Život Na Tomto Světě

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
7 / total: 9

Příští Život – Skutečný Domov

Mnoho lidí se domnívá, že je možné na tomto světě žít dokonalý život. Podle této domněnky je nezbytné si pro šťastný a spokojený život zajistit materiální blahobyt, plnohodnotný rodinný život a dobré sociální postavení. Toto je všeobecně považováno za základy perfektního života.

Nicméně z pohledu Koránu je „dokonalý“ nebo-li bezproblémový život na tomto světě nemožný. Vysvětlení je jednoduché. Život na tomto světě byl záměrně stvořen nedokonalým.

Původ arabského slova „svět“ – „dunjá“ – má důležitý význam. Z pohledu etymologie (věda o původu a vývoji slov) pochází ze slovního kořene „daniy“, což znamená „jednoduchý“, „nekvalitní“, „nižší“ a „bezcenný“. Slovo „svět“ v podstatě v arabštině zahrnuje výše uvedené vlastnosti.

V této knize bylo již několikrát zdůrazněno, že tento život není ten pravý. Ve skutečnosti všechny aspekty, se kterými se dokonalý život ztotožňuje – bohatství, osobní a obchodní úspěch, manželství, děti a atd, nejsou nic než bláhové klamy.

K tomuto tématu se vztahuje následující verš:

Vězte, že život pozemský je pouze hra a zábava, marná okrasa, vzájemné vychloubání mezi vámi a soupeření v rozmnožování majetku a dětí. A podobá se dešti: nevěřícím se líbí rostlinstvo, jež z něho vyrůstá, avšak potom vadne a vidíš je zežloutlé, až nakonec se stane slámou suchou. A v životě budoucím je jednak trest přísný, avšak i odpuštění a zalíbení se Bohu. A život pozemský není leč užívání klamavé. (Kapitola 57: Železo, Verš 20)

V dalším verši popisuje Bůh náklonnost, kterou člověk vůči tomuto světu, nikoliv však budoucímu, projevuje:

Vy však přednost životu pozemskému dáváte, ač život budoucí lepší a trvalejší máte. (Kapitola 87: Nejvyšší, Verš 16-17)

Namísto příštího života si lidé více cení pozemského života, avšak s tím přichází problémy. Lidé jsou uspokojeni s tím, co vlastní na tomto světě a nic jiného jim nechybí. Tento přístup je odvádí od Božího slibu a následně si pak nedokáží přiznat Jeho mocnou existenci. Bůh prohlašuje, že je čeká nuzný konec:

Věru ti, kdož v setkání s Námi nedoufají a v životě pozemském zalíbení nalézají a jen jím se spokojují, a ti, kteří ke znamením Našim jsou lhostejní… (Kapitola 10: Jonáš, Verš 7)

Nedokonalost tohoto života samozřejmě nepopírá fakt, že na zemi existuje mnoho dobrých a krásných věcí. Nicméně to, co je zde na zemi považováno za krásné, úchvatné, příjemné a atraktivní, má ihned protiklad s něčím nedokonalým, narušeným a ošklivým. Dobro a zlo je na tomto světě smícháno. Tato skutečnost slouží jako přípomínka Ráje a pekla. Opravdu, pozoruje-li člověk tyto elementy s jasnou a otevřenou myslí, je si schopen reálnost příštího života uvědomit. Bůh připravil dobrý a šťastný život, ale je to až život posmrtný.

Níže zmíněný verš uvádí, že Bůh svým věrným služebníkům nařizuje, aby se usilovně snažili si Ráj zasloužit:

Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné. (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 133)

Ti, Kdož Do Ráje Spěchají

Věřícím je v Koránu zvěstována radostná zpráva o věčné odměně a štěstí. Toto štěstí a věčná radost začíná již v tomto životě, nicméně tento fakt je obvykle přehlédnut. Bůh neodepírá věřícím svou laskavost a dobročinnost ani na tomto světě.

V Koránu Bůh uvádí, že opravdoví věřící, kteří na zemi konají dobré skutky, naleznou prvotřídní zaopatření v příštím životě.

Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili. (Kapitola 16: Včely, Verš 97)

Za odměnu a jako výraz blaženosti Bůh uděluje Svým opravdovým služebníkům na zemi mnoho laskavostí stejně tak jako příležitostí pro osobní a sociální naplnění. Toto je nepozměnitelný Boží zákon. Bohatství, nádhera a krása jsou základními pilíři Ráje a Bůh Své jmění rozprostírá i před upřímné věřící zde na zemi. Toto je zajisté začátek pohodlného a úctyhodného života, který nikdy neskončí.

Ve srovnání s rajskou malebností jsou překrásná místa a ozdoby na tomto světě pouze podřadné napodobeniny. Věrný věřící si při pohledu na jejich pozemskou podobu vzpomene na rajskou zahradu a hluboce po ní zatouží. Na druhou stranu život může přinést i ošklivé potíže a trápení, nicméně opravdoví věřící vkládají důvěru v Boha a trápení, která je postihnou, snášejí trpělivě. Nachází ve svých srdcích neobyčejnou úlevu, neboť vědí, že si svou trpělivostí získají Boží milost.

Věřící je ten, kdo má existenci svého Stvořitele neustále na vědomí. Dbá na Jeho příkazy a dává si pozor, aby vedl život, který je v souladu s Koránem. Má o svém posmrtném životě reálné očekávání a naděje. Tím, že věřící vkládá důvěru ve svého Stvořitele, mu Bůh odlehčuje srdce od všeho trápení a strastí.

Je důležité zmínit, že věřící neustále vnímají, jak je Jejich Pán vede a podporuje. Klid mysli a srdce jim zaručuje vědomí, že Bůh je s nimi pokaždé, když se modlí, činí dobré skutky nebo se věnují něčemu – důležitému či nedůležitému – výhradně pro potěšení Boha.

Srdce věřícího je tímto pocitem jistoty rozhodně inspirováno. Ví, že „má pozorovatele před sebou i za sebou, kteří jej střeží z rozkazu Božího“ (Kapitola 13: Hrom, Verš 11). Je si rovněž vědom, že snaha vést život ve jménu Boha mu přinese úspěch a nakonec mu bude zvěstována dobrá zpráva o věčné odměně, Ráji. Opravdoví věřící se proto nikdy nebojí nebo nikdy nebědují. Bůh vnuknul andělům: "Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! “ (Kapitola 8: Kořist, Verš 12)

Věřící praví "Pánem naším je Bůh, a potom se přímo a pevně postaví“ (Kapitola 41: Byly učiněny, Verš 30). Věřící jsou „ ti, k nimž andělé sestoupí hovoříce: „Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z Ráje, jenž byl vám příslíben!“ (Kapitola Byly učiněny, Verš 30). Věřící vědí, že jejich Stvořitel „ duši každé ukládá jen to, nač stačí,“ (Kapitola 7: Rozpoznání, Verš 42). Vědí také, že Bůh je Ten, kdo „každou věc vskutku v určených rozměrech stvořil„ (Kapitola 54: Měsíc, Verš 49). Věřící by proto řekli: „Budeme postiženi jenom tím, co nám Bůh připsal a On naším je Pánem a nechť na Boha se věřící spoléhají!" (Kapitola 9: Pokání, Verš 51). „Nic zlého se jim nestalo“ protože pravili „Nám postačí Bůh, a jak výtečný On je ochránce!“ (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 173–174). Věřící však budou nevyhnutelně čelit potížím, neboť svět je místem, kde jsou všichni lidé zkoušeni. Kdykoliv je může postihnout hlad, žízeň, ztráta majetku, nemoc, nehoda, chudoba a mnoho dalších útrap nebo strádání. V Koránu je o životních zkouškách psáno následovně:

Domníváte se, že vstoupíte do Ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně Posel a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: „Kdy přijde vítězná pomoc Boží?“ Což není pomoc Boží blízká? (Kapitola 2: Kráva, Verš 214).

To, že Prorok a jeho společnící čelili neštěstí, samozřejmě nikdy neovlivnilo jejich respekt a strach, který před Bohem měli. I přes všechny potíže, kterým byli vystaveni, se jejich postoj nezměnil. Bůh věřícím zvěstuje radostné zprávy Své podpory ve verši: „Bůh zachrání ty, kdož bohabojní byli v místě štěstí a nedotkne se jich nic zlého a zarmouceni nebudou.“ (Kapitola 39: Skupiny, Verš 61)

Věřící si jsou vědomi, že těžké časy jsou přivolány záměrně a že je jejich zodpovědností na ně reagovat s trpělivostí a neztratit víru. Navíc tyto situace by měly být brány jako příležitosti prokázat Bohu vytrvalost a oddanost a v Jeho očích jsou důkazem dosažení osobní vyspělosti. Zdoláním těžkých časů se věřící stavá šťastnějším, nadšenějším a oddanějším.

Postoj nevěřících je však úplně jiný. Těžké doby je přivádějí k zoufalství. Kromě fyzické bolesti trpí něvěřící i velkým duševním vyčerpáním.

Citové rozpoložení nevěřícího, jako je strach, beznaděj, pesimismus, žal, obavy, úzkost a rozčilení, jsou jen slabým odvarem bolesti, která ho čeká v příštím životě. Bůh „mu zúží a uzavře hruď, jako by měl stoupat k nebi. A takto Bůh dává pocítit hněv svůj těm, kdož neuvěřili”. (Kapitola 6: Dobytek, Verš 125)

Na druhou stranu skuteční věřící, kteří Boha žádají o odpuštění a litují svých činů, jsou na tomto světě příjemci Boží shovívavosti a laskavosti. Hovoří se o nich v následujícím verši: “Proste Pána svého za odpuštění a potom pokání čiňte; on poskytne vám pak příjemné užívání světa tohoto až do lhůty stanovené a uštědří přízeň Svou každému, kdo zaslouží si ji. Jestliže však se odvrátíte, obávám se pro vás trestu dne těžkého“. (Kapitola 11: Húd, Verš 3)

V dalším verši je o nich zmíněno následovně:

A bohabojní budou dotázáni: „Co tedy seslal Pán váš?“ I odvětí: „Dobrodiní!“ Těm, kdož dobré v životě tomto činili, těm dobré patří, však pobyt na světě onom bude lepší. A jak krásný bude příbytek bohabojných! (Kapitola 16: Včely, Verš 30)

Onen svět je zajisté kvalitnější a lepší. Ve srovnání je tento svět pouhou mizérií a bezcenným místem. Proto, chce-li si člověk stanovit cíl, měl by usilovat o příjmutí do Ráje v příštím životě. Je nutno si pamatovat, že ti, kteří konají dobro, jsou nejenom na správně cestě do Ráje, ale obdrží také přízeň svého Stvořitele na tomto světě. Naopak ti, kteří se ucházejí jen o tento svět a Bohu vzdorují, nedosáhnou většinou ničeho plnohodnotného. Navíc, v příštím životě se ocitnou v pekle.

Ráj

Bůh slibuje Ráj těm, kdo za Ním přijdou jako věřící. V žádném případě se nestane, aby Bůh Svůj slib nedodržel. Hluboce věřící lidé vědí, že jejich Pán Svůj slib dodrží:

Do zahrad Edenu, jež přislíbil Milosrdný služebníkům Svým v nepoznatelné věřícím. A pak věru slib Jeho se splní! (Kapitola 19: Marie, Verš 61

Moment, kdy věřící vkročí do Ráje, je pro ně nejdůležitějším okamžikem, tedy pokud uvěřili a konali dobré skutky. Celý svůj život se snažili, modlili a vykonávali správné činy, aby si Ráj zasloužili. Ráj je příbytek, který je věřícím výjímečně přizpůsoben. Ráj je zajisté nejlepším místem, jak být Bohu nejblíže a místem, o které bychom se měli skutečně ucházet. Bůh popisuje tento jedinečný okamžik v následujícím verši:

Zahrady Edenu : A vejdou do nich oni i ti z otců, manželek a potomků jejich, kdož zbožni byli. A andělé budou přicházet jim v ústrety u všech dveří zdravíce: „Mír s vámi za to, že trpěliví jste byli!“ A jak překrásný bude příbytek konečný! (Kapitola 13: Hrom, Verš 23 – 24)

Rajská Krása

Toto je obraz Ráje, jenž přislíben byl bohabojným: pod zahradami jeho řeky tekou a plody trvalé jsou stejně jako stíny jeho. A to bude odměna konečná pro ty, kdož bohabojní byli, avšak odměnou těch, kdož nevěřili, bude oheň pekelný. (Kapitola 13: Hrom, Verš 35)

Obyčejný člověk si tradičně představuje Ráj jako výhled na malebná jezera, řeky a svěží zeleň. Tuto vizi o Ráji si je však nutno objasnit. Nevystihuje totiž přesné postavení, které zaujímá Korán. Ráj zajisté disponuje neobyčejně přirozenou krásou; avšak tento příjemný popis vystihuje pouze jeho estetické vlastnosti. Korán zmiňuje velebná panská sídla, stinné zahrady a tekoucí řeky. Nicméně omezovat Ráj pouze na fyzickou velkolepost je rozhodně nedostačující.

Nádhera a blaženost Ráje jsou mimo lidskou představivost. Verš v Koránu, který nás informuje, že Ráj je „ naplněn všemi druhy (radostí) (Kapitola 55: Milosrdný, Verš 48) (pozn: český překlad po úpravě) názorně ilustruje povahu rajské zahrady. „Radosti“ jsou předměty, které byly Vševědoucím Bohem speciálně stvořeny. Tyto radosti mohou být pro člověka překvapující odměnou, neboť si je nikdy takto nepředstavoval. Slib Boha „vše, co přát si budou, u Pána svého budou mít – a to přízeň je nesmírná“ (Kapitola 42: Porada, Verš 22) výslovně napovídá, že věřící si pomocí své představivosti, jako laskavost od Boha, budou vytvářet Ráj podle svého vlastního vkusu a přání.

Věčná Usedlost Věřících

Bůh přislíbil věřícím mužům a věřícím ženám zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž nesmrtelní budou dlít, a přislíbil jim příbytky rozkošné v zahradách Edenu. Však zalíbení Boží bude odměnou největší, a to úspěch bude nesmírný (Kapitola 9: Pokání, Verš 72)

Na tomto světě věřící žijí „v domech, jež Bůh dovolil postavit a v nichž se vzpomíná jména Jeho” (Kapitola 24: Světlo, Verš 36). Podle Božího příkazu by měla být tato obydlí udržována v čistotě a obzvláště opečovávána.

V Ráji jsou obydlí jim podobná; jsou to místa, kde je Bůh oslavován a Jeho jméno neustále vzpomínáno.

Stejně tak jako velkolepé zámky, které se nachází na překrásných místech, jsou po celém světě v krásných městech postavena obydlí, která se mohou pyšnit mimořádně úchvatným vzhledem a architekturou.

V rajské zahradě budou usedlosti obvykle ležet v krásách přírody a Korán je popisuje následovně:

Však ti, kdož vůči Pánu svému jsou bohabojní, ti obývat budou komnaty, nad nimiž komnaty jiné jsou vystavěny a pod nimiž řeky tečou; to je slib Boží a Bůh nikdy slib svůj neporuší. (Kapitola 39: Skupiny, Verš 20)

Komnaty, pod kterými budou protékat řeky, mohou mít široká okna nebo chodby s prosklenými zdmi umožňující pohled na tuto nádhernou scenérii. Tyto paláce budou překrásně zdobené a pro pohodlí věřících budou vybaveny speciálně upravenými trůny. Věřící budou posedávat v řadách na trůnech a budou se moci těšit z množství šťavnatých plodů a různých druhů nápojů. Úprava a výzdoba páláců bude z nejkvalitnějších textilů a materiálů. Mnoho veršů klade důraz obzvláště na pohodlí a zdobené trůny:

Na lehátkách, jež zlatem vypleteny jsou, jeden proti druhému odpočívat budou (Kapitola 56: Nezvratná událost, Verš 15-16)

Spočívat budou na pohovkách v řadách postavených.... (Kapitola 52: Hora Sinaj, Verš 20)

Jak tyto verše naznačují, trůny jsou symbolem důstojnosti, nádhery a bohatství. Bůh si pro své služebníky přeje, aby v Ráji bydleli na překrásných místech. V tomto grandiózním prostředí si věřící budou Boha neustále připomínat a opakovat Jeho slova:

V zahradách Edenu, do nichž vstoupí, budou ozdobeni náramky zlatými a perlami a jejich oděvy tam budou hedvábné. A budou říkat: „Chvála Boha, jenž od nás zármutek vzdálil! Pán náš věru je odpouštějící a za vděčnost uznalý, On je ten, který nás z milosti své ubytoval v příbytku trvalém, v němž nedotkne se nás námaha žádná a nedotkne se nás v něm ani únava.“ (Kapitola 35: Stvořitel, Verš 32 – 34) (pozn: v ang překl: verše 33–35)

Ráj je pečetí „umění delikátnosti a významné krásy“. Odráží tak nejvyšší inteligenci a moc Boha. Pohovky nejsou obyčejné ale vznešené, pokryté zlatem a drahými kameny. Oděvy jsou z hedvábí a drahého textilu. Navíc doplňky k těmto drahým oděvům budou zlaté a stříbrné klenoty. Bůh v Koránu udává mnoho podrobností o Ráji. Je tedy patrné, že každý věřící se bude těšit ze zahrady navrhované podle své vlastní představivosti. Bůh bezpochybně rozdá Svým milovaným sluhům mnoho jiných úžasných darů.

Rajská Zahrada Mimo Naší Fantazii

Mezi nimi budou kolovat zlaté nádoby i poháry a budou mít všeho, po čem duše touží a co očím lahodí; a tam budete nesmrtelní. (Kapitola 43: Zlaté ozdoby, Verš 71)

Z veršů v Koránu si lze načrtnout obrázek, jak Ráj asi vypadá. V následujícím verši „kdykoliv se jim za odměnu dostane z nich ovoce, tu řeknou: „Toto je jako to, co nám již dříve bylo uštědřeno, “(Kapitola 2: Kráva, Verš 25) Bůh praví, že projevy přízně budou v Ráji podobné těm na tomto světě. Vyjádření verše „a uvede je do zahrady rajské, o níž jim dal již vědění“, (Kapitola 47: Muhammad, Verš 6) nám naznačuje, že Bůh nechá věřící v Ráji bydlet tak, jak byli předtím zvyklí.

Nicméně, nashromáždíme-li o Ráji sebevíc informací, nikdy si nebudeme schopni představit Ráj v jeho plné kráse. “Obraz zahrady rajské, jež přislíbena byla bohabojným: v ní řeky jsou s vodou, jež nezahnívá, a řeky mléka, jehož chuť je neměnná, a řeky vína, jež rozkoší je pijícím, a řeky medu očištěného. A bude tam pro ně ovoce všeho druhu i odpuštění Pána jejich. (Je snad ten, kdo bude zde,) roven těm, kdo věčně budou v ohni dlít, a těm, kdož napájeni budou vodou vroucí, jež roztrhá vnitřnosti jejich?” (Kapitola 47: Muhammad, Verš 15). Tento verš dosvědčuje, že Ráj je místem mimo naší představivost. V lidské duši tento verš probouzí pocit, že půjde o místo nečekaných úkazů.

Na druhé straně Bůh popisuje Ráj jako „zábavu“ a „hodování“:

“Avšak pro ty, kdož Pána svého se obávali, jsou určeny zahrady, pod nimiž řeky tekou - a v nichž nesmrtelní budou - jako obydlí od Boha. A to, co u Boha je, je nejlepší pro čisté” (Kapitola 3: Rod Imránův, Verš 198).

V tomto verši Bůh představuje Ráj jako místo zábavy a radosti. Věřící budou mít zajisté důvod k radosti – „prošli zkouškou“ pozemského života a dosáhli nejlepšího z míst, kde budou navěky pobývat. Tato oslava bude okázalá. Pozemské oslavování a radosti se jí v žádném případě nevyrovnají. Bude to zaručeně hodování, které svou dokonalostí překoná velkolepost všech známých přehlídek, festivalů, karnevalů či hodů, kterých si předchozí, stejně jako dnešní národy, tradičně užívaly.

Při zamyšlení nad příslibem nekonečné zábavy si lze domyslet další dokonalou vlastnost Ráje: pocity únavy se nikdy nedostaví. V Koránu věřící tento stav vyjádřili následovně: „On je ten, který nás z milosti své ubytoval v příbytku trvalém, v němž nedotkne se nás námaha žádná a nedotkne se nás v něm ani únava.“ (Kapitola 35: Stvořitel, Verš 34) (pozn: v ang překl : verš 35)

Není divu, že věřící nebudou trpět ani duševní únavou. Na rozdíl od onoho světa, „kde se jich žádná únava nedotkne“ (Kapitola 15: Al-Hidžr, Verš 48), člověk na tomto světě únavu pociťuje. Jeho tělo nebylo stvořeno, aby únavě odolávalo. Pocity únavy zobtížňují soustředění a úsudek pro moudrá rozhodnutí. Vnímání se kvůli únavě mění. Tento stav však v Ráji neexistuje. Všechny smysly zůstanou intenzivní a soustředěně budou vnímat tvůrčí schopnosti Boha. Věřící se budou radovat z darů od Boha bez přerušení, jelikož na ně pocity únavy nepadnou. Potěšení a radosti, které budou prožívat, budou bezmezné a věčné.

V podmínkách, kde únava ani nuda neexistují, Bůh věřící odmění tím, že jim splní „jakékoliv přání“. Věru, Bůh zvěstuje dobré zprávy, že splní více, než si věřící dokáží představit nebo přát: „Čehokoliv se jim tam zachce, budou mít, a u Nás je ještě přídavek v hojnosti! (Kapitola 45: Qáf, Verš 35)

Nicméně ta nejvýznamější milost v Ráji je, že „Bůh ušetří věřící před trestem pekelným“ (Kapitola 44: Dým, Verš 56) a „a neuslyší z něho (Pekla) ani šelest nejmenší“ (Kapitola 21: Proroci, Verš 102)

Budou-li si však věřící přát, budou mít příležitost lidi z Pekla vidět a mluvit s nimi. Za tuto příležitost budou vděčni.

Řkouce: „Byli jsme kdysi o rodiny své plni ne klidu úzkostného, však Bůh nám milost uštědřil a ochránil nás před trestem vichru ohnivého, zajisté vzývali jsme Ho již předtím, neb On věru dobroditelem je slitovným!“ (Kapitola 52: Hora Sinaj, Verš 26 – 28).

Korán se o Ráji dále zmiňuje následovně: „A když tam pohlédneš, uzříš slasti rozličné a panství rozlehlé. (Kapitola 76: Člověk, Verš 20). Jednoduše pastva pro oči. Každé zákoutí a místo bude ozdobeno drahocennými ozdobami. Tato velkolepost je určena výhradně pro ty věřící, kterým Bůh udělil Své slitování a koho Svou Zahradou odměnil. „A z hrudí jejich jim veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat. (Kapitola 15: Al-Hidžr, Verš 47). “V nich věčně přebývat budou a po změně žádné toužit nebudou.“ (Kapitola 18: Jeskyně, Verš 108)

Největší Odměna – Zalíbení Se Bohu

Bůh přislíbil věřícím mužům a věřícím ženám zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž nesmrtelní budou dlít, a přislíbil jim příbytky rozkošné v zahradách Edenu. Však zalíbení Boží bude odměnou největší, a to úspěch bude nesmírný. (Kapitola 9: Pokání, Verš 72)

O úchvatných odměnách, kterými Bůh člověka obdaruje, se mluvilo na předešlých stránkách. Ráj je nepochybně místem, které je naplněno všemi druhy potěšení, jenž je člověk schopen vnímat prostřednictvím svých pěti smyslů. Nicméně největší odměnou bude to, že se člověk Bohu zalíbil. Pro věřící je pocit, že dělají Bohu radost, hlavním zdrojem spokojenosti a radosti v posmrtném životě. Navíc nic jiného nemůže věřící udělat šťastnější a vděčnější než to, že budou svědky Boží lásky a Jeho laskavostí. Korán se o věřících v Ráji zmiňuje následovně:

.... A Bůh v nich nalezne zalíbení a oni naleznou zalíbení v Něm a to úspěch bude nesmírný. (Kapitola 5: Prostřený stůl, Verš 119).

Boží láska je to, co činí život v Ráji tak výjimečným. I přes to, že na tomto světě si lze dopřávat stejných druhů požitků jako v Ráji, věřící se z nich na zemi nemohou těšit naplno, jelikož z nich necítí přítomnost Boha. Je důležité se na chvilku zamyslet. To, co činí požitek vzácným, není jeho chuť nebo uspokojení. Na čem opravdu záleží, je to, že nám ho Bůh umožnil prožít.

Věřící, který tuto laskavost od Boha obdržel, a který je Svému Stvořiteli vděčný, pociťuje radost z toho, že Bůh byl k němu natolik štědrý. Uspokojení lze nalézat jen díky uvědomění, že Bůh nás ochraňuje, miluje a je k nám milosrdný. V Ráji bude lidské srdce pouze plesat radostí. Člověk je Boží služebník, a proto by se měl radovat jen z laskavostí, které pochází od Boha.

Tím je vysvětleno, proč tzv. „Ráj na zemi” – utopie nevěřících – na tomto světě nikdy nemůže existovat. I kdyby vše, čím Ráj disponuje, bylo sesláno na tento svět, i tak by se nedalo dosáhnout maximálního účinku, neboť by chybělo Boží požehnání.

Zkrátka Ráj je odměnou od Boha pro věrné služebníky. Za to, že „služebníci jsou jen Jeho ctihodní” (Kapitola 21: Proroci, Verš 26), obdrží věčnou spokojenost a radost. Slova věřících v Ráji jsou: “Požehnáno budiž jméno Pána tvého, majestátnosti a velkomyslnosti plného!“ (Kapitola 55: Milosrdný, Verš 78).

Peklo

Místo, které budou nevěřící navěky obývat, bylo stvořeno záměrně tak, aby působilo lidskému tělu a duši bolest. Podle Boží spravedlivosti se nevěřící provinili velkým hříchem a zaslouží si trest.

V celém vesmíru není horšího zločinu než nevděčnosti a vzpurnosti vůči Svému Stvořiteli, který člověku vdechnul život. V posmrtném životě se za tento hřích pyká odstrašujícím potrestáním. Peklo je místem, kde dojde k výkonu trestů. Člověk je Boží služebník. Popírá-li člověk hlavní smysl své existence na zemi, pak si zajisté zaslouží to, k čemu bude odsouzen. Bůh v následujícím verši uvádí:

„ ... Ti, kdo se pyšně povyšují nad uctívání, ti věru vejdou do pekla, kde budou poníženi.“ (Kapitola 40: Skupiny, Verš 60)

Většina lidí bude poslána do pekla a jejich trest bude věčný. Právě proto by hlavním a především základním počínáním lidstva měla být snaha se peklu vyhnout. Peklo je pro lidstvo největší hrozbou a není nic důležitějšího, než se před ním zachránit.

A přesto téměř všichni lidé na zemi žijí ve stavu bezvědomí. Ve svých běžných životech se zabývají docela jinými starostmi. Celé měsíce, roky i desítky let konají nevýznamné skutky, aniž by kdy přemýšleli o nejvážnějším nebezpečí, které hrozí jejich věčné existenci. Peklo od nich není daleko; zatímco oni jsou příliš slepí, aby to viděli:

„Přibližuje se k lidem zúčtování jejich, zatímco lhostejně se odvracejí, a kdykoliv jim od Pána jejich nové připomenutí přijde, jen jako v zábavě mu naslouchají s výsměchem v srdcích“. (Kapitola 21: Proroci, Verš 1–3).

Tito lidé se snaží marně. Celé své životy stráví honbou za malichernými cíli. V mnoha případech se jejich ambice točí kolem povýšení v práci, uzavření sňatku, zajištění si „šťastného rodinného života“, získání mnoha peněz nebo propagování pochybné ideologie. Zatímco se soustředí na tyto věci, neuvědomují si, že se nad nimi vleče velká hrozba. Avšak pro tyto lidi je Peklo pouze výtvor fantazie.

Ve skutečnosti je Peklo reálnější než tento svět. Svět po nějakém čase přestane existovat, ale Peklo zůstane navěky. Bůh, Tvůrce vesmíru, světa a veškeré delikátní rovnováhy v přírodě, stvořil stejným způsobem posmrtný svět: Peklo a Ráj. Nepředstavitelné potrestání je zaslíbeno všem nevěřícím a pokrytcům.

Však stačit jim bude Peklo, v němž hořet budou – a jak hnusný je to cíl konečný! (Kapitola 58: Hádka, Verš 8)

Nejhrůzostrašnější místo na světě, které si lze vůbec představit, je Peklo. Odehrávají se v něm nejhorší muka. Žádný druh pozemské bolesti nebo utrpení se svou intenzitou nevyrovná mučení a bolesti v Pekle. Takhle to Bůh zařídil, On je Pán Moudrosti.

Další odstrašující zpráva je ta, že pekelná muka nikdy nekončí, jsou věčná. Většina lidí v této neinformované společnosti má o pekle tradiční iluze. Lidé si myslí, že si v pekle za určitou dobu „odpykají svůj trest“ a pak jim bude odpuštěno. Toto je opravdu jen iluze. Tato domněnka je obzvláště rozšířená mezi těmi, kteří se považují za věřící, ale mezitím zanedbávají vykonávání svých povinností vůči Bohu. Myslí si, že se mohou naplno oddávat pozemským požitkům. Nápodobně očekávájí, že postoupí do Ráje, až si v pekle odčiní svůj trest. Avšak konec, který je čeká, je mnohem horší, než si představují. Peklo je sídlo trvalého trápení. V Koránu je často připomínáno, že trest pro nevěřící je neustálý a trvalý. Následující verš tento fakt zdůrazňuje:

„V něm zůstanou věky celé” (Kapitola 78: Zvěst, Verš 23)

Ti, kteří jsou nevděční a vzpůrní vůči Svému Stvořiteli, který jim „sluch, zrak i srdce dal” (Kapitola 16: Včely, Verš 78), si zajisté zaslouží večné utrpení. Žádné výmluvy ani omluvy pak člověka před peklem nezachrání. Na ty, kteří ignorovali nebo si znepřátelili náboženství Svého Pána, čeká neumluvitelný rozsudek. Jsou to ti, kteří se chovali arogantně a odmítali se mocnému Bohu podrobit. Navíc se chovali nepřátelsky vůči věrným věřícím. V Den Soudu uslyší následující:

“Vejděte do bran pekla, nesmrtelní v něm budete! Jak hnusný bude příbytek hrdopyšných!” (Kapitola 16: Včely, Verš 29).

Nejhrůznější charakteristikou pekla je jeho nekonečnost. Ocitne-li se někdo v pekle, už není návratu. Brzy mu dojde, že Peklo spolu s mnoha jinými druhy mučení je krutá realita. Při představě věčného mučení se člověk ocitne v zoufalé bezmoci. Naděje na záchranu existovat nebude. Tento stav je v Koránu popisován následovně:

“Však těm, kdož nepravosti páchali, těm oheň bude útočištěm. A kdykoliv budou chtít z něho odejít, budou v něj navráceni a řečeno jim bude: „Ochutnejte trest ohnivý, jejž za vylhaný jste měli!“ (Kapitola 32: Padnutí Na Zem, Verš 20)

Tormenty V Pekle

„Zatímco ti, co ve znamení naše nevěřili, to budou lidé po levici stojící a nad nimi plát bude oheň uzavírající!” (Kapitola 90: Město, Verš 19-20)

V Den Soudu, kdy bude celé lidstvo shromážděno, se nevěřící i přes mohutné davy lidí nebudou moci nikam schovat. Bůh nad nimi vynese rozsudek a označí je za tzv „lidi levé ruky“. Pak nastane osudný okamžik, kdy budou posláni do pekla, které se jim stane trvalým pobytem. Odsouzení budou do pekla doprovázeni jedním svědkem a průvodcem:

“A bude na pozoun zatroubeno - a to bude den trestu slíbeného! A každá duše se dostaví majíc s sebou průvodce a svědka jednoho. “Dosud lhostejný jsi byl k tomuto dni, ale sňali jsme ti roušku tvou, takže zrak tvůj se dnes zaostřil.” A řekne jeho věrný druh: „Tady je to, co jsem u sebe ze svědectví připravil!“ „Vy dva do pekla vhoďte každého nevěřícího zarputilého, bránícího dobrému, nepřátelského a pochybovačného, který vedle Boha jiná božstva postavil! Vhoďte jej do trestu strašného! “(Kapitola 50: Qáf, Verš 20-26)

Nevěřící budou k tomuto hroznému místu sesíláni ve skupinkách. Už na cestě do pekla budou jejich srdce naplněna strachem. Z dálky bude slyšet prudký hluk a řev ohně.

“A až tam vrháni budou, uslyší řev jeho, vřením vydávaný, a div že nevybuchne zuřivostí.” (Kapitola 67: Království, Verš 7–8).

Z veršů je patrné, že v Den Znovuzrození nevěřící budou tušit, co na ně čeká. Žádní kamarádi, příbuzní nebo jejich obdivovatelé jim nepomohou. Zůstanou zcela sami. Nevěřící nebudou mít odvahu se chovat povýšeně a ztratí veškerou svou sebedůvěru. Nebudou se moci dívat zpříma. Jeden z veršů tuto chvíli popisuje takto:

A uvidíš je, až budou předvedeni před Peklo, ponížené a zahanbené hledět zrakem vylekaným; a ti, kdož uvěřili, řeknou: „Ztraceni jsou ti, kdož ztrátu způsobili sami sobě i rodinám svým, v den zmrtvýchvstání.“ A vskutku budou nespravedliví uvrženi do trestu trvalého. (Kapitola 42: Porada, Verš 45)

Za Zavřenými Dveřmi Je Věčný Život

Jakmile nevěřící vstoupí do pekla, dveře se za nimi navždy zavřou. Bude tam na ně čekat pohled na nejhrůzostrašnější dějiště. Ihned pochopí, že se navěky stanou jeho součástí. Zatarasené dveře je jen utvrdí v tom, že neexistuje žádná záchrana. Bůh se k tomu vyjadřuje následovně:

„Zatímco ti, co ve znamení naše nevěřili, to budou lidé po levici stojící a nad nimi plát bude oheň uzavírající!” (Kapitola 90: Město, Verš 19-20)

Utrpení je v Koránu přirovnáno k „trestu nesmírnému” (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 176), k „trestu strašnému“ (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 4) a „k trestu bolestnému“ (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 21). Nicméně jakékoliv snahy popisování, jak to bude v pekle vypadat, jsou neadekvátní. Člověk není schopen snášet pozemské popáleniny lehkého stupně, jak si tedy může udělat představu, jaké to bude být vystaven navěky neustálému ohni. Navíc bolest, kterou způsobuje pozemský oheň, je s pekelným ohněm nesrovnatelná. Žádná bolest nemůže převážit bolest pekelnou:

Nikdo netrestá, jako On bude trestat v ten den a nikdo [nebyl] takovými okovy spoután! (Kapitola 89: Úsvit, Verš 24–25). (Pozn. překl: slovosled verše poupraven)

Život jde dál i v pekle. Avšak je to život prožívaný v mukách a bolestech. V pekelném životě se odehrávají všechny druhy fyzické, mentální a psychické újmy, mučení a ponižování. Přirovnání k jakémukoli utrpení na tomto světě je nemožné.

V Pekle lidé zažijí bolest všemi pěti smysly. Uvidí odpudivé a hrůzné věci; uslyší děsivé výkřiky, řev a pláč; jejich nosy se naplní hroznými a dusícími zápachy; jejich jazyky budou vystaveny nejnesnesitelnějším pachutím. Peklo ucítí až hluboko ve svých buňkách. Bude to nejzákeřnější bolest, kterou si na tomto světě lze jen těžko představit. Budou se svíjet bolestí. Bude trpět jejich kůže, jejich vnitřní orgány a celé jejich tělo.

Odsouzenci v pekle budou vystaveni bolesti, ale bolestí nebudou moci nikdy zemřít. Tím pádem se z utrpení nikdy nebudou moci vykoupit. V Koránu je tato bolest popsána následovně: „Jak budou pak trpěliví vůči ohni?“ (Kapitola 2: Kráva, Verš 175). Jejich popálená kůže se bude regenerovat a tak budou podrobeni stejnému utrpení do nekonečna. Práh bolesti se nikdy nesníží. Bůh opět praví v Koránu: „Hořte v něm a vytrvejte či nevytrvejte.” (Kapitola 52: Hora Sinaj, Verš 16).

V Pekle je krutá jak fyzická bolest tak i duševní bolest. Lidé tam budou hluboce litovat svých činů. Budou se cítit beznadějně a zoufat nad tím, že budou zavřeni už napořád. Každé zákoutí a každý prostor v Pekle vyvolává duševní úzkost. Trest v pekle je věčný. Kdyby měl trest vypršet po miliónech či miliardách let, tak by i tato dlouhodobá vyhlídka spásy dokázala v člověku probudit naděje a poskytnout mu důvod se těšit, že zase přijde štěstí a radost. Právě proto pomyšlení na to, že trest je nekonečný, přivádí člověka k pocitu zoufalství, které na tomto světě nemá obdoby.

Korán popisuje Peklo jako stísněný prostor, který je plný hluku, kouře, temnoty, nejistoty. Panuje tam extrémní bolest a odpudivé zápachy. Odsouzení budou cítit ohnivý žár až hluboko v srdci; jídlo a pití bude nesnesitelně nechutné; oděvy na nich budou hořet.

Podmínky v Pekle popsány na těchto stránkách jsou velice stručné. Za těchto hrozných podmínek život v Pekle pokračuje dál. Lidské smysly tam budou velice ostré. Lidé se uslyší, budou mezi sebou mluvit, dohadovat se a pokoušet se uniknout. Hladoví, spálení od ohně a vyprahlí budou naříkat. Pocity viny je budou neustále soužit. Ze všeho nejvíce si budou přát, aby se jim od bolesti ulevilo.

V tomto špinavém a ohavném prostředí budou lidé žít podřadnější život než zvířata. Jediné, čím se budou živit, budou plody hořkých trnů a stromů zaqqum. Zatímco nápojem jim bude krev a hnis. Ohnivé plameny se dostanou všude. Pekelná bolest je zmíněna v následujícím verši:

Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A Bůh zajisté je Mocný, Moudrý (Kapitola 4: Ženy, Verš 56)

Ohořelí, seškvaření a celí od krve budou navíc připoutáni a zešleháni. Budou vhozeni až do samotného jádra Pekla s rukama svázanýma kolem jejich hrdel. ‚Andělé trestu‘ umístí provinilce do ohnivých postelí a zakryjí je ohnivými pokrývkami. Rakve, do kterých budou vhozeny, budou také rozžhaveny.

Nevěřící budou bez ustání křičet o záchranu před trestáním. Místo odpovědi však obdrží ještě více ponížení a mučení. Nepomůže jim nikdo. Ti, kteří se ve světě povyšovali, budou poníženě žebrat o slitování. Navíc dny v pekle nemají s pozemskými dny nic společného. Jak dlouhá může být minuta věčného utrpení, jak dlouhý může být den, týden, měsíc nebo rok nekonečné bolesti?

Na každého hříšníka jednou dojde. O tom není pochyb. Ani naše všední životy nejsou tak jisté jako to, že hříšníci skončí v Pekle.

A mezi lidmi jsou i ti, jenž Bohu slouží jen na okraji (Kapitola 22: Poutˇ, Verš 11) a ti, kteří řekli: „Nedotkne se nás oheň, leda na dobu omezenou. “ (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 24); ti, kteří upřednostňují peníze, prestiž nebo kariéru jako hlavní priority života a zanedbávají tak povinnosti vůči Bohu; ti, kteří překrucují Boží slova podle svých představ a přání; ti, kteří přednáší Boží slova z Koránu, tak aby uspokojili své vlastní zájmy; ti, kteří opustí správnou stezku – zkrátka všichni nevěřící a pokrytci půjdou do pekla, kromě těch, kterým Bůh odpustí a zachrání je. Toto jsou varovná slova Boží, na která zajisté dojde:

Kdybychom chtěli, dali bychom duši každé vedení správné, leč nechť uskuteční se slovo Mé: „Věru naplním Peklo lidmi spolu s džiny!“ (Kapitola 32: Padnutí na zem, Verš 13)

Následují verš zdůrazňuje fakt, že existují lidé, kteří byli pro Peklo přímo stvořeni:

A stvořili jsme věru pro Peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní! (Kapitola 7: Rozpoznání, Verš 179)

V pekle nebude vůbec nikdo, kdo by (hříšníkům) od utrpení ulevil. Žádná duše je nebude schopná zachránit. Opuštěni s hořkým pocitem osamělosti budou vydáni Peklu napospas. “Takže zde nemá dnes druha vřelého” (Kapitola 69: Nevyhnutelná, Verš 35). Jediní společníci, kteří se u nich budou nacházet, budou “andělé trestu” vykonávající rozkazy od Boha. Tito extrémně vážní, nemilosrdní a strach-nahánějící služebníci jsou povoláni zodpovědností, aby na provinilých v Pekle vykonávali krutá muka. Pocity lítosti a slitování byly těmto andělům z jejich srdcí zcela vymazány. Kromě toho, že vykonávají kruté tresty, mají také ohavný zjev, hlas a výrazy. Smyslem jejich existence je se pomstít těm, kteří se vůči Bohu provinili. Svému úkolu se věnují s patřičnou péčí a pozorností. Je vyloučené, že by někomu “nadržovali”.

Každou duši na zemi ohrožuje tato konečná výstraha. Člověk, který se choval vzpurně a nevděčně vůči Svému Stvořiteli a páchal nejhorší zločiny, si bezpochyb zaslouží spravedlivý trest. Bůh proto člověka varuje:

Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. Na něj dohlížejí andělé přísní a silní, kteří se neodváží neuposlechnout Boha v ničem, co jim přikázal, a vykonají vše, co jim bylo poručeno (Kapitola 66: Zákaz, Verš 6).

Však pozor, nepřestane-li, tedy jej věru chytíme za jeho kštici, tu kštici prolhanou a hříšnou! Pak ať svolává si svůj klan, my přivoláme si stráž pekelnou! (Kapitola 96: Kapka přilnavá, Verš 15-18)

Prosby, Zoufalstvi A Beznaděj

V pekle budou lidé cítit beznaděj. Muka, která je čekají, budou neskutečně krutá a nekonečná. Jediné, co jim bude zbývat, budou nářky a prosby o slitování. Bude jim umožněno vidět lidi v Ráji, které budou prosit o jídlo a pití. Budou se kát a žádat Boha o odpuštění. Nic jim to však platné nebude.

Budou prosit i stráž pekelnou. Budou po nich chtít, aby se za ně u Boha přimluvili o milost. Alespoň na jeden den si budou chtít odpočinout od nesnesitelné bolesti, kterou tam budou zažívat.

A ti, kdož budou v ohni, řeknou strážcům pekla: „Poproste Pána svého, aby alespoň jeden den z trestu našeho nám slevil!“ A zeptají se strážci: „Cožpak k vám nepřišli vaši poslové s jasnými důkazy?“ Odpovědí: „Ano.“ A řeknou strážci: „Tak si proste sami!“ A prosba nevěřících není leč bloudění. (Kapitola 40: Skupiny, Verš 49-50)

Odsouzení se budou snažit uprosit o odpuštění, ale to jim bude nekompromisně odmítnuto.

Řeknou: „Pane náš, přemohla nás naše nešťastná povaha a stali jsme se lidmi bloudícími. Pane náš, vyveď nás odsud, a jestliže to budeme na zemi opakovat, pak vskutku budeme nespravedliví.“ I řekne Bůh: „Zahnáni buďtež do něho a nemluvte na Mne! Vždyť věru jedna část služebníků Mých hovořila: „Pane náš, uvěřili jsme, odpusť nám a slituj se nad námi, neboť Tys nejlepší ze slitovníků!' A vy jste si z nich posměšky tropili, takže jste na Mé připomenutí zapomněli a ještě jste se jim smáli. Dnes však Já odměňuji věřící za to, co vytrpěli, a oni dnes úspěchu dosáhli.“ (Kapitola 23: Věřící, Verš 106-111)

Poslední slova, která lidé v Pekle od Boha uslyší, budou: „Zahnáni buďtež do něho (zahanbeně) a nemluvte na Mne! Poté si jich Bůh už nikdy nevšimne. Už jen pomyšlení na tento úděl nahání hrůzu.

Zatímco v Pekle budou lidé trpět, skuteční věřící, kterým byla udělena spása a odměna, si budou v Ráji užívat nekonečných radovánek. Lidé v Pekle uvidí, jaký život byl přichystán pro věřící v Ráji. Při pohledu na Ráj, se jejich stres bude stupňovat. Zatímco budou podstupovat nesnesitelné utrpení, bude jim umožněno pozorovat pohádkový život v Ráji.

Věřící, ze kterých si neznabozi dělali legraci, povedou plnohodnotný a šťastný život na překrásných místech, v honosných domech, s krásnými ženami a lahodnými pokrmy a nápoji. Při pohledu na tuto harmonii a neomezenost v Ráji bude potupa pociťovaná v Pekle bolet mnohem více. Krása Ráje zesílí žal a bolest, kterou budou nevěřící prožívat.

Jejich smutek se stane hlubším a hlubším. Bude jim ze srdce líto, že se na zemi neřídili Božími pravidly. Budou se k věřícím v Ráji snažit mluvit, žádat je o pomoc a soucit. Nicméně to bude zbytečné. Lidé v Ráji, kterým bude také umožněno vidět, jak to v Pekle vypadá, budou při pohledu na jejich krásný vzhled a báječný život o to více Svému Bohu vděční. Rozdíl mezi lidmi Pekla a Ráje je následovný:

V zahradách vzájemně se budou ptát na hříšníky: „Co přivedlo vás do Pekla?“ Odvětí: „Nebyli jsme mezi modlitbu konajícími ani mezi nuzné krmícími, ale tlachali jsme mezi tlachajícími a den soudný jsme za lež prohlásili, až přišla na nás tato jistota!“ A nebude jim nic platná přímluva přímluvců! (Kapitola 74: Rouchem přikrytý, Verš 40–48)

 

Důležitá Rada, Jak Se Trestu Vyhnout

V této kapitole jsme zmiňovali dvě skupiny lidí; ti, kteří v Boha věří a ti, kteří Jeho existenci popírají. Z podkladů čerpaných z Koránu jsme také načrtli všeobecný obraz Pekla a Ráje. Naším účelem není poskytnout lecjaké informace o náboženství, ale připomenout a varovat nevěřící, že pro ně posmrtný život bude hrozným místem s příšerným koncem.

A přesto je nutné zdůraznit, že člověk má samozřejmě svobodnou vůli a může si dělat, co chce. Vést život, jak se mu zlíbí. Nikdo nemá právo nutit druhé, aby se stali věřícími. Nicméně tím, že věříme v Boha a Jeho konečnou spravedlivost, se zavazujeme k tomu, že budeme ostatní lidi před Oným obávaným dnem varovat. Vždyť tito lidé netuší, jak se věci mají a nemohou vědět, jaký je čeká konec. Proto tedy cítíme zodpovědnost je varovat. Bůh nás o stavu těchto lidí informuje:

Je ten, jenž založil stavbu svou na bázni Boží a pro Jeho zalíbení, lepší než ten, kdo založil stavbu svou na okraji podemletého břehu a zřítí se s ní do ohně pekelného? Bůh věru nepovede cestou správnou lid nespravedlivý. (Kapitola 9: Pokání, Verš 109)

Pro ty, kteří se na tomto světě odmítají řídit Božími pravidly a vědomě nebo nevědomě popírají existenci Svého Stvořitele, nebude v posmrtném životě žádné záchrany. Proto by si měl každý uvědomit svou situaci a místo plýtvání časem by se měl obrátit k Bohu.

Často si nevěřící budou přát, aby byli odevzdanými do vůle Boží! Nech je být, atˇsi pojídají, užívají a nadějí klamnou se kojí, vždytˇ záhy se dozvědí! (Kapitola 15: Al-Hidžr, Verš 2–3)

Věru je snadné se vyvarovat věčného zatracení a vysloužit si věčný blahobyt a Boží ochranu:

Věřte ze srdce v Boha, než bude příliš pozdě.

Prožijte svůj život konáním dobrých skutků, abyste Mu dělali radost...

 

7 / total 9
You can read Harun Yahya's book Život Na Tomto Světě online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to this site.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top