Zhroucení Evoluční Teorie

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Download (PDF)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
8 / total: 21

Kapitola 5: Pohádka O Přechodu z Vody Na Souš

Evolucionisté předpokládají, že mořští bezobratlí, co se objevují v kambrijské vrstvě se za miliony let nějak vyvinuli v ryby. Jenže tak jako kambrijští bezobratlí nemají předky, tak neexistují přechodné články, značící, že proběhla evoluce mezi těmito bezobratlými a rybami. Mělo by být uvedeno, že bezobratlí a ryby mají enormní strukturální odlišnosti. Bezobratlí mají své tvrdé tkáně vně těla, zatímco ryby a obratlovci mají ty svoje uvnitř těla. Takový enormní "postupný vývoj" by trval miliardy let kroků, aby byl dovršen a měly by existovat miliardy přechodných forem, na nichž by byly viditelné.

transition_from_water_to_land_lie_en

Podle hypotetického scénáře "z moře na souš", některé ryby cítily potřebu přejít z moře na suchou zem, kvůli problémům s krmením. Toto tvrzení je "podporováno" takovými spekulativními kresbami.

Evolucionisté se prokopávali vrstvami zkamenělin zhruba 140 let, hledaje tyto hypotetické formy. Nalezli miliony zkamenělin bezobratlých a miliony zkamenělých ryb; jenže nikdo nikdy nenašel dokonce ani jednoho na poloviční cestě mezi nimi.

Evoluční paleontolog, Gerald T. Todd, uznává podobnou skutečnost v článku s titulkem "Evoluce plic a původ kostnatých ryb":

Všechny tři podskupiny kostnatých ryb se poprvé objevují ve fosilním záznamu přibližně ve stejné době. Jsou již rozsáhle morfologicky odlišné a jsou těžce obrněné. Jak vznikly? Co jim umožnilo se tak rozsáhle rozlišit? Jakto, že všechny mají těžké brnění? A proč neexistuje stopa po ranějších, přechodných formách?38

Evoluční scénář zachází ještě dále a tvrdí, že ryby, jež se vyvinuly z bezobratlých, se pak transformovaly v obojživelníky. Oba scénáře postrádají důkaz. Neexistuje ani jediná zkamenělina ověřující, že stvoření napůl ryba/napůl obojživelník někdy existovalo. Robert L. Carroll, evoluční paleontolog a autorita v paleontologii obratlovců, je nucen to přijmout. Napsal ve svém klasickém díle, Paleontologie obratlovců a evoluce, že "Ranní plazi se velice lišili od obojživelníků a jejich předci nebyli dosud nalezeni." V novější knize, Vzorce a proces evoluce obratlovců, publikované v roce 1997, doznává, že "Nemáme žádné přechodné zkameněliny mezi vějířoploutvými rybami a obojživelníky."39 Dva evoluční paleontologové, Colbert a Morales, komentují ke třem základním třídám obojživelníků-žáby, mloci a beznozí:

Neexistuje žádný důkaz, že existovali nějací obojživelníci v paleozoiku kombinující tyto vlastnosti, co by se u jednoho společného předka očekávaly. Nejstarší známé žáby, mloci a beznozí jsou velmi podobní svým žijícím potomkům.40

coelacanth, fosil coelacanth, balıkçılar canlı coelacanth, canlı balık

410 milionů let stará fosilie coelacantha. Evolucionisté tvrdili, že byl přechodnou formou reprezentující přechod z vody na souš.

Žijící příklady této ryby byly mnohokrát chyceny od roku 1938, poskytující dobrý příklad rozsahu spekulací, jimiž se evolucionisté zabývají.

Až do období před asi padesáti lety si však evolucionisté mysleli, že takový tvor opravdu existoval. Tato ryba zvaná coelacanth, jejíž věk byl odhadnut na 410 milionů let, byla předložena jako přechodná forma s primitivními plícemi, vyvinutým mozkem a trávicí a oběhovou soustavou připravenou pro fungování na zemi a dokonce primitivním mechanismem chůze. Tyto anatomické výklady byly ve vědeckých kruzích přijímány jako neoddiskutovatelná pravda do konce 30.let. Coelacanth byl prezentován jako pravá přechodná forma, která dokazovala evoluční přechod z vody na souš.

Příklad Vyvracející Evoluci
 kaplumbağa fosili, fosil

Právě tak jako nemůže evoluční teorie vysvětlit základní třídy živočichů jako jsou ryby a plazi, nemůže vysvětlit ani původ řádů uvnitř těchto tříd. Například želvy, což je řád plazů, se objevují ve fosilním záznamu naráz se svými jedinečnými krunýři. Abychom citovali z evolučního zdroje: "… původ tohoto velmi úspěšného řádu je nejasný pro nedostatek raných fosilií, třebaže želvy mají více a lepší zkamenělé zbytky než jiní obratlovci. … Přechod mezi želvami a cotylosaury, ... plazy z nichž [údajně] želvy vznikly zcela chybí." (Encyclopaedia Britannica Online, "Želva") Neexistuje rozdíl mezi zkamenělinami raných želv a dnes žijícími příslušníky tohoto řádu. Jednoduše řečeno, želvy se "nevyvíjely"; pořád to byly želvy od chvíle, kdy byly takto stvořeny. 

Zkamenělina želvy stará 100 milionů let: Nijak odlišná od svých protějšků žijících dnes. (Úsvit života, Orbis Pub., London 1972)

Po straně lze vidět 45 milionů let starou zkamenělinu vodní želvy nalezenou v Německu. Nalevo jsou pozůstatky nejstarší známé mořské želvy, nalezené v Brazílii: Tato 110 milionů let stará fosilie je totožná s exempláři žijícími dnes

Avšak 22.prosince 1938 byl v Indickém oceánu učiněn velmi zajímavý objev. Živý příslušník rodu coelacanth, dříve prezentovaný jako přechodná forma, která vyhynula před sedmdesáti miliony let, byl chycen! Objev "žijícího" prototypu coelacantha způsobil evolucinistům nepochybně těžký šok. Evoluční paleontolog J. L. B. Smith pravil, že "Kdybych potkal na ulici dinosaura, nedivil bych se více".41 V nadcházejících letech bylo chyceno 200 coelacanthů v odlišných částech světa.

Živí coelacanthti odhalili, jak daleko mohou evolucionisté zajít při vytváření svých imaginárních scénářů. Oproti tomu, co se tvrdilo, coelacanthi nemají ani primitivní plíce ani velký mozek. Z orgánu, o němž evoluční badatelé navrhovali, že byl primitivní plící, se vyklubala tuková kapsa.42 Navíc coelacanth, který byl představen jako "plazí kandidát připravující se k přechodu z moře na souš", byl ve skutečnosti rybou, jež žila v hlubinách oceánu a nikdy nedosáhla k povrchu blíže než 180 metrů pod hladinou.43

Proč je přechod z vody na souš nemožný

Evolucionisté tvrdí, že jednoho dne druhy dlící ve vodě jaksi vystoupily na zem a byly transformovány v druhy dlící na souši.

Existuje množství zjevných skutečností, které činí takový přechod vyloučeným:

1. Nošení hmoty:

Mořští živočichové nemají problém se snášením vlastní váhy v moři. Avšak většina suchozemských živočichů konzumuje 40% svojí energie jen na nošení svých těl. Stvoření činící přechod z moře na souš by si musela zároveň vyvinout nové svalové a kosterní soustavy (!) aby splnily tuto potřebu energie a to nemohlo vzniknout nahodilou mutací.

2. Uchovávání tepla:

Na zemi se může teplota rychle změnit a kolísá v širokém rozsahu. Suchozemští tvorové vlastní fyzický mechanismus, který může přestát takové velké teplotní změny. Jenže v moři se teplota mění pomalu a uvnitř úzkého rozsahu. Živé organismy s tělesnou soustavou regulovanou podle konstantní teploty moře by musely získat ochranný systém, aby zajistily minimální poškození teplotními výkyvy na souši. Je absurdní tvrdit, že ryby získaly takový systém nahodilými mutacemi jakmile vystoupily na břeh.

3. Voda:

Zásadní pro metabolismus, voda musí být na souši využívána ekonomicky kvůli svému relativnímu nedostatku. Například kůže musí umožňovat určitou ztrátu tekutin, ale současně bránit přehnanému vypařování. Proto zakoušejí suchozemští tvorové žízeň, zatímco vodní tvorové nikoli. Proto není pokožka mořských tvorů vhodná pro nevodní habitat.

4. Ledviny:

Mořské organismy se zbavují odpadních materiálů, hlavně amoniaku, prostředky svého vodního prostředí. Na zemi se musí s vodou zacházet hospodárně. Proto mají tito tvorové ledviny. Díky ledvinám se amoniak skladuje proměnou v moč a při jeho vylučování je užito minima vody. Navíc jsou potřebné nové systémy, aby zajistily fungování ledvin. Zkrátka aby se přechod z vody

5. Dýchací soustava:

Ryby "dýchají" braním kyslíku rozpuštěného ve vodě, který prochází žábrami. Nemohou žít déle než pár minut bez vody. Aby na zemi přežily, musely by získat dokonalé plíce zničehonic.

Je určitě nemožné, aby se tyto dramatické fyziologické změny odehrály ve stejném organismu ve stejném okamžiku, a všechno náhodou.

 

Poznámky

38. Gerald T. Todd, "Evoluce plic a původ kostnatých ryb: Nahodilý vztah", American Zoologist, sv. č. 4, 1980, str. 757.

39. R. L. Carroll, Paleontologie obratlovců a evoluce, New York: W. H. Freeman and Co. 1988, str. 4.; Robert L. Carroll, Vzorce a procesy evoluce obratlovců, Cambridge University Press, 1997, str. 296-97

40. Edwin H. Colbert, M. Morales, Evoluce obratlovců, New York: John Wiley and Sons, 1991, str. 99.

41. Jean-Jacques Hublin, Hamlynova encyklopedie prehistorických zvířat, New York: The Hamlyn Publishing Group Ltd., 1984, str. 120.

42. Jacques Millot, "Coelacanth", Scientific American, sv. 193, prosinec 1955, str. 39.

43. Bilim ve Teknik Magazine, listopad 1998, č: 372, str. 21.

44. Robert L. Carroll, paleontologie a evoluce obratlovců, New York: W. H. Freeman and Co., 1988, str. 198.

8 / total 21
You can read Harun Yahya's book Zhroucení Evoluční Teorie online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to author “Mr. Adnan Oktar”.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top