Zhroucení Evoluční Teorie

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Download (PDF)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
6 / total: 21

Kapitola 3: Imaginární Mechanismus Evoluce

Model neodarwinismu, který budeme brát za dnešní hlavní teorii evoluce, souhlasí, že život se postupně vyvinul skrze dva přirozené mechanismy: "přírodní výběr" a "mutaci". Teorie v zásadě tvrdí, že přírodní výběr a mutace jsou dva doplňující se mechanismy. Původ evolučních modifikací leží v nahodilých mutacích, které se odehrály v genetické stavbě živých organismů. Znaky přinesené mutacemi jsou vybírány mechanismem přírodního výběru a těmito prostředky se živé věci postupně vyvíjejí.

Když se na tuto teorii podíváme blíže, zjistíme, že žádný takový evoluční mechanismus není. Ani přírodní výběr ani mutace nepřispívají ke transformaci odlišných druhů do sebe navzájem, a tvrzení, že tomu tak je, je zcela nepodložené.

Přírodní Výběr

Jako proces přírody byl přírodní výběr znám biologům před Darwinem, který ho definovali jako "mechanismus, který zachovává druhy nezměněné, bez poškození". Darwin byl první osobu, která předložila tvrzení, že tento proces má evoluční moc a potom postavil celou svou teorii na podstatě tohoto tvrzení. Jméno, jež dal své knize značí, že přírodní výběr byl základem darwinovy teorie: O původu druhů prostředky přírodního výběru...

Jenže od dob Darwina se neobjevil jediný střípek důkazu, který by šlo předložit a ukázat, že přírodní výběr způsobuje, že živé věci se vyvíjejí. Colin Patterson, starší paleontolog Britského muzea přírodní historie v Londýně a význačný evolucionista, zdůrazňuje, že přírodní výběr nebyl nikdy pozorován jako mající schopnost působit, aby se věci vyvíjely:

Nikdo nikdy nevyprodukoval druh mechanismy přírodního výběru. Nikdo se k tomu ani nepřiblížil a většina momentální debaty v neodarwinismu se týká této otázky.13

Přírodní výběr zahrnuje, že ty živé organismy, jež jsou lépe uzpůsobeny pro přírodní podmínky svého prostředí, budou převažovat, jelikož jejich potomstvo přežije, zatímco ti, co nejsou vhodní, zmizí. Třeba v jelením stádu ohrožovaném šelmami přirozeně přežijí ti, co běhají rychleji. To je pravda. Ale bez ohledu na to, jak dlouho bude pokračovat tento proces, nezmění to tyto jeleny na jiný živočišný druh. Jelen zůstane pořád jelenem.

Když se podíváme na několik incidentů, které evolucionisté předložili jako pozorované případy přírodního výběru, uvidíme, že se jedná pouze o pokusy o oblafnutí.

"Průmyslový Melanismus"

endüstriyel devrim, kelebek

Průmyslový melanismus určitě není důkazem pro evoluci, protože proces neprodukuje žádné nové druhy můr. Selekce se odehrávala pouze mezi již existujícími variantami. Navíc, klasický příběh melanismu je vylhaný. Učebnicové obrázky na straně (zobrazované jako pravé fotografie) jsou ve skutečnosti mrtvé exempláře přilepené nebo připíchnuté na kmeny stromů evolucionisty.

V roce 1986 Douglas Futuyma publikoval knihu Biologie evoluce, která je přijímána jako jeden ze zdrojů vysvětlující evoluční teorii přírodním výběrem nejvíce názorným způsobem. Nejslavnější z jeho příkladů k této věci se týká barvy populace můr, která se zdála tmavší během Průmyslové revoluce v Anglii. Tento příběh o průmyslovém melanismu lze najít skoro ve všech evolučních biologických knihách, nejen v knize Futuymy. Příběh je založen na sérii pokusů provedených britským fyzikem a biologem Bernardem Kettlewellem v 50.letech a lze ho shrnout takto:

Podle výčtu byla na úsvitu Průmyslové revoluce v Anglii barva kůry stromů okolo Manchesteru dosti světlá. Proto tmavě zbarvené (melanické) můry sedící na těchto stromech byly snadno povšimnutelné ptáky, kteří se jimi krmili a proto měly malou šanci na přežití. O padesát let později v lesích, kde průmyslové znečištění zlikvidovalo lišejníky, kůra stromů ztmavla a nyní se staly více lovenými světle vybarvené můry, jelikož nyní byly snadno povšimnutelné. Následkem toho klesl podíl světlých můr oproti tmavým. Evolucionisté se domnívají, že toto je skvělý kus důkazu pro jejich teorii. Hledají úkryt a uklidnění v bilanční kosmetické úpravě, ukazujíc, jak se světlé můry "postupně vyvinuly"v tmavé.

Avšak dokonce budeme-li předpokládat, že toto je správné, mělo by být dosti jasné, že toto žádným způsobem nelze použít jako důkaz pro teorii evoluce, jelikož nevznikla žádná forma, která dříve neexistovala. Tmavě zbarvené můry existovaly v populaci můr ještě před Průmyslovou revolucí. Pouze relativní podíl existujících variací můr v populaci se změnil. Můry nezískaly nové znaky nebo orgán, který by způsobil "vznik druhů". Aby se jeden druh můry změnil v jiný živý druh, třeba ptáka, musely by k jeho genům přibýt dodatečné. To jest celý oddělený genetický program by musel být nahrán, aby zahrnoval informaci o fyzických vlastnostech ptáka.

Toto je odpověď na evoluční příběh o průmyslovém melanismu. Jenže tento příběh má ještě zajímavější stránku: Nejen výklad, ale i příběh sám je špatný. Jak molekulární biolog Jonathan Wells vysvětluje ve své knize Ikony evoluce, příběh drsnokřídlece, který je zahrnut v každé evoluční knize a stal se v tomto smyslu "ikonou", nereflektuje pravdu. Wells debatuje, jak je pokus Bernarda Kettlewella, který je znám jako "experimentální důkaz" příběhu, je vlastně vědeckým skandálem. Některé základní prvky tohoto skandálu jsou:

• Mnohé experimenty provedené po Kettlewellovy odhalily, že pouze jeden typ těchto můr sedává na kmenech stromů a všechny ostatní typy preferují odpočívat pod malými horizontálními větvemi. Od roku 1980 se stalo zřejmým, že můry drsnokřídlece neodpočívají normálně na kmenech stromů. Za 25 let práce v terénu mnozí vědci jako Cyril Clarke a Rory Howlett, Michael Majerus, Tony Liebert, a Paul Brakefield shrnuli, že "v Kettlewellově experimentu byly můry donuceny jednat atypicky, proto nelze přijmout výsledky jako vědecké".

• Vědci, kteří ověřovali Kettlewellovy závěry přišli s ještě zajímavějším výsledkem: Ačkoli by se čekalo, že počet světlých můr bude v méně znečištěných oblastech Anglie vyšší, tmavé můry se tam vyskytovaly čtyřikrát častěji než světlé. Z toho vyplynulo, že neexistovala žádná spojitost mezi populací můr a kmeny stromů, jak tvrdil Kettlewell a opakovalo se ve většině evolučních zdrojů.

• Jak se výzkum prohluboval, skandál změnil své dimenze: "Můry na kmenech stromů" fotografované Kettlewellem, byly ve skutečnosti mrtvé. Kettlewell použil mrtvé exempláře přilepené nebo připíchnuté na kmeny stromů a ty potom fotografoval. Pravda, jinak existovala malá šance na získání takových obrázků, jelikož můry neusedaly na kmenech stromů, ale pod listy.14

Tato fakta byla objevena vědeckou komunitou až koncem 90.let. Kolaps mýtu industriálního melanismu, který byl po desetiletí jedním z nejvzácnějších pokladů v kurzech "Úvod do evoluce" na univerzitách, velmi zklamal evolucionisty. Jeden z nich, Jerry Coyne, poznamenal:

Moje vlastní reakce se podobá zdrcení, které se dostavilo po mém objevu, ve věku šesti let, že je to můj otec, a nikoli Santa, kdo přinesl vánoční dárky.15

Tak byl "nejslavnější příklad přírodního výběru" vykázán na smetiště dějin jako vědecký skandál, který byl nevyhnutelný, poněvadž přírodní výběr není "evoluční mechanismus," navzdory tvrzení evolucionistů. Není schopen ani dodání nového orgánu k živému organismu, ani jeho odebrání, ani proměny organismu jednoho druhu v organismus druhu jiného.

Proč Nemůže Přírodní Výběr Vysvětlit Složitost?

Neexistuje nic, čím přírodní výběr přispívá evoluční teorii, protože tento mechanismus nemůže nikdy zvýšit nebo zlepšit genetickou informaci druhu. Ani nemůže změnit jeden druh ve druhý: hvězdici v rybu, rybu v žábu, žábu v krokodýla nebo krokodýla v ptáka. Největší obránce přerušované rovnováhy, Stephen Jay Gould, odkazuje na tento dopad přírodního výběru takto;

Podstata darwinismu leží v jediné fázi: přírodní výběr je kreativní silou pro evoluční změnu. Nikdo nepopírá, že výběr bude hrát negativní roli v eliminaci nevhodných. Darwinova teorie vyžaduje, že také vytvoří ty vhodné.16

kaplan, ceylan

Přírodní výběr slouží jako mechanismus eliminace slabých jedinců uvnitř druhu. Je to konzervativní síla, která chrání existující druhy před degenerací. Mimoto nemá schopnost transformovat jeden druh v jiný.

Dalšími zavádějícími metodami, které evolucionisté používají ve věci přírodního výběru, je jejich snaha prezentovat tento mechanismus jako vědomý. Avšak přírodní výběr nemá vědomí. Nemá vůli, která může rozhodnout, co je pro živé organismy dobré a co špatné. Následkem toho jeden nemůže vysvětlit biologické soustavy a orgány mající vlastnost "neredukovatelné složitosti" přírodním výběrem. Tyto soustavy a orgány jsou složeny z velkého množství částí navzájem spolupracujících, a nejsou k ničemu pokud jen jedna z těchto částí chybí nebo je poškozená. (Například lidské oko funguje jen se všemi komponenty nedotčenými). Proto vůle, která spojuje tyto části dohromady, by měla být schopna předvídat a směřovat přímo k výhodám, kterých bude dosaženo v konečném stádiu. Jelikož přírodní výběr nemá vědomí ani vůli, nemůže dokázat takovou věc. Tento fakt, který bortí základy evoluční teorie, dělal starosti i Darwinovi, jenž napsal: "Kdyby šlo demonstrovat, že existuje nějaký složitý orgán, který by se nemohl zformovat množstvím postupných drobných změn, moje teorie by se zcela zhroutila."17

Přírodním výběrem jsou pouze vyloučeni znetvoření, slabí nebo nevhodní jedinci druhu. Nové druhy, nová genetická informace nebo nové orgány tak nemohou být vyprodukovány. To jest, živé organismy se nemohou vyvíjet přírodním výběrem. Darwin akceptoval tuto realitu slovy: "Přírodní výběr nemůže nic dělat, dokud nedostanou výhodné variace šanci se vyskytnout".18 To je důvod, proč musel neodarwinismus pozvednout mutace vedle přírodního výběru jako příčinu prospěšných změn". Avšak jak uvidíme mutace mohou být pouze "příčinou škodlivých změn".

Mutace

dna, mutasyon

Mutace nedodávají novou informaci k DNA organizmu: Následkem mutací jsou částice tvořící genetickou informaci buď vytrženy ze svého místa, zničeny anebo přeneseny na jiná místa. Mutace nemohou způsobit, aby živá bytost získala nový orgán nebo nový rys. Vyvolávají abnormality jako noha trčící ze zad nebo ucho na břiše.

Mutace se definují jako přerušení nebo nahrazení odehrávající se v molekule DNA, která se nachází v jádru buněk živých organismů a obsahuje všechnu jeho genetickou informaci. Tato přerušení nebo nahrazení jsou výsledkem vnějších vlivů jako jsou radiace nebo chemické působení. Každá mutace je "nehoda" a buď poškozuje nukleotidy tvořící DNA nebo mění místo jejich nálezu. Většinou způsobí tolik škody a modifikace, že je buňka neumí opravit.

Mutace, za níž se evolucionisté často schovávají, není kouzelná hůlka, která změní živý organismus v pokročilejší a dokonalejší formu. Přímý účinek mutace je škodlivý. Změny vyvolané mutacemi mohli zakusit pouze lidé v Hirošimě, Nagasaki, a Černobylu: a to jsou smrt, postižení a nemoc …

Příčina toho je velice prostá: DNA má velice složitou stabu a náhodný účinek může organismus pouze poškodit. B.G. Ranganathan stanovuje:

Zaprvé, pravé mutace jsou v přírodě velmi řídké. Zadruhé, většina mutací je škodlivá, jelikož jde o nahodilé, nikoli organizované změny ve struktuře genů; jakákoli nahodilá změna ve vysoce organizovaném systému bude k horšímu nikoli k lepšímu. Kupříkladu kdyby zemětřesení otřáslo vysoce organizovanou strukturou jako je budova, nastanou nahodilé změny v konstrukci budovy, které s nejvyšší pravděpodobností nebudou jejím zdokonalením.19

Není překvapivé, že žádná užitečná mutace nebyla zatím pozorována. Všechny mutace se ukázaly být škodlivými. Evoluční vědec Warren Weaver komentuje zprávu připravenou Komisí genetických účinků jaderného záření, která byla vytvořena, aby vyšetřila mutace, které by mohly být vyvolány jadernými zbraněmi použitými ve 2.světové válce:

Mnozí budou zmateni prohlášením, že prakticky všechny známé mutantní geny jsou škodlivé. Neboť mutace jsou nezbytné pro proces evoluce. Jak může dobrý vliv – evoluce k vyšším formám života – vyústit z mutací, z nichž prakticky všechny jsou škodlivé? 20

Všechny snahy vložené do "generování užitečné mutace" vyústily v neúspěch. Po desetiletí evolucionisté prováděli četné experimenty, aby vyprodukovali mutace u octomilek, jelikož tento hmyz se rychle reprodukuje a mutace by se rychle ukázaly. Generace po generaci byly tyto mušky mutovány, jenže žádná použitelná mutace nebyla nikdy pozorována. Evoluční genetik Gordon Taylor tak píše:

Je to ohromující, však ne často uváděný fakt, že ačkoli genetikové množili octomilky po šedesát let nebo déle v laboratořích po celém světě -mušky, které vyprodukují novou generaci každých 11 dní -ještě nikdy neviděli vznik nového druhu nebo dokonce jen nového enzymu.21

Jiný badatel, Michael Pitman, komentuje neúspěch pokusů prováděných s octomilkami:

Morgan, Goldschmidt, Muller, a další genetikové podrobili generace octomilek extrémním podmínkám tepla, chladu, světla, tmy a ošetření chemikáliemi a radiací. Všechny druhy mutací, prakticky všechny bezvýznamné nebo pozitivně zhoubné, byly vyprodukovány. Umělá evoluce? Ani ne: Několik genetických zrůd mohlo přežít mimo láhve, kde byly množeny. V praxi mutanti umírají, jsou sterilní nebo mají tendenci se vrátit ke standardnímu typu.22

All Mutations are Harmful
mutasyon, sinek

A. NORMAL 1. Eye, 2. Antenna

B. MUTANT 3. Leg

A normal fruit fly (drosophila).

A fruit fly with its legs jutting from its head; a mutation induced by radiation.

çernobil, el

The boy at left is a Chernobyl nuclear plant accident victim.

A disastrous effect of mutations on the human body.

Totéž platí pro člověka. Všechny mutace, které byly pozorovány u lidských bytostí měly zhoubný vliv. K tomuto předmětu evolucionisté vytahují kouřovou clonu a snaží se zanést příklady dokonce i takových zhoubných mutací jako "důkaz evoluce". Všechny mutace, které se odehrávají u lidí ústí ve fyzické deformity, ve vady jako jsou mongolismus, Downův syndrom, albinismus, trpasličí vzrůst nebo rakovina. Tyto mutace jsou prezentovány v evolučních učebnicích jako příklady "evolučního mechanismu v akci". Nutno říct, že proces, který zanechává lidi postižené nebo nemocné nemůže být "evolučním mechanismem"-od evoluce se očekává, že vyprodukuje formy, které jsou lépe uzpůsobeny pro přežití.

Ke shrnutí, existují tři hlavní důvody, proč nelze mutace tlačit ke službě podporování evolučních tvrzení:

l) Přímý vliv mutací je škodlivý: Jelikož se objevují náhodně, skoro vždycky poškozují živé organismy, které je prodělaly. Rozum nám napovídá, že nevědomé zásahy v dokonalém a složitém systému tuto strukturu nezdokonalí, ale naopak ji naruší. Vskutku žádná "prospěšná mutace" nebyla dosud pozorována.

2) Mutace nedodávají novou informaci k DNA organismu: Následkem mutací částice tvořící genetickou informaci jsou buďto vytrženy ze svých míst, zničeny nebo přeneseny na jiná místa. Mutace nemohou způsobit, aby živá věc získala nový orgán nebo novou vlastnost. Pouze vyvolávají abnormality jako končetina vycházející ze zad nebo ucho na břiše.

3) Aby se mutace předala následující generaci, musí se objevit v reprodukční buňce organismu: Nahodilé změny v buňce nebo orgánu těla nemohou být předány další generaci. Třeba lidské oko změněné vlivem radiace nebo z jiné příčiny nebude přecházet na druhou generaci.

Je nemožné, aby se živé organismy postupně vyvíjely, protože v přírodě neexistuje žádný mechanismus, který by postupný vývoj vyvolával. Navíc se tento závěr shoduje s fosilním záznamem, který nedemonstruje existenci procesu evoluce, ba právě naopak.

 

Poznámky

13. Colin Patterson, "Kladistiky", Rozhovor s Brianem Leekem, Peterem Franzem, 4.března 1982, BBC.

14. Jonathan Wells, Ikony evoluce: Věda nebo mýtus? Proč je mnoho z toho co učíme o evoluci špatné, Regnery Publishing, 2000, str. 141-151

15. Jerry Coyne, "Ne jen černé a bílé ", recenze Michael Majerusova Melanismu: Evoluce v akci, Nature, 396 (1988), str. 35-36

16. Stephen Jay Gould, "Návrat nadějných příšer", Natural History, sv.86, červenec-srpen 1977, str. 28.

17. Charles Darwin, O původu druhů: Faksimile prvního vydání, Harvard University Press, 1964, str. 189.

18. Tamtéž, str. 177.

19. B. G. Ranganathan, Původy?, Pennsylvania: The Banner Of Truth Trust, 1988.

20. Warren Weaver, "Genetické účinky atomového záření", Science, sv. 123, 29.června 1956, str. 1159.

21. Gordon R. Taylor, Celká evoluční záhada, New York: Harper & Row, 1983, str. 48.

22. Michael Pitman, Adam a evoluce, London: River Publishing, 1984, str. 70.

6 / total 21
You can read Harun Yahya's book Zhroucení Evoluční Teorie online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to author “Mr. Adnan Oktar”.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top