku, se nesetká s ničím jiným než s rozlehlou pouští. S výjimkou měst a oblastí, které byly zalesněny, je většina krajiny pokryta pískem. Tyto pouště, dřívější domov Sumerů, jsou zde již tisíce let. Prosperující říše Sumerů, o které se dnes už můžeme dočíst pouze v učebnicích, byla stejně reálná jako kterákoliv jiná současná civilizace. Tito lidé žili a tvořili architektonické velestavby stejně jako my dnes. V určitém smyslu jsou velkolepá města, která Sumerové postavili, součástí kulturního dědictví naší doby.

Mezi kulturní pozůstatky, které po Sumerech přežily, patří informace o nákladném pohřbu jedné z jejich královen, Puabi. V početných zdrojích, které byly nalezeny, je tento přepychový obřad výstižně popsán. Vypráví, že mrtvé tělo královny bylo velmi neobvyklým způsobem přikrášleno. Bylo nastrojeno do oblečení vyrobeného ze stříbra, zlata a drahokamů, stužek z perel. Na hlavě byla paruka ozdobená korunou obloženou zlatými lístky. Obroské množství zlata bylo také uloženo do její hrobky (11).

Zkrátka královna Puabi, jejíž jméno je pro Sumerské dějiny významné, byla pohřbena s okázalými poklady. Podle historických spisů bylo toto jedinečné bohatství přineseno do její hrobky procesím strážců a služebníků. Královna Puabi byla pohřbena s bohatstvím, jehož hodnotu nelze ani vyčíslit, avšak ani to nezachránilo její tělo před proměnou na pouhou hromádku kostí.

Stejně tak jako u ostatních lidí z jejího království, kterými možná i opovrhovala kvůli jejich chudobě, se její tělo v zemi rozpadlo a stalo se hnisavou hromadou baktérií. Toto je zajisté ukázkový příklad toho, že bohatství ani majetek tohoto světa v žádném případě nezaručují spásu před neblahým koncem.

Minoánská Civilizace

Pevnina a moře mohou ležet relativně poklidně po několik tisíciletí. Náhlé sopečné vzedmutí však dokáže rozpoutat pohromu. Snad žádná jiná událost neilustruje tuto hrůzu s takovou obrazností, jako kalamita starověké Thery. Co se tam událo, je možná největší sopečná erupce v historii lidstva. 1600 metrů vysoká sopka, tyčící se vysoko nad Egejským mořem, před přibližně 3500 lety, tvořila 16 kilometrů široký ostrov. Ohrožovala tak velkolepou civilizaci, která sídlila asi 113 km jižně od ostrova Kréty. V hlavním městě Thery, Akrotiri, žilo v dobách její největší slávy, až 30 000 lidí. Z tohoto města, které oplývalo paláci zdobenými freskami, byly vysílány lodě naložené zbožím pro obchod. Zatímco si vědci nejsou jisti přesným datem – odhady se různí v rozmezí let 1470 a 1628 před naším letopočtem – posloupnost událostí je známá. Zuřivé zemětřesení, následné rány a exploze, kterým předcházely pouze lehké otřesy země, způsobily zvukovou vlnu, která byla slyšet až do Skandinávie, Perského Zálivu a k útesům Gibraltaru (12). Obrovské přílivové vlny, které se přivalily, zničily Amnisos, přístav Knossosu. Dnes tam stojí už jen zříceniny dřívějších nádherných paláců.

Minoánská civilizace, jedna z nedůležitejších civilizací tehdejší doby, pravděpodobně nikdy neočekávala tak drastický konec. Tito lidé, kteří se vychloubali svým bohatstvím a majetky, ztratili vše, co měli. V Koránu Bůh zdůrazňuje, že současné generace by měly nad osudy těchto starobylých civilizací přemýšlet:

Což nebylo jim ukázáno, kolik před nimi jsme již zahubili pokolení, okolo jichž příbytků tak často procházejí? A věru jsou v tom znamení - což sluchu tomu nepopřejí? (Kapitola 32: Padnutí na zem, Verš 26)

Pohroma Pompejí

Pro historiky jsou pozůstatky Pompejí úžasným dokladem hýření a prostopášností, které zde tenkrát převládaly. Dokonce i ulice tohoto města, které je symbolem úpadku Římské říše, navozují náladu zábavy a požitků, kterým se toto město oddávalo. Byly zde rušné ulice lemovány krčmami, nočními kluby a nevěstinci, jejichž pozůstatky se zachovaly i přes pohromu, která Pompeje postihla a které umožňují nahlédnout do každodenního života tehdejších pompejanů.

Na místních pozemcích, jejichž půda je nyní obohacena sopečným popelem, dříve stála prosperující hospodářství, bujné vinice a luxusní letní sídla. Pompeje, které se nacházely mezi svahem Vesuvu a mořem, byly oblíbeným letním střediskem pro bohaté římany, kteří hledali odpočinek od parného hlavního města. I přesto byly Pompeje obětí jedné z nejhrůznějších sopečných erupcí v historii a byly smeteny z povrchu země. Pozůstatky obyvatel tohoto města, kteří při konání svých běžných každodenních činností, byli udušeni jedovatými výpary Vesuvu, ukazují názorně detaily římského způsobu života. Pohroma udeřila na Pompeje a sousední město Herculaneum v den, kdy byla tato oblast přeplněná bohatými římany trávícími letní sezónu ve svých velkolepých vilách.

Psal se datum 24. sprna, 79 let př. n. l. Výzkumy na místě Pompejí odhalují, že erupce nastala v jednotlivých fázích. Před výbuchem se oblast několikrát otřásla. Tyto otřesy byly doprovázeny vzdáleným, hlubokým a strašlivým hřměním, které přicházelo ze sopky. Nejprve Vesus vychrlil mraky páry a prachu. Poté se tento rozvířený mrak, nesoucí úlomky starých kamenů ze sopečného kanálu a tuny čerstvé sklovité pemzy, vznesl vysoko do vzduchu. Silné větry odnesly tento mrak k Pompejím a z něho se na ně začaly chrlit tyto malé kameny. Jako obrovský slunečník, který se rozevřel nad městem, tento mrak valil na Pompeje vulkanický popel a pemzu tak rychle, že nánosy spádu se hromadily rychlostí 15 cm za hodinu (13).

Herculaneum bylo k Vesuvu blíže a tak většina jeho vyděšených obyvatel z města utekla poté, co spatřili rychle se blížící pyroklastickou vlnu. Ti, kteří město ihned neopustili, již neměli čas utéci. Pyroklastická vlna usmrtila všechny, kteří se zdrželi, zatímco pomalu plující pyroklastický proud město pohltil a pohřbil.

Vykopávky v Pompejích odhalují, že většina obyvatel nechtěla město opustit. Mysleli, že se nebezpečí vyhnou, protože Pompeje, narozdíl od Herculaneum, byly od kráteru sopky dále. Z tohoto důvodu se většina bohatých pompejanů ukryla ve svých domech a obchodech v naději, že tato zuřivá bouře brzy přejde. Dřív než si stačili uvědomit, že už je na útěk příliš pozdě, byli pohřbeni. Za jeden jediný den byly Pompeje a Herculaneum společně se šesti sousedními vesnicemi smazány z mapy. Korán vypovídá, že podobné události jsou pro nás pro všechny připomínkou:

A toto je část zvěstí o městech, které ti vyprávíme: některá z nich ještě stojí, jiná však byla smetena. (Kapitola 11: Húd, Verš 100)

Tajemství Pompejí bylo po mnoha staletí skryto. Avšak místo očekávaných úlomků a střípků vykopávek, poskytly nálezy z tohoto starověkého města věrohodné důkazy každodenního života tehdejších obyvatel. Uchovalo se mnoho otisků celých postav obětí, které se zoufale neblahému osudu bránily. Následující verš praví:

Takový je zásah Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký! (Kapitola 11: Húd, Verš 102)

Dnes nám jsou rozsáhlé trosky neocenitelnou evidencí toho, že tu kdysi, před sty či dokonce tisíci lety, existovaly vzkvétající vyspělé civilizace. Mnoho stavitelů dávných velkolepých metropolí z různých epoch dějin, je dnes bezejmenných. Ani jejich bohatství, technologie či umělecká díla je před zkázou zachránit nemohly. Nebyli to ale oni, kdo si odkaz svého dědictví užili, nýbrž po nich následující generace. K rozluštění záhad o původech a osudech mnohých starověkých civilizací, máme k dispozici jen malé množství podkladů. Avšak dvě věci jsou evidentní: předpokládali, že je smrt nikdy nezastihne a užívali si pozemských radostí plnými doušky. Zanechali po sobě vznešené monumenty, protože věřili, že takto dosáhnou nesmrtelnosti. I dnes tento názor, stejně jako předchozí starověké civilizace, sdílí mnoho skupin lidí. V očekávání, že tak znesmrtelní svá jména, se mnoho lidí moderních společností zcela zasvěcuje hromadění bohatství nebo vytváření něčeho, co by za sebou zanechali. Navíc je velice pravděpodobné, že si libují v ještě větších výstřednostech, než jak tomu bylo u dřívějších generací a zůstávají hluší vůči Božímu volání. Ze společenských přístupů, zážitků a osudů starověkých civilizací se dá vydedukovat mnoho lekcí. Žádná z těchto dávných komunit nepřežila. Umělecká díla a monumenty, které za sebou zanechali, jim možná pomohly v tom, aby si na ně následné generace vzpoměly, ale před Božím trestem je nezachránily. Nepomohly ani jejich mrtvým tělům před rozkladem. To, co po nich zbylo, tak slouží pouze jako připomínka a varování před Božím hněvem, který je uvržen na ty, kteří jsou nepoddajní a nevděční za bohatství, kterým je On požehnal.

pompei

Pompeii, a place of splendour and beauty, perished together with its twenty thousand inhabitants.

Ponaučení vyplývající z těchto historických údalostí by nás nepochybně mělo dovést k moudrosti. Pouze pak si člověk dokáže uvědomit, že to, co postihlo dřívější generace, nebylo bezdůvodné. Také si možná navíc uvědomíme, že pouze všemohoucí Bůh má moc seslat pohromu kdykoli. Tento svět je místem, kde je člověk podrobován zkouškám a ti, kteří se Bohu odevzdají, dosáhnou věčné spásy. Na druhou stranu ti, kteří jsou tímto světem zaslepeni, budou o blahoslavenou věčnost připraveni. Zcela jistě budou jejich osudy odpovídat jejich skutkům a podle nich budou take souzeni. Věru, Bůh je Nejlepším Soudcem.

pompei

The shapes of many agonised Pompeiian victims were preserved as a warning for succeeding generations.

 

Notes

11. Mesopotamia and Ancient Near East, Great Civilisations Encyclopaedia, Iletisim Publications, p.92.

12. Ana Brittannica, Volume 20, p.592.

13. H.J. de Blij, M.H. Glantz, S.L. Harris, Restless Earth, The National Geographic Society, 1997, p.18-19.

6 / total 9
You can read Harun Yahya's book Život Na Tomto Světě online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to this site.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top