Život Na Tomto Světě

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
8 / total: 9
Upozornění

Kapitola, kterou právě začínáte číst, odhalí klíčové tajemství vašeho života. Měli byste ji číst velmi pozorně a důkladně, neboť se týká předmětu, který dokáže přivést radikální změny ve vašem názoru na vnější svět. Podstatou této kapitoly není jen názorové stanovisko nebo tradiční či filozofická myšlenka. Tato kapitola je podložena fakty, které žádný věřící či nevěřící nemůže popřít, a které jsou dokázány dnešní vědou.

The Secret Beyond Matter

Lidé, kteří uvědoměle a moudře přemýšlí nad tím, čím jsou obklopeni, dospějí k úsudku, že všechno živé a neživé muselo mít nějaký začátek. Otázkou je „Jak všechny tyto věci vznikly?“

Každý element vesmíru je odkazem dokonalosti a je samožřejmé, že vesmír jako takový nemohl dát podnět ke „vzniku života“. Například hmyz nemohl stvořit sám sebe. Sluneční soustava se nevytvořila a nezorganizovala sama od sebe. Ani rostliny, lidé, baktérie, červené krvinky nebo motýli nevznikli jen tak náhodou. Je nepředstavitelné, že by vše vzniklo shodou okolností a pouhou náhodou.

Dospějeme tedy k následujícímu závěru: Vše, co vidíme, bylo stvořeno, ale nestvořilo se samo od sebe. Vznik tedy musel být zapříčiněn někým, kdo je všem úkazům kolem nás nadřazený. Pouze Bůh vlastní nadpřirozenou moc. I přes to, že je Jeho moc nehmatatelná a neviditelná, přítomnost a následky Jeho síly jsou viditelné ve všem, co existuje.

A právě zde dochází k rozporu ve výkladu o počátcích života. Jakmile se začne hovořit o nadpřirozené moci, nevěřící začnou Boží existenci popírat. Jsou přesvědčeni, že Bůh neexistuje, ledaže by ho viděli na vlastní oči. Jejich odmítavý postoj je navádí k tomu, aby důkazy o stvoření nejenom přehlíželi, ale snaží se je i vyvracet. Marně se přitom opírají o evoluční teorii, kterou považují za autoritu ve výkladu o vzniku života.

Lidé, kteří o Bohu pochybují, ale i lidé, kteří Ho sice nepopírají, ale mají o Něm mylnou představu, se dopouštějí stejné chyby. Jsou ovlivněni pověrami o tom, kde se Bůh sdržuje. Většina lidí si Ho představuje nahoře v „nebi“. Domnívají se, že se Bůh nachází někde za vzdálenou planetou, odkud pak čas od času zasahuje do dění ve světě, nebo se možná do pozemského dění ani neplete. Podle nich stvořil vesmír a ostatní už nechal na lidech, atˇ si řídí své osudy po svém.

Jiní lidé zase slyšeli, že se v Koránu píše, že Bůh je „všude“, ale nedokáží si vysvětlit, jak je to možné. Myslí si, že Bůh je kolem nás přítomen stejně tak jako rádiové vlny nebo neviditelný plyn.

Tyto a obdobné hádanky o tom, kde Bůh sídlí (a možná proto o Něm pochybují), jsou založeny na prostém omylu. Jde o předsudky, které nemají žádné opodstatnění, a které vedou k mylným představám o Bohu. Ale odkud se tyto pověry vzaly?

Tyto předsudky se odvíjí od toho, jak vnímáme povahu a vlastnosti hmoty (pozn. překl: fyzikální hmoty). Náš názor ohledně existence hmoty je tak sebejistý, že o tom, zda hmota existuje či neexistuje nebo je pouhým stínem, ani nepřemýšlíme. Moderní věda tento předsudek rozdrcuje a zveřejňuje velmi důležitou a odhalující skutečnost. Následující stránky se budou snažit tuto významnou skutečnost objasnit. Korán nás o ní již informoval.

Svět Elektrických Signálů

Všechny informace, které se kolem nás nachází, jsou k nám dopraveny pomocí našich pěti smyslů. Svět se skládá z toho, co vidíme, hmatáme, cítíme, ochutnáváme a slyšíme. Nikdy bychom si nepomysleli, že „vnější“ svět by mohl být jiný, než na který jsme díky naším smyslům zvyklí. Od narození jsme totiž na těchto smyslech závislí.

Moderní výzkum v mnoha různých oblastech vědy poukazuje na zcela odlišné poznatky. Vrhá tak vážné pochyby ohledně našich smyslů a jakým způsobem jimi vnímáme svět.

Základním odhalením tohoto výzkumu je poznatek, že vnímání „vnějšího světa“ se formuluje v našem mozku pouze jako odezva vyvolaná elektrickými signály. Červenost jablek, tvrdost dřeva, také vaše matka, otec, rodina, a všechno, co vlastníte, váš dům, práce, i řádky této knihy jsou složeny pouze z elektrických signálů.

Frederick Vester vysvětluje rozsah, kterého věda v tomto poli dosáhla:

Už to tak vypadá, že hlášky některých vědců, že „člověk je obraz, prožitky jsou dočasné a klamné, a tento vesmír je stín“, jsou dnešní vědou potvrzeny. 14

Slavný filozof, George Berkeley se vyjádřil k tomuto předmětu následovně:

Tomu, že objekty existují, věříme jen proto, že je vidíme a dokýkáme se jich. Jsou nám promítány díky našemu vnímání. Nicméně naše vnímání jsou pouhé představy naší mysli. Proto předměty, které vnímáním zachycujeme, nejsou nic než představy a tyto představy nejsou v podstatě nikde jinde než v naší mysli… Jelikož existují pouze v naší mysli, pak to znamená, že klameme sami sebe, kdykoliv si myslíme, že vesmír a jiné věci existují i mimo naší mysl. Vše, co nás obklopuje, existuje pouze uvnitř naší mysli. 15

Posviťme si na tento předmět tak, že zauvažujeme o našem zraku, který nám o vnějším světě poskytuje nejrozsáhlejší informace.

Jak Je Možné, Že Vidíme, Slyšíme A Chutnáme?

brain electtic

Even at the moment when we feel the light and heat of a fire, the inside of our brain is pitch dark and its temperature never changes.

brain, matter

Bundles of light coming from an object falls upside-down on the retina. Here, the image is converted into electrical signals and transmitted to the centre of vision at the back of the brain. Since the brain is insulated from light, it is impossible for light to reach the centre of vision. This means that we view a vast world of light and depth in a tiny spot that is insulated from light.

Úkon vidění se uskutečňuje postupně. Paprsky (fotony) cestují z místa objektu k oku. Paprsky pak prochází přes čočku v přední částí oka, kde se lámou a vytváří převrácený obraz na sítnici v zadní části oka. Zde se dopadající světlo mění v elektrické signály, které vysílají nervové impulsy k malému bodu v zadní části mozku tzv. centru zraku. V centru zraku je po několika úpravách tento elektrický signál vnímán jako obraz. Vlastní vidění se fakticky odehrává až v tomto malém bodě v pozadí mozku, kde je tma a kam se světlo nikdy nedostane.

Pozastavme se nyní nad tímto zdánlivě obyčejným a všedním procesem. Řekneme-li, „my vidíme“, ve skutečnosti vidíme dopad impulsů, které míří k našim očím a které jsou přes elektrické doručení zpracovány v našem mozku. Takže když řekneme, „vidíme“, sledujeme vlastně elektrické signály v naší mysli.

V našem zrakovém centru se tvoří všechny obrazy, které během života spatříme. Centrum zraku se rozprostírá na pouhých několika krychlových centimetrů objemu mozku. Do tohoto malého prostoru se vejde nejenom kniha, kterou právě čtete, ale také bezmezné okolí, které se nachází ve vašem obzoru. Další zajímavostí, která byla již předtím zmíněna, je, že mozek je zcela izolován od světla; uvnitř je absolutní tma. Mozek nemá se světlem žádný kontakt.

Tuto situaci lze předvést na příkladu. Představme si, že před námi stojí hořící svíce. Můžeme naproti ní sedět a zdlouhavě ji pozorovat, aniž by náš mozek kdy přišel do přímého kontaktu s prvotním světlem svíčky. Navíc při pozorování světla svíčky je uvnitř našeho mozku naprostá tma. Sledujeme tedy barevný a jasný svět v našem tmavém mozku.

R. L. Gregory podává následující vysvětlení o tom, co bereme za samozřejmost, tj zázračné aspekty vidění:

My jsme se schopností vidět tak obeznámeni, že to vyžaduje myšlenkový skok si uvědomit, kolik problémů je nutné zdolat. Zauvažujme o tom. V očích se nám zobrazují malé vyfocené převrácené obrázky, ale navenek v obklopujícím prostoru vidíme důkladně celistvé objekty. Hmatatelný svět vnímáme díky obrazcům, které jsou simulovány na sítnicích. Toto se nazývá zázrak. 16

To samé se týká našich dalších smyslů. Zvuk, dotyky, chuť a čich cestují do mozku jako elektrické signály, kde jsou pak v patřičných centrech zpracovány.

brain electtic

Stimulations coming from an object are converted into electrical signals and cause effects in the brain. When we "see", we in fact view the effects of these electrical signals in our mind.

Sluch je umožněn díky obdobnému mechanismu, který byl popsán u zraku. Zevní ucho zachycuje zvuky přes ušní boltec a zevní zvukovod, odtud jsou směřovány ke střednímu uchu. Střední ucho přenáší zvukové rezonace k vnitřnímu uchu, kde dochází k jejich zesílení. Vnitřní ucho přeloží vibrace na elektrické signály a pošle je do mozku. Stejně jako u oka, vlastní průběh slyšení se odehrává až v centru sluchu v mozku. Mozek je od zvuku, stejně jako od světla, izolován. Nehledě na to, jak hlučno venku může být, uvnitř mozku je naprosté ticho.

A přesto mozek dokáže vnímat i ty nejjemnější zvuky. Vnímání zvuku zdravých uchem je tak přesné, že slyší všechno bez žádného atmosférického šumu nebo rušení. Ve vašem mozku, který je zvukotěsný, posloucháte symfonické orchestry, v přeplněných místech slyšíte veškerý hluk a dokážete vnímat všechny zvuky v dosahu širokého kmitočtového pásma od šelestu lístku až po řev tryskového letadla. Nicméně kdybychom v daný moment změřili pomocí citlivého hlukoměru hladinu hluku v našem mozku, dozvěděli bychom se, že tam převládá naprosté ticho.

Vnímání vůně je založeno na podobném principu. Rozptýlené molekuly, které vypouští například vanilka nebo růže, cestují do nosu přes receptory (čichové buňky) v jemných vláskovitých výběžcích, které se nacházejí uvnitř nosu. Zde pak vyvolají podráždění. Tato reakce se přenáší do mozku přes elektrické signály, při čemž my cítíme vůni. Vůně, které cítíme, ať příjemné či nepříjemné, nejsou nic než pachové látky rozptýlené ve vzduchu, které se přeměňují v elektrické impulzy. Ke vnímání vůně, například vůně parfému, květiny, oblíbeného jídla, moře nebo jiné milé či nepříjemné vůně, dochází teprve až v mozku. Molekuly samy o sobě se však do mozku nikdy nedostanou. Stejně jako u zvuku a zraku, váš mozek zastihnou pouze elektrické signály. Jinými slovy, všechny vůně, které jste od narození měli spojeny s určitými vnějšími objekty, jsou pouze elektrické přenosy, které cítíte díky vaší smyslové soustavě.

Podobný proces se týká i lidského jazyka. V přední části jazyka jsou čtyři různé druhy chemických receptorů. Díky nim rozpoznáváme čtyři chutě: slanou, sladkou, kyselou a hořkou. Prostřednictvím řetězce chemických procesů pak naše chuťové pohárky přemění tyto chutě na elektrické signály a odešlou je do mozku. V mozku jsou tyto signály vnímány jako chuť. Požitek, který si vychutnáváte při pojídání čokolády nebo oblíbeného ovoce, je umožněn až po přečtění elektrických signálů mozkem. Bez elektrických impulzů se vám samotnou čokoládu nikdy nepodaří hmatatelně vidět, ucítit nebo ochutnat. Například v případě, kdy dojde ke zkratu při přepravě chuťového impulzu do mozku, chutnost potravy se do mozku nedoručí; váš smysl vnímat chuť se úplně vytratí.

Tady se setkáváme s dalším faktem: Nikdy si nemůžeme být jistí, že chuť, kterou pociťujeme my při pojídání jídla a někdo jiný při pojídání stejného pokrmu, je totožná. Nikdy nebudeme vědět, jestli zvuk, který slyšíme my a někdo jiný, zní nám oběma úplně stejně. Lincoln Barnett tvrdí, že nikdo nemůže vědět, jestli další osoba vnímá červenou barvu nebo slyší notu C stejně jako my. 17

GormeMerkezi

All we see in our lives is formed in a part of our brain called the "vision centre" which lies at the back of our brain, and which occupies only a few cubic centimetres. Both the book you are now reading and the boundless landscape you see when you gaze at the horizon fit into this tiny space. Therefore, we see objects not in their actual sizes existing outside, but in the sizes perceived by our brain.

Hmat má stejné vlastnosti jako ostatní smysly. Dotkneme-li se nějakého předmětu, smyslové nervy v kůži doručí do mozku všechny informace, které nám umožní poznávat okolní svět a jeho objekty. To, že něco při doteku cítíme, se odehrává v našem mozku. Citlivost hmatu nevnímáme v konečcích prstů ani v kůži, jak bývá obecně známo, ale v centru hmatu v mozku. Různorodost předmětů jako je tvrdost nebo měkkost, teplota nebo chlad, pociťujeme díky elektrickým impulsům, které jsou z těchto předmětů vysílány do mozku. Díky těmto impulsům dokážeme odvodit všechny detaily daného objektu. Dva slavní filozofové, B. Russell a L. Wittgenstein, vyjádřili k tomuto tématu následující myšlenku:

Například to, že citrón opravdu existuje a jak začal existovat, nelze zpochybňovat a vyšetřovat. Citrón se skládá pouze z chuti zjištěné jazykem, vůně ucítěné nosem, tvaru a barvy postřehnuté okem. Lze tedy zkoumat a vyhodnocovat pouze tyto vlastnosti. Věda je na fyzický svět krátká. 18

Fyzický svět je pro nás nedosažitelný. Všechny objekty kolem nás jsou sbírkou vnímání, například vize, sluch a dotyky. Náš mozek během života nepřichází do kontaktu s „originálními“ předměty, které kolem nás existují, ale s kopiemi těchto předmětů, které náš mozek duplikoval. My si však omylně myslíme, že tyto duplikáty jsou skutečné originály.

"Vnější Svět " Uvnitř Našem Mozku

brain electtic
 

Až dosud se hovořilo o fyzických faktech a dalo by se konstatovat, že všechno, co vidíme, cítíme, slyšíme a považujeme za „hmotu“, „svět“ nebo „vesmír“ jsou pouze elektrické impulzy, které se nachází v našem mozku.

Při pojídání ovoce se dotyčný nesetkává se skutečným kouskem ovoce ale s vnímáním v mozku. Daný objekt, který dotyčný považuje za „ovoce“ se ve skutečnosti skládá z elektrických otisků tvaru, chuti, vůně a textury, které se tvoří v mozku. Kdyby oční nerv nedoručil zprávu, obrázek ovoce by najednou pominul. Přerušení spoje mezi nosními receptory a mozkem by zamezilo schopnosti ucítit vůni. Jednoduše řečeno, ovoce není nic jiného než přetlumočené elektrické zprávy v mozku.

Dalším tématem pro úvahu je smysl pro vzdálenost. Vzdálenost, například mezi vámi a touto knihou, je pouze pocit prostoru, který je vyvolán ve vašem mozku. Objekty, které se nám zdají daleko, existují také uvnitř mozku. Například někdo, kdo pozoruje hvězdy na nebi, předpokládá, že jsou od něj vzdáleny milióny světelných let. Nicméně ve skutečnosti vidí hvězdy uvnitř sebe, v centru zraku. Zatímco čtete tyto řádky, ve skutečnosti nesedíte uvnitř pokoje. Právě naopak, ten pokoj je uvnitř vás. Při pohledu na vaše tělo jste přesvědčeni, že jste uvnitř vašeho těla. Nesmíte však zapomenout, že i vaše tělo je obraz promítán ve vašem mozku.

To samé se týká ostatních smyslů. Například když si myslíte, že slyšíte zvuk televize v sousedním pokoji, slyšíte vlastně zvuk ve vašem mozku. Nemůžete dokázat, že vedle vašeho pokoje existuje jiný pokoj ani že z toho pokoje přichází zvuk televize. Zvuky, o kterých si myslíte, že jsou několik metrů od vás, nebo hlas člověka, který stojí hned vedle vás, jsou vnímány až v centru sluchu, které zaujímá jen několik centimetrů ve vašem mozku. Až na vyjimku tohoto centra vnímání, pojetí, kde je vpravo, vlevo, vpředu nebo vzadu, neexistuje. Zvuk k nám necestuje od naší pravice, zleva nebo ze vzduchu; zvuk nepřichází žádným směrem.

To samé platí i pro vnímání vůní; žádná z nich se k vám nedostane z velké vzdálenosti. Vy si myslíte, že vůni, kterou vnímáte díky vašemu ústrojí čichu, je vlastní vůně věcí kolem vás. Nicméně stejně jako vzhled růže lze vidět jen díky vašemu centru zraku, tak i vůně růže vzniká ve vašem centru čichu; tím pádem ve světě mimo vašeho těla neexistuje ani růže ani její vůně.

„Vnější svět“ (pozn. překl. vnější svět tj. svět mimo vaše tělo) tak, jak ho známe díky naším smyslům, je pouhou sbírkou elektrických signálů, které proudí do našich mozků. Mozek tyto signály během našich životů zpracovává a my prožíváme život, aniž bychom uznali, že se mýlíme, považujeme-li věci ve vnějším světě za originální kopie. Mýlíme se, neboť naše smysly nám neumožní mít skutečné kopie nadosah.

new scientist kapağı

The findings of modern physics show that the universe is a collection of perceptions. The following question appears on the cover of the well-known American science magazine New Scientist, which dealt with this matter in its 30 January 1999 issue: "Beyond Reality: Is the Universe Really a Frolic of Primal Information and Matter Just a Mirage?"

Navíc náš mozek interpretuje a přisuzuje význam signálům, které my považujeme za „vnější svět“. Například vezměme smysl pro sluch. Náš mozek transformuje zvukové vlny pocházející z „vnějšího světa“ na symfonie. Tím nám naznačuje, že hudba je také vnímání vytvořené naším mozkem. Podobně je tomu při pohledu na barvy. K naším očím se přibližují pouze elektrické signály různých vlnových délek. Náš mozek přemění tyto signály na barvy. Ve „vnějším světě“ žádné barvy neexistují. Jablko není červené, obloha není modrá ani stromy nejsou zelené. Tyto objekty jsou takové jaké jsou, protože my je tak vnímáme. „Vnější svět“ je tedy zcela závislý na tom, jak ho vnímáme.

Dokonce i ta nejnepatrnější závada v sítnici oka způsobí barvoslepost. Někteří lidé pak vnímají modrou jako zelenou, jiní zase pletou červenou s modrou, a někteří považují všechny barvy jako různé odstíny šedé. V tomto případě je jedno, zda je objekt navenek barevný nebo ne.

Prominentní myslitel Berkeley se k tomuto tématu vyjádřil následovně:

Na začátku se věřilo, že barvy, vůně, atd, „opravdu existují“, ale později se od těchto názorů upustilo. Přišlo se na to, že existují jen v závislosti na našem smyslovém vnímání. 19

Závěrem lze říci, že důvod, proč vidíme barevné objekty, není, protože jsou barevné nebo že mají nezávislou fyzickou existenci sami o sobě. Ve skutečnosti je to tak, že všechny kvality, které připisujeme povšimnutým objektům, jsou v nás a ne ve „vnějším světě“.

Co tedy vlastně zůstává z „vnějšího světa“?

Mankind's Limited Knowledge

One implication of the facts described so far is that actually, man's knowledge of the external world is exceedingly limited.

That knowledge is limited to our five senses, and there is no proof that the world we perceive by means of those senses is identical to the "real" world.

It may, therefore, be very different from what we perceive. There may be a great many dimensions and other beings of which we remain unaware. Even if we reach the furthermost extremities of the universe, our knowledge will always remain limited.

Almighty Allah, the Creator of all, has complete and flawless knowledge of all beings who, having been created by Allah, can possess only the knowledge that He allows them. This reality is explained in the Qur'an as follows:

Allah, there is no deity but Him, the Living, the Self-Sustaining. He is not subject to drowsiness or sleep. Everything in the heavens and the earth belongs to Him. Who can intercede with Him except by His permission? He knows what is before them and what is behind them but they cannot grasp any of His knowledge save what He wills. His Footstool encompasses the heavens and the Earth and their preservation does not tire Him. He is the Most High, the Magnificent. (Surat al-Baqara: 255)

Je Existence „Vnějšího Světa“ Nepostradatelná?

brain electtic

As a result of artificial stimuli, a physical world as true and realistic as the real one can be formed in our brain without the existence of physical world. As a result of artificial stimuli, a person may think that he is driving in his car, while he is actually sitting at home.

Doposud jsme opakovaně mluvili o „vnějším světě“ a o světě vjemů, které se formulují v našem mozku. Otázkou však zůstavá, jak si můžeme být jistí, že „vnější svět“ existuje, když ho vlastně nikdy nedokážeme ucítit.

Odpověď zní, že si jistí být nemůžeme. Každý objekt je pouze seskupení vjemů, které existuje jen v mysli, a proto je přesnější tvrdit, že jediný svět, který opravdu existuje, je svět vjemů. Jediný svět, o kterém víme, je svět, který existuje v naší mysli, kde je vykreslen, zaznamenán a oživen; zkrátka svět vytvořený uvnitř naší mysli. Toto je jediný svět, kterým si můžeme být jistí.

Nikdy nemůžeme dokázat, že vjemy, které jsou promítány v našem mozku, mají materiální protějšek. Vjemy mohou být vyvolány „umělými“ podněty.

A toto je možné vypozorovat. Falešné podněty v našem mozku mohou mít za následek úplně pomyslný „materiální svět“. Představme si například velmi technologicky vyvinutý zapisovací přístroj, ve kterém by bylo možné zaznamenat všechny druhy elektrických signálů. Nejprve do tohoto přístroje přenesme všechny informace související s okolním prostředím (včetně lidského těla) tím, že je přeměníme na elektrické signály. Poté si představme, že mozek dokáže přežít mimo tělo. Nakonec připojme přes elektrody zapisovací přístroj k mozku. Tyto elektrody budou fungovat jako nervy a budou posílat předem nasbírané informace do mozku. Tím pádem byste viděli žít sami sebe v tomto uměle vytvořeném sestavení. Například byste snadno uvěřili tomu, že jedete velice rychle po hlavní silnici. Nikdy asi nebude možné porozumět, že se neskládáte z ničeho jiného než z vašeho mozku. K tomu, aby se otevřel svět ve vašem mozku, není zapotřebí existence skutečného okolí ale spíše přítomnost impulzů. Navíc je zcela možné, aby tyto impulzy přicházely z umělého zdroje jako je třeba magnetofon.

Významný filozof Bertrand Russell v této souvislosti napsal:

Na téma hmatu, stiskneme-li stůl našimi prsty, dochází k elektrickému narušení elektronů a protonů, které jsou podle moderní fyziky produkovány blízkostí elektronů a protonů v příslušném stole. Kdyby se podařilo vyvolat stejné podráždění ve špičkách prstů jiným způsobem, prožili bychom stejné pocity i přes to, že by tam nebyl žádný stůl přítomen. 20

Je opravdu velmi snadné se mýlit a uvěřit vjemům, které ve skutečnosti nemají žádný fyzický spouštěč. Nejčastěji se s tímto stavem setkáváme v našich snech, ve kterých zažíváme události, vidíme lidi, objekty a prostředí, které vypadají zcela živě. Nicméně nejde o nic jiného než o pouhé vnímání. Mezi snem a „skutečným světem“ přitom není žádný základní rozdíl. Oba světy jsou prožívány v mozku.

Kdo Je Tím Pozorovatelem?

Až doposud jsme uváděli, že nelze pochybovat o tom, že vnímání světa se odehrává v našem mozku. Světa, který obýváme a který nazýváme „vnější svět“. Nicméně tady se nám vnucuje velmi důležitá otázka. Jestliže všechny fyzické události jsou skutečně jen vjemy, co je potom náš mozek? Jelikož je náš mozek součástí hmotného světa stejně tak jako naše ruce, nohy nebo jiné objekty, měli bychom ho tedy považovat za vnímání stejně jako všechny jiné objekty.

Pro ujasnění se podívejme na příklad o snech. V souladu s tím, co bylo doposud probíráno, si představme, že dokážeme vidět sen uvnitř našeho mozku. Ve snu budeme mít fiktivní tělo, fiktivní ruce, fiktivní oči a fiktivní mozek. Kdyby se nás během našeho snu někdo zeptal: „Kde vidíte?“, odpovědeli bychom: „Já vidím v mém mozku“. Nicméně o žádném mozku se nedá vlastně mluvit, protože jde o fiktivní hlavu a fiktivní mozek. Pozorovatelem dění v tomto snu není fiktivní mozek, ale někdo, kdo je mu „nadřazenější“.

atom ve nöron

The brain is a collection of cells made up of protein and fat molecules. It is formed of nerve cells called neurons. There is no power in this piece of meat to observe images, to constitute consciousness, or to create the being we call "myself".

Zastánci materialismu, kteří považují za pravdu jen fyzikální hmotu, si při diskuzi na toto téma nedokáží vysvětlit: komu patří „to oko uvnitř“, které vidí, vnímá a reaguje?

Karl Pribram se také zaměřil na tuto důležitou otázku, kdo je tím pozorovatelem ve světě vědy a filozofie:

Filozofové od dob řeků spekulovali o „duchovi“, který pohání stroj, „malém člověku uvnitř malého člověka“ a tak dále. Kde jsem ten Já - ten, kdo používá mozek? Kdo má za příčinu to vlastní poznávání? Saint Francis Assisi to jednou podal následovně: "To, co hledáme, je to, co se dívá."22

Nyní se zamysleme: kniha, kterou držíte v ruce, místost, kde se nacházíte a zkrátka všechny objekty, které před vámi stojí, jsou promítány uvnitř mozku. Jsou to atomy, které tyto objekty promítají? Slepé, hluché a nevědomé atomy? Jak je možné, že některé atomy tuto schopnost získaly a jiné atomy nikoliv. Znamená to, že elektrochemické reakce těchto atomů mají na svědomí naše myšlení, chápání, pamět, umění se radovat a být nešťastní a podobně?

Zahloubáme-li nad těmito otázkami, dojde nám, že u atomů nemá smysl hledat žádnou vůli. Je zřejmé, že spouštěč všeho vidění, slyšení a cítění musí být nad-fyzická existence. Tato bytost je „živá“. Není to ani hmota ani žádný obraz hmoty. Tato bytost používá obraz našeho těla k tomu, aby se spojila s objekty, které se před ní nachází.

Tato bytost se nazývá „duše“.

Pro duši jsou seskupené vjemy, které my považujeme za „hmotný svět“, pouhým snem. Stejně tak jako ve snu, kde naše těla a svět nemají žádnou reálnou podstatu, i ve skutečnosti těla, která vlastníme a vesmír, ve kterým se nacházíme, nemají žádnou hmotnou reálnost.

Skutečná bytost je duše. Hmota se skládá z vjemů, které pak duše promítá. Inteligentní bytost, která píše nebo čte tyto řádky, není kupa atomů a molekul a následné chemické reakce, ale „duše“.

Opravdová Absolutní Bytost

Všechny tyto fakty nás staví tváří v tvář jedné důležité otázce. Je-li hmotný svět složen z pouhých vjemů, které duše zaznamenává, co je tedy zdrojem tohoto vnímání?

Při hledání odpovědi na tuto otázku je nutné se zamyslet: hmota sama o sobě nemá sebe-ovládající existenci. Hmota se skládá z vjemů a tím pádem z něčeho „umělého“. To znamená, že tyto vjemy musely být navozeny nějakou sílou, z čehož vyplývá, že musely být stvořeny. Navíc jejich vznik musí být neustávající. Kdyby k jejich vzniku nedocházelo nepřetržitě a souměrně, tak by hmota zanikla a byla by ztracena. Dalo by se to přirovnat k televizi. Program v televizi bude promítat, dokud bude přijímat signál. Kdo má tedy za přičinu to, že naše duše vidí hvězdy, zem, rostliny, lidi, naše těla a vše ostatní?

Je jasné, že musí existovat Stvořitel. Ten, kdo stvořil veškerý hmotný svět, neboli souhrn vjemů, a nepřetržitě ve Své práci pokračuje. Stvořitel má zajisté věčnou moc a sílu, vždyť jeho tvorba je velkolepá pastva pro oči.

 

Tento Tvůrce se nám představil. Zprostředkoval nám Knihu a skrze tuto Knihu nám popsal Sám Sebe a svět, a vysvětlil nám, proč jsme byli stvořeni.

Tímto Stvořitelem je Bůh a jméno Jeho Knihy je Qur'an.

Následující verš nám vysvětluje, že nebe a země, tj. vesmír, jsou nestabilní. Jejich existence byla umožněna pouze díky Božímu zásahu. Bůh své dílo jednoho dne dokoná a tím pádem vše zanikne.

Bůh věru pevně třímá nebesa a zemi, aby se nesesuly; kdyby se sesuly, pak by je po Něm nikdo jiný nemohl udržet, a On soucitný je a odpouštějící (Kapitola 35: Stvořitel, Verš 41)

Jak již bylo zmíněno na začátku, někteří lidé nemají o Bohu žádné ponětí a představují si Ho jako nějakou figuru někde v nebi, která do zemských záležitostí nezasahuje. Tato domněnka pochází z přesvědčení, že se vesmír skládá z hmoty a že se Bůh nachází mimo tento hmotný svět někde v dalekých místech. Některá náboženství jsou na tomto klamném a nedostačujícím chápání o Bohu založena.

Nicméně my jsme se dozvěděli, že hmota se skládá z vjemů. A Bůh je jediná skutečná existence. Znamená to, že existuje pouze Bůh. Vše ostatní žije v Jeho stínu. Proto tedy nelze Boha nepovažovat za součást této globální hmoty. Bůh je zkrátka „všude“ a zahrnuje „všechno“. Tato realita je vysvětlena v Qur'anu následovně:

Bůh - není božstva kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani dřímota, ani spánek, Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u Něho přimluvit jinak, než s dovolením Jeho? On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní - On vznešený je a mohutný! (Kapitola 2: Kráva, Verš 255)

To, že Bůh není omezený prostorem a že je přítomen ve všem kolem dokola, je zdůrazněno v dalším verši:

Bohu náleží východ i západ, a ať se obrátíte kamkoliv, všude je tvář Boží. A Bůh věru je všezahrnující, vševědoucí! (Kapitola 2: Kráva, Verš 115)

Fyzické bytosti jsou pouhé vněmy a proto Boha nedokáží vidět. Bůh ale vidí do všeho, co stvořil. V Koránu se o tom zmiňuje: „Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený.“ (Kapitola 6: Dobytek, Verš 103)

Znamená to, že náš zrak není schopen Boha postřehnout, ale Bůh je dokonale informován o našem vnitru, zevnějšku, vzhledu a myšlenkách. Neunikne mu jediná hláska, kterou vyslovíme a bez jeho přítomnosti bychom se nemohli ani nadechnout.

Zatímco v průběhu našeho života tyto smyslové vjemy sledujeme, ten nejbližší ze smyslů je nám pouze Sám Bůh. Tato skutečnost je odhalena v Koránu: „My stvořili jsme člověka a dobře víme, co duše jeho mu našeptává. Vždyť blíže jsme mu než jeho tepna krční“ (Kapitola 50: Qáf, Verš 16)

Jestliže si člověk myslí, že se jeho tělo skládá pouze z “fyzické hmoty”, tak nic nechápe. Jestliže považuje svůj mozek za své „já“, pak tedy usuzuje, že prostor, který nazývá vnějšek, je od něj vzdálen 20 – 30 cm. Nicméně pochopí-li, že hmota neexistuje a že všechno je pouze představivost, pak pro něj pojmy jako venku, uvnitř, blízko nebo daleko, ztratí význam. Bůh ho obepnul a je mu infinitivně nejblíž.

maddenin gerçeği

If one ponders deeply on all that is said here, one will soon realise this amazing, extraordinary situation by oneself: that all the events in the world are but mere perceptions…

Bůh nás ve verši informuje, že je nám „infinitivně nejblíže“: “Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko” (Kapitola 2: Kráva, Verš 186). Následující verš se k tomuto faktu také vztahuje: “A hle, pravili jsme ti: „Pán tvůj objímá lidi (ve vševědoucnosti své)!“ (Kapitola 17: Noční cesta, Verš 60).

Člověk je na omylu, když si myslí, že ten, kdo je mu nejblíže, je on sám. Bůh je nám kupodivu blíže než my sami sobě. Poukazuje na to ve verši: “Proč tedy, až duše dostoupí do hrdla, nezasáhnete, zatímco k tomu přihlížíte - a My k tomu jsme blíže než vy, vy však Nás nevidíte” (Kapitola 56: Nezvratná událost, Verš 83-85). Tím, že to lidé nevidí na vlastní oči, prožívají svůj život, aniž by si tohoto neobyčejného faktu byli vědomi.

Na druhou stranu pro člověka, který není nic než pouhý stín, je nemožné, aby byl ve svých schopnostech a vůli na Bohu nezávislý. Verš: ”Zatímco je to Bůh, jenž stvořil vás i to, co jste udělali!“ (Kapitola 37: Stojící v řadách, Verš 96) poukazuje, že vše, co se nám přihodí, se uskutečňuje podle Boží vůle. V Koránu se o tom mluví v následujícím verši: ”A nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal (Kapitola 8: Kořist, Verš 17). Zdůrazňuje tu, že každá událost je pod kontrolou Boha. Člověk je pouze stín a proto sám o sobě tuto činnost házení neuskutečňuje. Nicméně Bůh dává tomuto stínu pocit “sám sebe”. Ve skutečnosti je to Bůh, který koná všechny skutky. Jestliže si někdo přivlastňuje skutky za svoje, tak evidentně klame sám sebe.

Toto je realita. Člověk si to nechce přiznat a myslí si, že je na Bohu nezávislý, ale to na věci nic nemění. Samozřejmě i toto nerozumné popírání je opět pod kontrolou Boží vůle a přání.

(Moje myšlenka: Sestřičko zajímalo by mě zda ti to dává smysl s tím, že Bůh říká:“ A nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal”. Já jsem v životě slyšela a četla o těch nejbrutálnějších činech které člověk spáchal na dětech, dospělých nebo také zvířatech. A v žádném případě si nemyslím, že tyto skutky konal ……- ani to nedokážu napsat. Myslím si že to konal sám člověk kterému našeptával Satan. Až ti to vyjde napsala bys mi prosím jak to vnímáš ty?)

Všechno, Co Vlastníte, Je Ve Skutečnosti Jen Iluze

Je zřejmé, že věda a logika došla k závěru, že „vnější svět“ nemá žádnou hmotnou reálnost a že „vnější svět“ je souhrn obrázků, které Bůh naší duši neustále předkládá. Přesto lidé obvykle nezahrnují nebo spíše nechtějí zahrnovat všechno kolem nich jako součást „vnějšího světa“.

Zamyslete se nad tím upřímně a odvážně. Uvědomíte si, že váš dům, nábytek, nedávno koupené auto, kancelář, klenoty, bankovní účet, skříň, manžel, děti, kolegové, a vše ostatní, co vlastníte, je ve skutečnosti zahrnuto v tomto fiktivním vnějším světě, který pro vás byl nalinkován. Všechno, co vidíte, slyšíte nebo cítíte, zkrátka vše, co vnímáte všemi pěti smysly, je součástí tohoto „smyšleného světa“: hlas vašeho oblíbeného zpěváka, tvrdost židle, na které sedíte, parfém jehož vůni máte rádi, slunce, které vás zahřívá, květina s krásnými barvami, ptáček, který letí před vaším oknem, závodní člun, který se rychle pohybuje po vodě, vaše úrodná zahrada, počítač, který používáte pro vaši práci, nebo váše repráky s nejpokročilejší technologii na světě...

Toto je realita, protože svět je pouhá sbírka vjemů, které vznikají za účelem toho, aby byli lidé testováni zkouškou života. Tyto vjemy, které nemají žádný skutečný protějšek, testují lidi v jejich časově omezených životech. Tyto vjemy jsou úmyslně presentovány jako přitažlivé a atraktivní. Tento fakt je zmíněn v Koránu:

Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 14).

Většina lidí odhodí své náboženství, protože jsou zlákáni majetkem, bohatstvím, hromady zlata a stříbra, dolary, klenoty, bankovními účty, kreditními kartami, skříní plnou oděvů, nejnovějšími modely aut, zkrátka chtějí vlastnit, nebo o se o to snaží, všechny formy blahobytu. Soustředí se jen na tento svět, tím však zapomínají na další život. Jsou tak zaslepeni tváří tohoto „pěkného a lákavého světa“, že ani nedodržují modlitbu, nedávají almužnu chudým, a nevykonávají bohoslužbu, která by jim mohla zaručit blahobyt v dalším životě. Raději říkají: „Já mám jiné věci na práci“, „Já mám jiné zodpovědnosti“, Nemám dost času“, „Musím dodělat spoustu věcí“, „Já s tím začnu až zítra“. A tak prožívají své životy ve snaze prosperovat pouze v tomto světě. V následujícím verši je tato snaha okomentována: „Znají jen vnější stránky života pozemského, zatímco k životu budoucímu jsou lhostejní” (Kapitola 30: Byzantinci, Verš 7).

imagintion
 

Závěr, ke kterému jsme v této kapitole dospěli, že všechno je jen obraz, má velice hluboký dopad na všechny touhy, jelikož je přehodnocuje na bezvýznamné. Vše, co lidé vlastní nebo touží vlastnit - bohatství namnožené nenasytností, děti, na které mohou být pyšní, manželé, které považují za sobě nejbližší, přátelé, svá drahocenná těla, sociální postavení, které jim zaručuje nadřazenost, školy, které vystudovaly, procestované dovolené – to vše není nic než pouhá iluze. Tím pádem všechno úsilí, obětovaný čas a lakota se ukázaly být nevýnosné.

A proto lze říci, že si někteří lidé ze sebe bezděčně dělají blázny, když se chlubí svým bohatstvím a majetkem nebo svou „jachtou, helikoptérou, továrnou, podnikem, panstvím a nemovitostmi“, jako kdyby opravdu existovaly. Tito bohatí lidé, kteří vychloubačně projíždí své jachty, předvádí svá auta, neustále mluví o svém bohatství, si myslí, že je jejich pozice řadí do vyšších vrstev než ostatní a jsou přesvědčeni, že jsou úspěšní díky svému majetku. Měli by se doopravdy zamyslet, co to s nimi udělá, až pochopí, že jejich úspěch není nic než vidina.

Tyto situace jsou mnohokrát promítány také ve snech. V snu mají také domy, rychlá auta, velice vzácné klenoty, spoustu peněz a množství zlata a stříbra. Ve snu jsou také postaveni na vysokých funkcích, vlastní továrny s tisíci pracovníků, mají pravomoc vládnout mnoha lidem a chodí prvotřídně oblékaní. A přesně tak, jak směšně se člověk při probuzení cítí kvůli svému vychloubání ve snu, stejně směšně se bude cítít ten, kdo se vychloubá svým majetkem na tomto světě, až pochopí, že jeho bohatství je pouhá iluze. Ať už sní nebo bdí, vše, co vidí jsou pouhé obrazy v jeho mysli.

Nápodobně, až si lidé uvědomí skutečnou realitu, budou se hanbit za to, jakým způsobem reagovali v mnoha situacích v tomto životě. Ten, kdo zlostně bojuje s ostatními, nervuje se, podvádí, bere úplatky, záměrně klame druhé, lže, chamtivě zamlčuje lidem jejich peníze, křivdí lidem, ponižuje a proklíná jiné, je agresivní, uctívá vysoké hodnosti, závidí druhým a je vychloubačný, se bude stydět, až si uvědomí, že to vše byl jen sen.

Bůh všechny tyto iluze stvořil a je Skutečný Vlastník všeho kolem nás. Tento fakt je zdůrazněn v Qur'anu:

Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh objímá vše ve vědění Svém (Kapitola 4: Ženy, Verš 126).

Je nesmírně pošetilé zahodit náboženství kvůli vyumělkovaným touhám a přijít tak o věčný život.

V této chvíli je nutné si vysvětlit jednu věc. Netvrdí se zde, že „majetky, bohatství, děti, manželé, společenské postavení a přátelé beztak dříve nebo později zmizí, a proto nemají žádný význam“. Ale upozorňuje se zde, že „nic z toho, co vám patří, vlastně neexistuje, neboť to jsou pouhé sny složené z obrazů, kterými vás Bůh zkouší“. Povšimněte si, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma tvrzeními.

Nicméně člověk si to právě teď nechce přiznat a raději klame sám sebe v domnění, že všechno, co mu patří, je opravdové. Nakonec však každý zemře a až budeme znovuvzkříšeni, bude mu najednou všechno jasné. V tento den „zrak tvůj se dnes zaostřil” (Kapitola 50: Qáf, Verš 22) a my uvidíme všechno mnohem jasněji. Pakliže jsme strávili své životy honbou za nereálnými předměty, budeme si přát, abychom náš pozemský život nikdy nezažili a budeme říkat „Ach, kéž by tato smrt byla konečná! K ničemu dnes mi není můj majetek a zanikla, daleko ode mne, pravomoc má!“ (Kapitola 69: Nevyhnutelná, Verš 27-29)

Naopak ti, kteří jsou moudří, se pokusí porozumět nejhlubšímu smyslu vesmíru tady na tomto světě, zatímco mají stále čas. Jinak se budou uhánět celý život za sny a nakonec budou čelit nemilosrdnému trestu. V Koránu se píše o konečném stavu těchto lidí, kteří běhají za iluzemi tohoto světa a zapomínaji na svého Stvořitele:

Skutky těch, kdož neuvěřili, jsou jako přelud na poušti: žíznivý jej pokládá za vodu, avšak když k němu přijde, shledá, že je to nicota; a najde tam Boha, který splatí mu plně účet jeho. A Bůh rychlý je v účtování (Kapitola 24: Světlo, Verš 39).

Logické nedostatky materialistů

Od začátku této kapitoly bylo jasně řečeno, že hmota nemá absolutní existenci, jak tvrdí materialisté, ale je spíše sbírkou smyslových dojmů stvořených Bohem. Materialisté se této evidentní realitě, která jejich filozofii podkopává, brání extrémně dogmatickým způsobem a předkládají nepodložená proti-tvrzení.

Například jeden z největších stoupenců materialistické filozofie ve 20. století, zapálený marxista George Politzer, uvedl „příklad autobusu“ jako „největší důkaz“ pro existenci hmoty. Podle Politzera filozofové, kteří si myslí, že hmota je pouhý vjem, budou utíkat, když se na ně bude řítit autobus. A toto je důkaz fyzické existence hmoty.23

Když se před dalším slavným materialistou Johnsonem zmínilo, že hmota je sbírka vjemů, snažil se „dokázat“ fyzickou existenci kamenů tím, že do nich kopal. 24

Podobný příklad je dáván Friedrich Engelsnem, rádcem Politzera a zakladatelem, spolu s Marxem, dialektického materialismu. Napsal: „Kdyby koláče, které jsme snědli, byly pouhé vjemy, pak by nezastavily náš hlad“.25

Existují podobné příklady a některá silná tvrzení jako „porozumíte existenci hmoty, až vám někdo vlepí facku“, které se nachází v knihách slavných materialistů jako byl Marx, Engels, Lenin, a jiní.

Nespořádanost v chápání, která dala podnět těmto příkladům uváděných materialisty, tkví v tom, jak si přeložili vysvětlení „hmota je vjem“ za „hmota je trik světla“. Myslí si, že vjemy se omezeně vztahují pouze na zrak. Podle nich ostatní schopnosti, například dotek, mají fyzickou souvztažnost. Autobus, který někoho porazil, je pro ně důvodem říci: „vidíš, naboural a proto to není vjem“. Nerozumí tomu, že všechna vnímání prožitá během srážky autobusu, jako je tvrdost, náraz a bolest, jsou tvořena v mozku.

Příklad Snů

DreamingLady

The World In Dreams

For you, reality is all that can be touched with the hand and seen with the eye. In your dreams you can also "touch with your hand and see with your eye", but in reality, then you have neither hand nor eye, nor is there anything that can be touched or seen. There is no material reality that makes these things happen except your brain. You are simply being deceived.

What is it that separates real life and dreams from one another? Ultimately, both forms of living are brought into being within the brain. If we are able to live easily in an unreal world during our dreams, the same can equally be true for the world we live in while awake. When we wake up from a dream, there is no logical reason not to think that we have entered a longer dream called "real life". The reason we consider our dream a fancy and the world 'real' is only a product of our habits and prejudices. This suggests that we may well be awoken from the life on earth, which we think we are living right now, just as we are awoken from a dream.

Nejlepším příkladem, jak tuto realitu vysvětlit, je na snu. Ve snu člověk může zažít velmi reálné zážitky. Může spadnout ze schodů, zlomit si nohu, mít vážnou autonehodu, uváznout pod autobusem, nebo se najíst koláčů a cítit se přejezený. Podobně jako v našich běžných životech tak i ve snu prožíváme události se stějně přesvědčivým smyslem pro realitu, a vyvolávaji u nás stejné pocity.

Člověk, který sní, že byl poražen autobusem, může ve snu otevřít oči v nemocnici a myslet si, že je zraněný, avšak je to jen sen. Může také snít, že při autonehodě zemře, že andělé smrti vezmou jeho duši a že začne jeho posmrtný život. (Stejně tak je prožívána tato druhá událost v pozemském životě, kdy, stejně jako u snu, jde o vjemy.)

I ve snu člověk velmi ostře vnímá obrazy, zvuky, pocity síly, světla, barev a jiné pocity týkající se určité události. Vjemy prožívané ve snu jsou stejně intenzivní jako ty ve „skutečném“ životě. Koláč, který ve snu snědl, ho nasytí i přesto, že jde pouze o snící smyslový vjem. Pocit nasycenosti je v tomto případě také snící smyslové vnímání. Ve skutečnosti však člověk ve chvíli, kdy sní, leží ve své posteli. Nejsou kolem něj schody, ani dopravní provoz nebo autobusy. Osoba ve snu zažívá a vidí vjemy a pocity, které ve vnějším světě v tu chvíli neexistují. Fakt je, že události, které zažíváme, vidíme a cítíme v našich snech, nemají žádný fyzický protějsek ve „světě vnějším“. Tento fakt velmi jasně poukazuje na to, že „vnější svět“ v našich bdělých životech se také skládá z pouhých vjemů.

Zastánci materialistické filozofie, obzvláště Marxisti, se ohledně této reality, podstaty hmoty, rozčilují. Argumentují příklady z vyumělkovaných tvrzení Marxe, Engelsna, nebo Lenina a předkládájí emocionální prohlášení.

Nicméně tito zastánci si musí myslet, že tato tvrzení lze prohlašovat i v jejich snech. I v jejich snech si mohou číst „Das Kapital“, účastnit se setkání, bojovat s policií, dostat nafackováno a cítit bolest po zranění. Ale kdybychom se jich zeptali, budou stejně tvrdit, že prožitky, které zažívají ve snu, se také skládají z „absolutní hmoty“ stejně tak, jako když bdí. I přesto, ať již v jejich snech nebo v běžných životech, stejně to, co vidí, prožívají, nebo pociťují, se skládá jen z vjemů.

Příklad O Tom, Jak Jsou Nervy Souběžně Spojeny

Zauvažujme nad příkladem autonehody, kde Politzer mluvil o někom, koho přejelo auto. Kdyby nervy zraněného člověka, které cestují díky pěti smyslům do jeho mozku, byly napojené k další osobě, například k Politzerovu mozku, a reagovaly by souběžně, pak v ten moment, kdy autobus udeřil do osoby, by narazil také do Politzera sedícího doma v onu dobu. Politzer by prožíval stejné pocity jako ta dotyčná osoba, která měla nehodu. Pro přirovnání je to úplně stejné, jako když dva různé reproduktory hrají tutéž muziku, protože jsou napojeny na jeden přehrávač. Politzer by cítil, viděl a zažil brzdění autobusu, náraz autobusu na jeho tělo, viděl by svou zlomenou ruku a krev, zlomeniny, jak vstoupuje do operačního sálu, tvrdost sádry a malátnost jeho ruky.

A kdokoliv jiný, kdo by s ním měl nervy souběžně propojené, by prožil nehodu od začátku až do konce stejně jako Politzer. Kdyby raněný muž spadl do kómatu, všem ostatním připojeným lidem by se stalo to samé. Navíc, kdyby byla všechna vnímání týkající se této autonehody zaznamenána nějakým přístojem a pak by se tyto vjemy přenášely opakovaně na nějakou osobu, ta osoba by cítila, jak ji autobus mnohokrát porazil.

Který z těchto autobusů narážejícího do lidí je tedy ten skutečný? Materialistická filozofie nemá na tuto otázku žádnou souhlasnou odpověď. Správná odpověď je, že všichni zažívají autonehodu do nejmenších detailů v jejich myslích.

Stejný princip se vztahuje i na příklady koláče a kamene. Kdyby Engels po přesycení z koláčů spojil nervy svých smyslových orgánů souběžně s mozkem druhé osoby, ta druhá osoba by se také cítila přejedena ve chvili, kdy Engels snědl koláče a byl nasycen. Kdyby Johnson, který cítil bolest v jeho noze poté, co zprudka kopl do kamene, připojil své nervy souběžně ke druhé osobě, tato osoba by cítila stejnou bolest.

Který koláč nebo který kámen je potom ten skutečný? Materialistická filozofie opět zaostavá podat sjednocenou odpověď na tuto otázku. Správná a jednoznačná odpověď je, že oba dva, Engels a druhá osoba, jedli koláče v jejich myslích a cítili se přejezeni; i Johnson a druhá osoba si prožili kopání do kamene v jejich myslích.

Pozměňme příklad o Politzerovi: připojme nervy muže zraněného autobusem s Politzerovým mozkem a ať teď místo Politzera sedí ten původně zraněný muž doma. V tomto případě si Politzer bude myslet, že do něj udeřil autobus, i přestože sedí ve svém domě. Ten původně zraněný muž nikdy neucítí, že byl sražen a bude si myslet, že sedí v Politzerově domě. Stejnou logiku lze aplikovat na příkladech o koláčích a kamenech.

Jak lze vidět, není možné, aby člověk své smysly obešel a osvobodil se od nich. V tomto ohledu je duše vystavena všem podobám fyzických událostí, i přestože nemá žádné fyzické tělo a žádnou materiální existenci a postrádá fyzickou váhu. Lidé to nedokáží pochopit, protože si myslí, že trojrozměrné objekty kolem nás jsou skutečné. Jsou si jistí, že tyty objekty opravdu existují, protože se spoléhají na vjemy, které jim zprostředkovávají jejich smyslovými orgány.

Slavný britský filozof David Hume vyjádřil svůj pohled na tuto věc následovně:

Za sebe mohu říci, že když vstupuji do důvěrna, které nazývám mé já, narazím vždy na nějaké zvláštní vnímání nebo tak něco, které je teplo nebo chlad, světlo nebo stín, láska nebo nenávist, bolest nebo potěšení. Nikdy se za celý čas nepřistihnu bez vnímání, a nikdy nepostřehnu nic než vnímání.26

Vznik Vnímání V Mozku Není Filozofie Ale Vědecký Fakt

Materialisté prohlašují, že to, co my zde tvrdíme, je filozofický názor. Nicméně konstatování, že „vnější svět“ je sbírkou vjemů, není věc filozofie ale prostý vědecký fakt. Na lékařských školách se detailně vyučují předměty o vzniku obrázků a pocitů v mozku. Tato fakta dokázána vědou 20 století, obzvláště fyzikou, jasně ukazují, že hmota nemá absolutní opravdovost a že, v jistém smyslu, každý z nás sleduje „obrazovku ve svém mozku“.

Každý, kdo uznává vědu, ať už je ateista, budhista, nebo někdo s jiným názorem, musí tento fakt přijmout. Materialista může popřít existenci Stvořitele, ale nemůže popírat tuto vědeckou skutečnost.

Neschopnost Karla Marxe, Friedricha Engelse, George Politzera a jiných tento jednoduchý a evidentní fakt pochopit je dodnes překvapující, ačkoli úroveň vědeckého chápání za jejich časů byla pravděpodobně nedostačující. V naší době je věda a technologie velmi pokročilá a nedávné objevy nám usnadňují tento fakt pochopit. Na druhou stranu, materialisté jsou zaplaveni strachem jednak z toho, že jim tento fakt dojde, i kdyby jen částečně, a jednak že si uvědomí, že to nepochybně zničí jejich filozofii.

Největší Obavy Materialistů

DreamingLady

Turkish materialist writer Rennan Pekunlu says that "the theory of evolution is not so important, the real threat is this subject", because he is aware that this subject proves that we cannot reach the original matter, the only concept in which he has faith.

Materialisté z tureckých kruhů po určitý čas nevyjadřili žádnou reakci ohledně předmětu probíraného v této knize, jmenovitě, že hmota je pouhý vjem. Proto jsme získali dojem, že naše stanovisko nebylo dostatečně jasné a že potřebuje další vysvětlení. Nicméně zakrátko bylo odhaleno, že materialisté se kvůli popularitě tohoto předmětu cítili dost neklidně a začali z něho mít velké obavy.

Po nějakou dobu materialisté hlasitě upozorňovali na své obavy a paniku v různých publikacích, konferencích a sezváních. Jejich rozrušené a beznadějné projevy naznačují, že trpí vážnou inteligentní krizí. Už tak je pro ně obrovským šokem, že se vědecky zhroutila teorie evoluce, takzvaná základna jejich ideologie. Ještě větší šok je vidět, jak přichází o samotnou (fyzikální) hmotu, kterou považují za větší osvětlení než Darwinismus. Vypovídají o tom, že tento problém je pro ně „největší hrozbou“ a že naprosto „ničí jejich kulturní uspořádání“.

Jeden z těch, kdo nejotevřeněji vyjádřil úzkost a paniku, která v kruzích materialistů převládá, byl Renan Pekunlu, akademik a spisovatel pro časopis Bilim ve Utopya (Věda a Utopie). Tento časopis má za úkol obhajovat materialismus. Jak v jeho článcích v Bilim ve Utopya tak v odborných sezváních, kterých se účastnil, Pelunku prezentoval knihu Podvod evoluce od Haruna Yahyi jako „hrozbu“ materialismu číslo jedna. To, co Pekunlu rozrušilo ještě více než kapitoly, které zneplatnily Darwinismus, byla část, kterou právě čtete. Pelunku řekl svým čtenářům a publiku s pouze několika lidmi, aby se „nenechali unést očkováním názorů idealismu a zůstali věrni materialismu“. Odkazoval se na citaci Vladimira I. Lenina, vůdce krvavé komunistické revoluce v Rusku. Pelunku každému poradil, aby si přečetli Leninovu staletou knihu Materialismus a empiriokriticismus a opakoval Leninovy hlášky, „nezamýšlejte se nad touto věcí nebo sejdete z cesty k materialismu a budete unešeni náboženstvím“. V článku, který napsal v již zmíněném časopisu, citoval následující řádky od Lenina:

Až začnete odmítat objektivní realitu, která je odrazem vědomí, přijdete o všechny zbraně v boji proti fideismu, protože vklouznete do agnosticismu nebo subjectivismu - a to je právě to, co fideismus vyžaduje. Stačí do léčky vlákat jediný drápek a je po ptáčkovi. A všichni naši machisté se nechali zlákat idealismem, tj. zředěný pronikavý fideismus. Spadli do pasti v momentě, kdy přestali „vědomí“ považovat za ilustraci vnějšího světa a začali ho brát jako speciální „element“. Není to ničí vnímání, ničí mysl, ničí duchaplnost, ničí vůle.27

Tato slova jasně dokazují, že skutečnost, kterou si Lenin polekaně uvědomil a poté chtěl odstranit, jak z jeho mysli tak z mysli svých “soudruhů“, i nadále stejným způsobem znepokojuje současné materialisty. Nicméně Pekunlu a jiní materialisté trpí ještě větší úzkostí; ví totiž, že tato skutečnost je nyní přednášena mnohem výslovnějším, sebejistějším a přesvědčivějším stylem, než tomu bylo před 100 lety. Je to poprvé ve světových dějinách, kdy je tento předmět vysvětlován silně neodolatelným způsobem.

Přesto však všeobecně velké zástupy materialistických vědců stále zaujímají velmi povrchní stanovisko proti dané skutečnosti - že „hmota není nic než iluze“. Předmět vysvětlený v této kapitole je jeden z nejdůležitějších a nejvzrušujícejších předmětů, na které lze v tomto životě narazit. Nikdy předtím se jim nedostalo šance se s ničím tak závažným potýkat. Přesto reakce těchto vědců nebo způsob vyjadřování v jejich proslovech a článcích napovídají, že jejich pozorumění je mělké a povrchní.

Reakce některých materialistů na tento diskutovaný předmět poukazuje, že jejich slepá zatvrzelost vůči materialismu jim natropila újmu v jejich logickém uvažování. Proto jsou tak daleko od pochopení tohoto předmětu. Například Alaattin Senel, rovněž akademik a spisovatel pro Bilim ve Utopya, vyjádřil podobné emoce jako Rennan Pekunla „Zapomeňte zhroucení Darwinismu, vždyť pravou hrozbou je tento předmět“. Jelikož tušil, že jeho vlastní filozofie nemá žádný základ, začal mít požadavky jako „dokažte, co tvrdíte!“ Zajímavější je, že sám napsal řádky, kde prozradil, že tento předmět, který považuje za hrozbu, nedokáže pochopit.

Například v článku, ve kterém výhradně diskutoval na toto téma, Senel akceptuje, že vnější svět je vnímán v mozku jako obraz. Nicméně pak pokračuje v tvrzení, že existují dva typy obrazů: ty, které mají fyzický protějšek a ty, které ho nemají, a že obrazy vztahující se k vnějšímu světu fyzický protějšek mají. Uvedl „příklad telefonu“ jako podporu v jeho tvrzení. Ve shrnutí napsal: „Nevím, zda obrazy v mém mozku mají nebo nemají protějšek ve vnějším světě, ale stejná věc platí, když mluvím po telefonu. Když mluvím po telefonu, tak nemohu vidět osobu, se kterou hovořím, ale mohu si tuto konverzaci nechat potvrdit později, až dotyčnou osobu uvidím tváří v tvář“.28

Tímto chce tento spisovatel vlastně naznačit: „Jestliže pochybujeme o našich vjemech, tak se můžeme přesvědčit tím, že se podíváme na samotnou hmotu a zkontrolujeme si její opravdovost“. Nicméně toto je evidentně mylná představa, protože není možné si hmotu jako takovou ohmatat. Nikdy nemůžeme vyskočit z naší mysli a vidět, co je „venku“. Zda-li hlas v telefonu má či nemá fyzický protějšek, lze potvrdit osobou na druhém konci. Nicméně toto ověřování je také jen pomyslnost, která se odehrává v naší mysli.

I tito lidé zažívají stejné události ve svých snech. Například Senel může ve svém snu vidět, jak s někým hovoří po telefonu a pak mu tuto konverzaci dotyčná osoba potvrdí. Pekunlu může ve svém snu čelit „vážné hrozbě“ a poučovat lidi, aby si přečetli Leninovy staré knihy. Avšak ať tito materialisté dělají, co dělají, nikdy nemohou popřít, že události, které ve svých snech prožili a lidé, se kterými tam mluvili, nejsou nic než představy.

Kdo nám pak tedy potvrdí, zda obrazy v mozku mají či nemají fyzický protějšek? Stínové bytosti v mozku? Pro materialisty je bezpochyby nemožné, aby objevili zdroj informací, který by dokázal poskytovat údaje týkající toho, co je mimo mozek (venku) a mít to potvrzené.

Někteří lidé připustí, že všechna vnímání jsou vytvořena v mozku, ale přitom si myslí, že je možné z mozku vystoupit „ven“ a ověřit si, že tato vnímání mají skutečný protějšek ve vnějším světem (pozn. překl. vnější svět tj. svět mimo mozek). Tyto domněnky poukazují, že rozumová kapacita těchto lidí je omezená a jejich úvahy jsou zkreslené.

Nicméně lidé s normální úrovní chápání a úvažování dokáží tento fakt snadno pochopit. Každý člověk při zamyšlení nad tímto tématem a s předsudky stranou si uvědomí, že naše smysly nám existenci vnějšího světa nepotvrdí. Vypadá to však že, zaslepená věrnost materialismu lidem deformuje jejich rozumovou výkonnost. A proto se dnešní materialisté v jejich odůvodňování dopouští vážných logických chyb stejně, jako tomu bylo u jejich předchůdců, kteří se snažili existenci fyzikální hmoty „dokázat“ kopáním do kamenů nebo pojídáním koláčů.

Je také nutno dodat, že to není nic zvláštního, neboť neschopnost chápání je typická vlastnost společná všem nevěřícím. V Koránu Bůh specificky upozorňuje, „že je to lid, jenž ničemu nerozumí” (Kapitola 5: Prostřený stůl, Verš 58)

Materialisté Spadli Do Největší Pasti Všech Dob

V Turecku se v kruzích materialistů šíří atmosféra paniky a to jsme zde zmínili jen několik příkladů. Vypadá to, že materialisté stojí před naprostou porážkou, se kterou se nikdy dříve v historii nesetkali. Moderní věda prokázala, že fyzikální hmota je pouhý vjem a lze to vysvětlit velice jasným, přímým a efektním způsobem. Tedˇ už to zůstává jen na materialistech, kdy uvidí a uznají, že se jim celý hmotný svět zhroutil, ve který tak slepě věřili a spoléhali.

Myšlenka, kterou materialisté zastávají, existovala od počátku lidstva. Jejich sebevědomí a víra v jejich filosofii jim dala podnět k tomu, aby se vzbouřili proti Bohu, svému Stvořiteli. Ustanovili scénář, ve kterém tvrdí, že hmota nemá žádný začátek ani konec a už vůbec ne Stvořitele. Boha arogantně zapřeli a své útočiště našli ve fyzikální hmotě, která je podle nich jediná věc, která skutečně existuje. Svou filosofií si byli tak jistí, že je nikdy nenapadlo, že by bylo možné předložit vysvětlení, které prokáže opak.

Proto byli tolik zaskočeni, když se v této knize dočetli o faktech týkajících se skutečné povahy fyzikální hmoty. Zde předložené stanovisko vyvrátilo samotný základ jejich filozofie a nenechalo jim žádný prostor pro další diskuzi. Rázem se jim vypařila fyzikální hmota, na které si založili všechny své myšlenky, životy, povýšenost a odmítnutí. Jak může materialismus bez hmoty dál existovat?

Jedna z vlastností Boha jsou jeho intriky proti nevěřícím. Toto je uvedeno ve verši: „A chystali úklady, avšak i Bůh chystal úklady - a Bůh je nejlepší v strojení úkladů” (Kapitola 8: Kořist, Verš 30)

Bůh na materialisty nastražil past tím, že je nechal domnívat, že hmota existuje. A tak je doslova ponížil. Materialisté považovali své majetky, prestiž, funkce, společenské zařazení a vše ostatní na světě za skutečnou realitu, na kterou se dá spolehnout. Proto také Boha odsunuli jako podřadného. Vychloubačně se proti Bohu vzbouřili a to jen přidalo jejich skeptičnosti. Mezitím se naprosto spoléhali na hmotu. Tím však omezili svou kapacitu chápání a proto si nedovedou domyslet, že Bůh je všude kolem nich. Bůh oznamuje, kam nevěřící svou hloupostí spějou:

Anebo o úklady usilují? Však nevěřící sami obelstěni budou (Kapitola 52: Hora Sinaj, Verš 42).

Historicky je toto pravděpodobně jejich největší porážka. Materialisté se povyšovali a vedli válku proti Bohu ve snaze předvést něco kolosálního. Ale byli podvedeni a utrpěli vážnou porážku. Ve verši: „ A takto jsme v každém městě umístili velmože jako hříšníky, aby tam úklady chystali; však neobelstí nikoho leda sebe samé, aniž o tom mají tušení” (Kapitola 6: Dobytek, Verš 123) se píše, jak neuvědomělí jsou tito lidé, kteří se postavili proti svému Stvořiteli, a jak to s nimi skončí. V dalším verši se pojednává o tomtéž:

Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení (Kapitola 2: Kráva, Verš 9)

Zatímco se nevěřící snaží o převrat, neuvědomují si jednu velmi důležitou věc, která je zdůrazněna v předchozím verši „.klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení”. Vždyť vše, co prožívají je pouhá představivost a tyto prožitky pro ně byly naplánovány. Všechny převraty, nad kterými pracují, jsou pouze obrazy vytvořené v jejich mozku stejně jako jejich ostatní počínání. Jejich bláhovost je nechala zapomenout na to, že před Bohem budou stát každý sám za sebe. Vskutku se ocitli v pasti svých vlastních mylných plánů.

Současní nevěřící, stejně jako jejich předchůdci, budou čelit realitě, která jim jejich mylné plány roztříští od samých základů. Ve verši: „vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy” (Kapitola 4: Ženy, Verš 76) Bůh varuje, že tyto plány byly odsouzené ke zkáze od prvního dne jejich zrození. V dalším verši věřícím zvěstuje zprávu: „neuškodí vám nikterak úklady jejich “ (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 120).

V následujícím verši Bůh říká: „Skutky těch, kdož neuvěřili, jsou jako přelud na poušti: žíznivý jej pokládá za vodu, avšak když k němu přijde, shledá, že je to nicota” (Kapitola 24: Světlo, Verš 39). Materialismus se také, jak uvádí tento verš, stane pro zastánce přeludem. Až před sebou budou mít jiné vysvětlení, budou ho považovat za pouhou iluzi. Bůh je tímto přeludem oklamal schválně. Vlákal je do přesvědčení, že všechny sbírky obrazů jsou skutečné. Všichni tito „významní“ lidé, profesoři, astronomové, biologové, fyzici, a ostatní bez ohledu na jejich pozici a postavení, jsou jednoduše jako malé děti oklamáni a hlavně poníženi, protože hmotu považovali za svého boha. Svou filozofii a ideologii založili na tvrzení, že souhrn vjemů je bezpodmínečný. Jejich tvrzení se stalo předmětem vážných diskuzí a takzvanou „intelektuální“ normou. Považovali se za velice osvícené při argumentaci o pravdě vesmíru ale především při dohadování ohledně Boha, a to i přestože mají nedostatečné vědomosti. Bůh v následujícm verši vysvětluje jejich situaci:

I strojili mu úklady, avšak i Bůh strojil lest a Bůh nejlépe umí strojit lest (Kapitola 3: Rod Imranův, Verš 54)

Před mnoha spiknutími je možné se zachránit; nicméně Bůh je ve Svém záměru s nevěřícími tak neústupný, že není úniku. Nezáleží na tom, jak moc se budou snažit nebo kam se budou odvolávat, nemají kromě Boha žádného zachránce. Bůh o tom mluví v Koránu: „A nenaleznou vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného” (Kapitola 4: Ženy, Verš 173)

Materialisté nikdy nečekali, že do takové pasti spadnou. Mysleli si, že díky všem prostředkům 20. století se jejich sebezapření utvrdí a že stáhnou lidi na svou stranu. Bůh tuto neutichající mentalitu nevěřících a jejich konec popisuje v Koránu následovně:

A strojili úklady, ale také my jsme lest připravili, aniž o tom měli tušení. A pohleď, jaký byl konec jejich úkladů: zahubili jsme je i s lidem jejich vším! (Kapitola 27: Mravenci, Verš 50-51).

Jinými slovy tyto verše mají následující význam: materialisté si uvědomí, že vše, co jim kdy patřilo, byly pouhé mylné představy, a proto jim bylo všechno zničeno. Budou svědky toho, jak jim skrze prsty proplouvájí jejich majetky, továrny, zlato, dolary, děti, manželé, přátelé, pozice a hodnosti, a dokonce jejich vlastní těla a vše o čem si mysleli, že existovalo, a poté budou „zničeni“, přesně jak je psáno v 51. verši Surat an-Naml. V tomto okamžiku už nebudou žádnými fyzickými tělesy, ale dušemi.

Není divu, že je to pro materialisty nejhorší možná situace. Podle jejich slov se skutečnost, že všechen jejich majetek byl pouhý klam, dá popsat jen jako smrt před pozemskou smrtí.

Tato skutečnost je nyní ponechala tváří v tvář Bohu. Bůh nás ve verši, “Nech Mne s tím, jehož jsem Já jediný stvořil”, nabádá, abychom nezapomněli na to, že každá lidská bytost stojí v Jeho přítomnosti sama za sebe (Kapitola 74: Rouchem přikrytý, Verš 11).

Toto významné varování se opakuje v mnoha jiných verších:

Přicházíte k nám nyní osamělí tak, jak jsme vás poprvé stvořili, a zanecháváte za sebou vše, čím jsme vás obdarovali (Kapitola 6: Dobytek, Verš 94).

A všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci (Kapitola 19: Marie, Verš 95).

Lze si to přebrat následovně: ti, kdo uctívali hmotu jako svého boha, existují jen díky Bohu a k Němu se také vrátí. Bůh si jejich vůli podřídil, ať se jim to líbí nebo ne. I když to nechtějí pochopit, čeká na ně Den Zúčtování, kdy bude každý za své činy souzen.

The Importance of the Subject

It is of the utmost importance to understand correctly the secret beyond matter explained in this chapter. Mountains, plains, flowers, people, seas - briefly everything we see and everything that Allah informs us in the Qur'an that exists and that He created out of nothing is created and does indeed exist. However, people cannot see, feel or hear the real nature of these beings through their sense organs. What they see and feel are only their copies that appear in their brains. This is a scientific fact taught at all schools of medicine. The same applies to the book you are reading now; you can not see nor touch the real nature of it. The light coming from the original book is converted by some cells in your eyes into electrical signals, which are then conveyed to the visual centre in the back of your brain. This is where the view of this book is created. In other words, you are not reading a book which is before your eyes through your eyes; in fact, this book is created in the visual centre in the back of your brain. The book you are reading right now is a "copy of the book" within your brain. The original book is seen by Allah.

It should be remembered, however, that the fact that the matter is an illusion formed in our brains does not "reject" the matter, but provides us information about the real nature of the matter: that no person can have connection with its original. Moreover, the matter outside is seen not just by us, but by other beings too. The angels Allah delegated to be watchers witness this world as well:

And the two recording angels are recording, sitting on the right and on the left. He does not utter a single word, without a watcher by him, pen in hand! (Surah Qaf: 17-18)

Most importantly, Allah sees everything. He created this world with all its details and sees it in all its states. As He informs us in the Qur'an:

… Heed Allah and know that Allah sees what you do. (Surat al-Baqara: 233)

Say: "Allah is a sufficient witness between me and you. He is certainly aware of and sees His servants." (Surat al-Isra': 96)

It must not be forgotten that Allah keeps the records of everything in the book called Lawh Mahfuz (Preserved Tablet). Even if we don't see all things, they are in the Lawh Mahfuz. Allah reveals that He keeps everything's record in the "Mother of the Book" called Lawh Mahfuz with the following verses:

It is in the Source Book with Us, high-exalted, full of wisdom. (Surat az-Zukhruf: 4)

… We possess an all-preserving Book. (Surah Qaf: 4)

Certainly there is no hidden thing in either heaven or Earth which is not in a Clear Book. (Surat an-Naml: 75)

Závěr

Jednu z největších pravd, kterou se kdy v životě dozvíte, se týká právě předmětu, který jsme zde probírali. Bylo dokázáno, že celý hmotný svět je ve skutečnosti jen „život ve stínech“. Proto se tento předmět stal klíčovým zvratem ve schopnosti pochopit Boha a Jeho stvoření a porozumět, že On je jediná absolutní existence.

Člověk, který tuto věc pochopí, si uvědomí, že svět není takový, jak si ho většina lidí představuje. Svět není bezvýhradním místem s opravdovou existencí, jak předpokládají ti, kteří se bezcílně toulají po ulicích, zapojují se do rvaček v hospodách, předvádí se v luxusních kavárnách, chvástají se svými majetky nebo zasvěcují své životy bezcenným aktivitám. Svět je pouze souhrnem vnímání, iluzí. Všechny výše zmíněné osoby jsou pouze stínové bytosti, které tato vnímání sledují ve svých myslích, ale neuvědomují si to.

Toto pojetí je velmi důležité, jelikož vykolejuje materialistickou filozofii, která existenci Boha popírá, a dohání ji tak k jejímu zániku. A proto materialisté jako Marx, Engels, a Lenin zpanikařili, rozčilovali se a varovali své následovníky, aby nad tímto tématem „nepřemýšleli“, až jim o něm bude řečeno. Tito lidé jsou tak duševně nevyzrálí, že ani nemohou pochopit, že vjemy vznikají v mozku. Myslí si, že svět, na který se dívají skrze svůj mozek, je „vnější svět“ a nevidí očividné důkazy, které to vyvracejí.

Tato neinformovanost výplývá z toho, že Bůh nevěřícím moudrost nadělil poskromnu. Bůh v Koránu praví, „mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní!” (Kapitola 7:Rozpoznání, Verš 179).

Chcete-li nad tímto tématem více zahloubat, můžete použít sílu vašeho osobního přemítání. Je nutné, abyste se soustředili, zaostřili vaši pozornost a zapřemýšleli nad mechanismem, kterým vidíte objekty kolem vás a jaké jsou na dotek. Máte-li všímavou mysl, pak ucítíte, že ta inteligentní bytost, která vidí, slyší, dotýká se, myslí, a čte tuto knihu v tuto chvíli, je pouze duše. Je to duše, kdo na obrazovce sleduje vjemy, které se nazývají „hmota“. Člověk, kterému se to podařilo pochopit, se může považovat za někoho, kdo se vystěhoval ze sféry hmotného světa, která zaslepila většinu lidstva, a vstoupil do sféry skutečné existence.

V průběhu historie si tuto skutečnost uvědomilo spoustu teistů i filozofů. Islámští intelektuálové jako Imam Rabbani, Muhyiddin Ibn al-'Arabi a Mawlana Jami k tomu dospěli díky znamení z Koránu a zapojejím svého úsudku. Někteří západní filozofové jako George Berkeley dospěli ke stejnému závěru přes logiku. Imam Rabbani napsal v jeho Maktubat (Dopisy), že celý materiální vesmír je „iluze a předpoklad (vjem)“ a že jediná absolutní existence je Bůh.

Bůh… Esence těchto tvorů, které stvořil, není nic než prázdnota… On stvořil všechno, co patří do sféry smyslů a představ… Existence vesmíru se nachází ve sféře smyslů a představ, a není hmotná… Ve skutečnosti není venku nikdo kromě Nejvyšší Bytosti (Kdož je Bůh).29

Imam Rabbani výslovně uvedl, že všechny obrazy, které se před člověkem rozprostírají, jsou pouze iluze a nemají „venku“ žádné obdoby.

Tento fiktivní cyklus je zobrazen v představách. Lze vidět do jaké míry je to zobrazeno, ale jen okem mysli. Navenek se zdá, jako by to bylo viděno okem hlavy. Avšak tak tomu neni. Venku to nemá ani jmenovatele, ani po tom není stopy. Venku o tom není ani zmínka. Dokonce i obličej osoby odrážený v zrcadle je na tom stejně. Venku nemá žádnou obdobu. Není pochyb o tom, že jeho věruhodnost a obraz je pouze představivost. Bůh ví nejlépe.30

Mawlana Jami ustanovil stejný závěr, ke kterému došel tím, že se řídil znameními z Koránu a svým rozumem: „Vše co se nachází ve světě jsou jen smysly a představy. Jsou buď jako odrazy v zrcadlech nebo stíny“.

Nicméně, počet těch, kteří tento koncept v minulosti pochopili je omezený. Velcí učenci jako byl Imam Rabbani napsali, že by nebylo moudré tuto skutečnost rozhlašovat mezi davy lidí, protože většina z nich není schopna to vstřebat.

Ve dnešní době se to stalo empirickým faktem podloženým důkazy, které předkládá věda. Poprvé v historii je tento fakt, že vesmír je pouhý stín, vysvětlen velice konkrétním, srozumitelným a explicitním stylem.

Z tohoto důvodu bude 21. století historickým zlomem, kdy lidé všeobecně pochopí božské reality a poženou se k Bohu, jediné Absolutní Existenci, v davech. Materialistické krédo 19. století bude zařazeno k hromadě smetí historie. Boží existence a stvoření bude přijato, nekonečno a věčnost bude pochopena, lidstvo se osvobodí od století starých závojů, podvodů a pověr, které je zaslepovaly.

Není možné, aby tomuto nevyhnutelnému posuvu kupředu stál v cestě nějaký stínový život.

 

Notes

14. Frederick Vester, Denken, Lernen, Vergessen, vga, 1978, p.6.

15. R.L.Gregory, Eye and Brain: The Psychology of Seeing, Oxford University Press Inc. New York, 1990, p.9.

16. Lincoln Barnett, The Universe and Dr. Einstein, William Sloane Associate, New York, 1948, p.20.

17. Orhan Hancerlioğlu, Dusunce Tarihi (The History of Thought), Istanbul: Remzi Bookstore, 6.ed., September 1995, p.447.

18. V.I.Lenin, Materialism and Empirio-criticism, Progress Publishers, Moscow, 1970, p.14.

19. Bertrand Russell, ABC of Relativity, George Allen and Unwin, London, 1964, pp.161-162.

20. R.L.Gregory, Eye and Brain: The Psychology of Seeing, Oxford University Press Inc. New York, 1990, p.9.

21. Ken Wilber, Holographic Paradigm and Other Paradoxes, p.20.

22. George Politzer, Principes Fondamentaux de Philosophie, Editions Sociales, Paris 1954, p.53.

23. Orhan Hancerlioglu, Dusunce Tarihi (The History of Thought), Istanbul: Remzi Bookstore, 6.ed., September 1995, p.261.

24. George Politzer, Principes Fondamentaux de Philosophie, Editions Sociales, Paris 1954, p.65.

25. Paul Davies, Tanrı ve Yeni Fizik (God and The New Physics), translated by Murat Temelli, Im Publishing, Istanbul 1995, pp.180-181.

26. Rennan Pekunlu, "Aldatmacanin Evrimsizligi", (Non-Evolution of Deceit), Bilim ve Utopya, December 1998 (V.I.Lenin, Materialism and Empirio-criticism, Progress Publishers, Moscow, 1970, pp.334-335).

27. Alaettin Senel, "Evrim Aldatmacasi mi?, Devrin Aldatmacasi mi?", (Evolution Deceit or Deceit of the Epoch?), Bilim ve Utopya, December 1998.

28. Imam Rabbani Hz. Mektuplari (Letters of Rabbani), Vol.II, 357, Letter, p.163.

8 / total 9
You can read Harun Yahya's book Život Na Tomto Světě online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to author “Mr. Adnan Oktar”.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top