Zhroucení Evoluční Teorie

DOWNLOAD THE BOOK

Download (DOC)
Download (PDF)
Comments

CHAPTERS OF THE BOOK

< <
9 / total: 21

Kapitola 6: Imaginární Evoluce Ptáků a Savců

Podle teorie evoluce život vznikl a vyvinul se v moři a pak byl transportován obojživelníky na souš. Tento evoluční scénář také navrhuje, že obojživelníci se vyvinuli v plazy, tvory žijící na souši. Tento scénář je opět nepravděpodobný, kvůli enormním strukturálním rozdílům mezi oběmi živočišnými třídami. Třeba vejce obojživelníků jsou navržena pro vývoj ve vodě, mezitímco amniotické vejce je navrženo pro vývoj na souši. Postupná evoluce obojživelníků nepřichází v úvahu, poněvadž bez dokonalého a plně navrženého vajíčka, není možné, aby druh přežil. Navíc, jako obvykle, neexistuje důkaz přechodných forem, které by měly údajně spojovat obojživelníky s plazy. Evoluční paleontolog a autorita v paleontologii obratlovců, Robert L. Carroll, musí akceptovat, že "raní plazi se velice lišili od obojživelníků a jejich předkové nemohli být dosud nalezeni." 44

Zvláštní Plíce Pro Ptáky

Anatomie ptáků je velice odlišná od plazů, jejich údajných předků. Ptačí plíce pracují naprosto jiným způsobem, než ty u živočichů dlících na zemi. Pozemní zvířata vydechují a nadechují se jedinou průdušnicí. U ptáků, zatímco vzduch vstupuje do plic zepředu, vychází ven vzadu. Bůh stvořil tento odlišný systém speciálně pro ptáky, kteří potřebují velký objem kyslíku během letu. Je nemožné, aby se taková struktura vyvinula z plazích plic.

 omurgalı akciğeri, kuş akciğeri

1. Reptile Lung,
a. Alveol, b. Air, c. Bronchia,

2.Avian Lung
d. IN, e. Parabronchia, f. OUT

 kuş kanadı, güzel kuş  kuş kanadı, güzel kuş

Jenže beznadějně ztracené scénáře evolucionistů ještě nejsou u konce. Stále zůstává problém přimět tato stvoření k letu! Jelikož evolucionisté věří, že ptáci se museli jaksi vyvinout, tvrdí, že se přeměnili z plazů. Avšak žádný z odlišných ptačích mechanismů, které mají naprosto odlišnou strukturu od zvířat dlících na zemi, nelze vysvětlit postupnou evolucí. Především křídla, která jsou vlastností vyhrazenou ptákům, jsou velmi neschůdným problémem pro evolucionisty. Jeden z tureckých evolucionistů, Engin Korur, uznal nemožnost evoluce křídel:

Společným znakem očí a křídel je, že mohou fungovat jedině tehdy, jsou-li plně vyvinuty. Jinými slovy, napůl vyvinuté oko nemůže vidět; pták s napůl vyvinutým křídlem nemůže létat. Jak tyto orgány vznikly zůstalo jednou ze záhad přírody, kterou je nutno osvětlit.45

Otázka, jak vznikla perfektní struktura křídel jako výsledek po sobě jdoucích nahodilých mutací, zůstala zcela bez odpovědi. Neexistuje způsob vysvětlení, jak se přední končetiny plaza mohly změnit v dokonale fungující křídla následkem poruchy v genech (mutace).

Ba co víc, jen mít křídla nestačí, aby organismus vzlétl. Organismy dlící na zemi jsou zbaveny mnoha dalších strukturálních mechanismů, které ptáci používají k letu. Třeba kosti ptáků jsou mnohem lehčí než u organismů nelétavých. Jejich plíce pracují zcela jiným způsobem. Mají odlišnou svalovou a kosterní soustavu a velice specializovanou srdeční a oběhovou soustavu. Tyto vlastnosti jsou podmínkami k létání potřebnými přinejmenším tak jako křídla. Všechny tyto mechanismy musely existovat současně a dohromady; nemohly se vytvořit postupně "nahromaděním". Proto je teorie tvrdící, že organismy na zemi se vyvinuly v létající organismy kompletně bludná.

Toto vše vzbuzuje další otázku: dokonce i kdybychom předpokládali, že tento nemožný příběh je pravdivý, tak proč nejsou evolucionisté schopni nalézt "napůl okřídlenou" zkamenělinu nebo zkamenělinu s jedním křídlem aby svou historku podložili?

Další Údajně Přechodná Forma: Archæopteryx

archaeopteryx, ofpandasandpe

Podle evolucionistů se někteří drobní dinosauři jako Velociraptoři nebo Dromeosauři, vyvinuli získáním křídel a pak začali létat. Tudíž je Archæopteryx považován za přechodnou formu, která se oddělila od svých dinosauřích předků a začala poprvé létat. Tato imaginární povídačka se objevuje skoro ve všech evolučních publikacích.

Evolucionisté vyslovují v odpověď jméno jediného tvora. Toto je zkamenělina ptáka zvaného Archæopteryx, jedna z nejznámějších přechodných forem mezi tím málem, co evolucionisté stále brání. Archæopteryx, podle evolucionistů takzvaný předek současných ptáků, žil přibližně před 150 miliony let. Teorie má za to, že někteří drobní dinosauři, takoví jako Velociraptoři nebo Dromeosauři, se postupně vyvinuli získáním křídel a pak začali létat. Tak se předpokládá, že Archæopteryx je přechodnou formou, která se oddělila od dinosauřích předků a poprvé vzlétla.

Avšak poslední výzkumy zkamenělin Archæopteryxe značí, že tento tvor absolutně nebyl přechodnou formou, nýbrž vyhynulým druhem ptáka, majícím některé bezvýznamné odlišnosti od dnešních ptáků.

Teze, že Archæopteryx byl "poloviční pták" který nedovedl dokonale létat byla oblíbená v evolučních kruzích až donedávna. Nepřítomnost sterna (prsní kosti) u tohoto tvora se považovala za nejdůležitější doklad, že tento pták nemohl pořádně létat. (Prsní kost se nachází pod hrudníkem, a upínají se k ní svaly potřebné k létání. V dnešní době je prsní kost pozorovatelná u všech létajících i nelétavých ptáků, a dokonce i u netopýrů, létavých savců, kteří náleží do naprosto odlišné čeledi.)

Avšak sedm zkamenělin Archæopteryxe, jež byly nalezeny v roce 1992, způsobilo evolucionistům velký úžas. Příčinou bylo, že u nedávno nalezené fosilie bylo objeveno, že prsní kost, o níž evolucionisté předpokládali, že chybí, nakonec přece existuje. Tato fosilie byla v časopise Nature popsána takto:

Nedávný objev sedmi exemplářů Archæopteryxe prezentuje částečnou, obdélníkovou prsní kost, dlouho očekávanou ale nikdy dříve nezdokumentovanou. To svědčí o silných letových svalech.46

Tento objev anuluje hlavní základ tvrzení, že Archæopteryx byl poloviční pták, co nedovedl pořádně létat.

Navíc struktura ptačích per se stala jedním z nejdůležitějších kusů důkazu potvrzujícího, že Archæopteryx byl létající pták v pravém smyslu. Asymetrická stavba pera Archæopteryxe je k nerozeznání od ptáků žijících dnes a značí, že mohl létat velmi dobře. Jak věhlasný paleontolog Carl O. Dunbar stanovuje, "pro svoje peří [je Archæopteryx] jasně klasifikován jako pták." 47

Další fakt, který byl odhalen strukturou peří Archæopteryxe je jeho teplokrevný metabolismus. Jak uvedeno výše, plazi a dinosauři jsou studenokrevní živočichové, jejichž tělesné teplo se mění s teplotou jejich prostředí, než aby bylo homeostaticky regulováno. Velice důležitou funkcí ptačího peří je udržování stálé tělesné teploty. Fakt, že Archæopteryx měl peří ukázal, že to byl opravdový teplokrevný pták, který potřeboval udržovat tělesné teplo, na rozdíl od dinosaurů.

Ptačí Peří: Design, Který Neumí Evoluce Vysvětlit

Teorie evoluce, jež tvrdí, že ptáci se vyvinuli z plazů, nedovede vysvětlit obrovské rozdíly mezi těmito třídami. Ve věcech takových rysů jako jsou jejich kosterní stavba a teplokrevný metabolismus jsou ptáci velice odlišní od plazů. Dalším rysem, který představuje nepřekonatelnou propast mezi ptáky a plazy je ptačí peří, které má podobu pro ně vyhrazenou. Těla plazů jsou pokryta šupinami, zatímco těla ptáků jsou kryta peřím. Jelikož evolucionisté považují plazy za předky ptáků, musí tvrdit, že pera ptáků se vyvinula z plazích šupin. Jenže mezi šupinami a pery neexistuje žádná podobnost.

kuş kanadı, detaylı kanat resmi

Profesor fyziologie a neurobiologie na univerzitě Connecticutu, A.H. Brush, akceptuje tuto realitu, ačkoli je evolucionista: "Každý znak od genové struktury a organizace, po vývin, morfogenezi a organizaci tkání je odlišný (v peří a šupinách)."1 Navíc profesor Brush zkoumá bílkovinnou strukturu ptačích per a argumentuje, že je "jedinečná mezi obratlovci".2 Neexistuje fosilní doklad pro dokázání, že ptačí pera se vyvinula z plazích šupin. Naopak, "peří se ve fosilním záznamu objevuje najednou, jako 'nesporně unikátní' charakteristika odlišující ptáky" jak prohlašuje profesor Brush.3 Mimoto u plazů nebyla rozpoznána žádná epidermální struktura, která poskytuje původ pro ptačí pera.4

V roce 1996 dělali paleontologové rozruch kolem fosilie takzvaného opeřeného dinosaura, nazvaného Sinosauropteryx. Avšak v roce 1997, bylo dohaleno, že tyto zkameněliny nemají co dělat s ptáky a že se nejednalo o pera dnešních ptáků.5

Na druhou stranu když zblízka prozkoumáme ptačí peří, narazíme na velice komplexní design, který nejde vysvětlit evolučním procesem. Slavný ornitolog Alan Feduccia stanovuje, že "každá jejich vlastnost má aerodynamickou funkci. Jsou extrémně lehká, mají schopnost se pozdvihovat, která se zvyšuje při nízkých rychlostech, a snadno se dovedou vrátit do původní pozice". Pak pokračuje, "Nedovedu skutečně pochopit, jak by orgán perfektně navržený k letu, mohl na počátku vzniknout kvůli jiné potřebě".6

Návrh per přiměl také Charlesa Darwina, aby nad nimi uvažoval. Navíc dokonalá estetika peří páva mu způsobovala "nevolnost" (jeho vlastní slova). V dopise, co napsal pro Asu Graye 3.dubna 1860, uvedl "Dobře si pamatuji čas, kdy mi pomyšlení na oko vyvolávalo chlad po celém těle, ale dostal jsem se přes toto stádium nevolnosti..."A pak pokračuje: "...a nyní bezvýznamné části struktury často způsobují, že se cítím velice nepříjemně. Pohled na pero z pavího ocasu, kdykoli na ně popatřím, dělá se mi nanic!" 7

Jsou-li ptačí pera detailně prozkoumána, je vidět, že jsou vytvořena z tisíců malinkých úponků připojených k sobě háčky. Tento unikátní design ústí v nadřazený aerodynamický výkon.

 

1- A. H. Brush, "O původu per". Journal of Evolutionary Biology, sv. 9, 1996, str.132

2- A. H. Brush, O původu per, str. 131

3- Tamtéž.

4- Tamtéž.

5- "Oškubání opeřeného dinosaura", Science, sv. 278, 14.listopadu 1997, str. 1229

6- Douglas Palmer, "Učení se letu" (Revize Původu a evoluce ptáků od Alana Feduccia, Yale University Press, 1996), New Scientist, sv. 153, 1.března 1997, str. 44

7- Norman Macbeth, Darwin přezkoušen: Apel na rozum, Boston, Gambit, 1971, str. 101

Spekulace Evolucionistů: Zuby A Spáry Archæopteryxe

Dva důležité body, na které evoluční biologové spoléhají při tvrzení, že Archæopteryx byl přechodnou formou, jsou spáry na jeho křídlech a jeho zuby.

Je pravda, že Archæopteryx měl spáry na křídlech a zuby v ústech, leč tyto znaky neznamenají, že tento tvor byl jaksi příbuzný s plazy. Mimoto, dva druhy ptáků dnes žijících, Tauraco a Hoacin, mají spáry, které jim umožňují držet se větví. Tito tvorové jsou úplní ptáci, bez plazích charakteristik. Proto je zcela bezpředmětné tvrdit, že Archæopteryx je přechodná forma, kvůli svým drápům na křídlech.

Ani zuby v zobáku Archæopteryxe neznamenají, že je přechodnou formou. Evolucionisté provádějí účelný trik tvrzením, že tyto zuby jsou plazí charakteristiky, jelikož zuby nejsou typickým znakem plazů. Dnes mají někteří plazi zuby a jiní nikoli. Navíc Archæopteryx není jediný druh ptáka mající zuby. Je pravda, že dnes ptáci se zuby neexistují, leč podíváme-li se na fosilní záznam, shledáme, že jak v době Archæopteryxe tak později, a dokonce ještě donedávna, existoval oddělený ptačí rod, který by šlo kategorizovat jako "ptáci se zuby".

Archæopteryx Vykazuje Znaky Plně Vyvinutého Ptáka:
archaeopteryx, fosil

1. Jeho pera ukazují, že se jednalo o teplokrevného tvora schopného letu.

2. Jeho kosti jsou duté jako u dnes žijících ptáků.

3. Jeho zuby nepředstavují důkaz, že se vyvinul z plazů. V minulosti žilo mnoho ptačích druhů se zuby.

4. Existují ptačí druhy dnes žijící, které mají podobné pařáty na svých křídlech.

5. Prsní kost byla pozorovatelná u nedávno nalezených sedmi fosilií Archæopteryxe. Přítomnost této kosti ukazuje, že tak jako současní ptáci, měl mocné letové svaly.

Nejdůležitějším bodem je, že struktura zubů Archæopteryxe a jiných ptáků je naprosto odlišná od jejich údajných předků, dinosaurů. Proslulí ornitologové L. D. Martin, J. D. Steward, a K. N. Whetstone pozorovali, že Archæopteryx a jiní podobní ptáci mají zuby s plochými vrcholy a velkými kořeny. Kdežto zuby teropodních dinosaurů, domnělých předků těchto ptáků, vystupují jako pily a mají úzké kořeny.48

Tito badatelé taktéž porovnali zápěstní kůstky Archæopteryxe a jeho údajných předků, dinosaurů, a nepozorovali mezi nimi žádnou podobnost.49

Studie anatomů jako S. Tarsitano, M. K. Hecht, a A.D. Walker odhalily, že některé podobnosti, které John Ostrom a další viděli mezi Archæopteryxem a dinosaury byly ve skutečnosti dezinterpretace.50

Všechna tato zjištění značí, že Archæopteryx nebyl přechodný článek ale pouze pták spadající do kategorie, kterou bychom mohli nazvat "ozubení ptáci".

Archæopteryx a Další Ptačí Zkameněliny

Zatímco evolucionisté po desetiletí prohlašovali Archæopteryxe největším důkazem scénáře ohledně evoluce ptáků, některé nedávno nalezené zkameněliny v tomto ohledu scénář vyvracejí.

onfuciosornis, kuş fosili

Pták jménem Confuciusornis je téhož stáří jako Archæopteryx

Lianhai Hou a Zhonghe Zhou, dva paleontologové z Čínského institutu paleontologie obratlovců, objevili novou ptačí zkamenělinu v roce 1995 a nazvali ji Confuciusornis. Tato zkamenělina je skoro stejného stáří jako Archæopteryx (kolem 140 milionů let), leč nemá v ústech zuby. Navíc její zobák a peří sdílí stejné vlastnosti s dnešními ptáky. Confuciusornis má stejnou kosterní stavbu jako současní ptáci, ale zároveň má spáry na svých křídlech jako Archæopteryx. Další struktura vyhrazená ptákům zvaná "pygostyl", která podporuje ocasní pera, byla také nalezena u Confuciusornise. Stručně, tato zkamenělina -stejně stará jako Archæopteryx, který byl dříve považovaný za nejranějšího ptáka a byl akceptován jako poloplaz -vypadá dost jako ptáci žijící dnes. Tento fakt anuloval evoluční tezi tvrdící, že Archæopteryx byl primitivní předek všech ptáků.51

Další zkamenělina vykopaná v Číně vyvolala ještě větší zmatek. V listopadu 1996 byla v Science oznámena existence 130 milionů let starého ptáka pojmenovaného Liaoningornis L. Houem, L. D. Martinem a Alan Feducciaou. Liaoningornis měl prsní kost, k níž se připojovaly svaly pro létání, jako u dnešních ptáků. Tento pták byl nerozeznatelný od současných ptáků i v jiných ohledech. Jediným rozdílem byly zuby v ústech. Toto ukázalo, že ptáci se zuby neměli primitivní stavbu předpokládanou evolucionisty.52 Toto bylo uvedeno v článku v Discover "Odkud přišli ptáci? Tato fosilie značí, že tomu nebylo z dinosauřího rodu".53

Další zkamenělinou, která vyvrátila evoluční tvrzení ohledně Archæopteryxe, byl Eoalulavis. Stavba křídla Eoalulavise, o němž se uvedlo, že je o nějakých 25 až 30 milionů let mladší než Archæopteryx, byla pozorována u dnešních pomalých letců. To dokázalo, že před 120 miliony let poletovali v oblacích ptáci v mnoha ohledech nerozeznatelní od dnešních.54

Tato fakta znovu ukazují, že určitě ani Archæopteryx ani jiní raní ptáci jemu podobní nebyli přechodnými formami. Zkameněliny neznačí, že různé druhy ptáků se vyvinuly jeden z druhého. Naopak, fosilní záznam ukazuje, že dnešní ptáci a někteří starodávní ptáci jako Archæopteryx vlastně žili vedle sebe ve stejném čase. Některé z těchto ptačích druhů jako Archæopteryx a Confuciusornis, vyhynuli, a pouze některé z druhů, které kdysi existovaly, byly schopny přežít až do současnosti.

Zkrátka několikero znaků Archæopteryxe ukazuje, že tento tvor nebyl přechodnou formou. Celková anatomie Archæopteryxe dává najevo stabilitu, nikoli evoluci. Paleontolog Robert Carroll to musí uznat:

Geometrie perutí Archæopteryxe je identická s moderními létajícími ptáky, zatímco nelétající ptáci mají symetrická pera. Způsob, jakým jsou brka naaranžována na křídlech také spadá do řádu moderních ptáků… Podle Van Tynea a Bergera, jsou relativní velikost a tvar křídla Archæopteryxe podobné jako u ptáků, kteří se pohybují skrze omezená otevření ve vegetaci jako jsou hrabaví ptáci, holubice, sluky, šplhavci a většina zpěvných ptáků … Letky byly ve stazi po nejméně 150 milionů let…55

Na druhou stranu "časový paradox" je jedním z faktů zasahujícím smrtící úder evolučním tvrzení o Archæopteryxovi. Ve své knize Ikony evoluce, Jonathan Wells poznamenává, že Archæopteryx byl proměněn v "ikonu" teorie evoluce, zatímco důkaz jasně ukazuje, že toto stvoření není primitivním předkem ptáků. Podle Wellse jednou ze známek je, že teropodní dinosauři—údajní předkové Archæopteryxe—jsou vlastně mladší než Archæopteryx:

Dvounozí plazi pobíhající kolem po zemi a mající další vlastnosti, které by jeden mohl očekávat u předků Archæopteryxe, se objevili později.56

Imaginární Spojení Pták-Dinosaurus

alan feduccia, hayali kuş

Profesor Alan Feduccia

Tvrzení evolucionistů snažících se prezentovat Archæopteryxe jako přechodnou formu, je že ptáci se vyvinuli z dinosaurů. Jenže jeden z nejslavnějších ornitologů na světě, Alan Feduccia z univerzity v Severní Karolíně, oponuje teorii, že ptáci jsou příbuzní s dinosaury, navzdory skutečnosti, že sám je evolucionistou. Feduccia říká o tezi plazo-ptačí evoluce:

Tedy, já jsem studoval ptačí lebky po 25 let a nevidím vůbec žádné podobnosti. Prostě je nevidím... Teropodní původ ptáků, dle mého názoru, bude největší ostudou paleontologie 20.století.57

Larry Martin, odborník na rané ptáky z univerzity v Kansasu, také odporuje teorii, že ptáci jsou potomky dinosaurů. Debatující o rozporech, do nichž evoluce v této věci upadá, prohlašuje:

Abych vám řekl pravdu, kdybych měl podporovat dinosauří původ ptáků s těmito znaky, styděl bych se pokaždé, kdybych měl vstát a hovořit o tom.58

V souhrnu, scénář "evoluce ptáků" vztyčený jedině na bázi Archæopteryxe, je pouze produktem předpojatosti a myšlení evolucionistů, kde je přání otcem myšlenky.

Jaký je Původ Much?

Tvrzení, že dinosauři se proměnili v ptáky evolucionisté podporují předpokladem, že někteří dinosauři, kteří mávali předními končetinami, aby ulovili mouchy "vzlétli a letěli" jak vidno z obrázku. Bez jakéhokoli vědeckého opodstatnění to není ničím více, než výplodem fantazie, ale tato teorie s sebou nese velice prostý logický rozpor: příklad poskytnutý evolucionisty, aby vysvětlili původ létání, to jest moucha, má již dokonalou schopnost letu. Zatímco člověk nedokáže rozevřít a zavřít oči ani 10 krát za sekundu, průměrná moucha mávne křídly 500 krát za sekundu. Navíc pohybuje oběma křidélky současně. Nejmenší nesoulad ve vibraci křídel by způsobil mouše ztrátu rovnováhy, ale to se nikdy nestane.

dinazor, sinek

Evolucionisté by měli nejprve přijít s vysvětlením, jak získala moucha perfektní schopnost letu. Namísto toho vymýšlejí imaginární scénáře o tom, jak mnohem nešikovnější tvorové jako plazi přišli k létání. Dokonce i dokonalé stvoření mouchy domácí vyvrací evoluční tvrzení. Anglický biolog Robin Wootton napsal v článku s titulkem "Mechanický návrh muších křídel":

Čím lépe rozumíme fungování křídel hmyzu, tím důvtipnější a krásnější jejich návrh vypadá. Struktury jsou tradičně navrženy, aby se co nejméně deformovaly; mechanismy jsou navrženy, aby pohybovaly částmi komponentů předvídatelnými způsoby. Křídla hmyzu kombinují oba způsoby, užívají komponenty se širokým rozsahem elastických vlastností, elegantně shromážděné, aby dovolovaly příslušnou deformaci v reakci na příslušné síly a využívaly vzduchu co nejlépe. Mají málo pokud vůbec nějaké technologické paralely - zatím.1

Na druhou stranu neexistuje jediná zkamenělina, která by mohla být dokladem imaginární evoluce much. To je to, co význačný francouzský zoolog Pierre Grassé myslel, když řekl "Jsme v temnotách ohledně původu hmyzu." 2

Příklad z evolučních scénářů: Dinosaur náhle vzlétl, když se snažil chytat mouchy!

 

1- Robin J. Wootton, "Mechanický design hmyzích křídel", Scientific American, sv. 263, listopad 1990, str.120

2- Pierre-P Grassé, Evoluce živých organismů, New York, Academic Press, 1977, str.30

Původ Savců

Jak jsme dříve uvedli, teorie evoluce navrhuje, že nějaká smyšlená stvoření vystoupila z moře a změnila se v plazy, a že ptáci se vyvinuli z plazů. Podle téhož scénáře jsou plazi předky nejenom ptáků ale i savců. Jenže mezi těmito dvěma třídami je mnoho rozdílů. Savci jsou teplokrevní živočichové (to znamená, že si umí vytvářet vlastní teplo a udržují ho na stálé úrovni), rodí živé potomstvo a živí je mlékem a jejich těla jsou obvykle cele pokrytá srstí. Plazi, na druhou stranu, jsou studenokrevní (tj.nedovedou si vytvářet vlastní teplo a jejich tělesná teplota se mění v souladu s vnější teplotou), kladou vejce, nekrmí mláďata mlékem a jejich těla jsou pokryta šupinami.

Netopýři
 yarasa fosili, fosil

Evolucionisté navrhují, že všechny savčí druhy se vyvinuly ze společného předka. Avšak existují velké odlišnosti mezi rozmanitými druhy savců jako jsou medvědi, velryby, myši a netopýři. Každá z těchto živých bytostí má specifické systémy. Kupříkladu netopýři jsou stvořeni s velmi citlivým sonarovým systémem, který jim pomáhá najít cestu v temnotě. Tyto složité systémy, které může moderní technologie pouze napodobovat, se v žádném případě nemohly objevit jako výsledek náhody. Fosilní záznam také demonstruje, že netopýři vznikli ve svém současném dokonalém stavu zničehonic a že neprodělali žádný "evoluční proces".

Zkamenělina netopýra stará 50 milionů let: nelíšící se od svého moderního protějšku. (Science, sv. 154

Jedním příkladem strukturální bariéry mezi plazy a savci je jejich stavba čelisti. Savčí čelisti se skládají z jediné kosti dolní čelisti obsahující zuby. U plazů existují tři drobné kůstky po obou stranách dolní čelisti. Dalším zásadním rozdílem je, že všichni savci mají ve středním uchu tři kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek). Plazi mají ve středním uchu jedinou kost. Evolucionisté tvrdí, že se plazí čelist a střední ucho postupně vyvinuli v savčí čelist a ucho. Otázku, jak se ucho s jedinou kostí postupně vyvinulo do toho se třemi kostmi a mezitím se zachovávala funkce slyšení, nelze nikdy vysvětlit. Nikoli překvapivě ani jedna jediná zkamenělina spojující plazy a savce není k nalezení. Proto evoluční vědecký spisovatel Roger Lewin byl donucen říct, "Přechod k prvnímu savci, který se asi odehrál jen u jednoho, nebo nanejvýš dvou rodokmenů, je stále hádankou".59

George Gaylord Simpson, jedna z nejpopulárnějších evolučních autorit a zakladatel teorie neodarwinismu, činí následující poznámku ohledně této matoucí obtíže pro evolucionisty:

Nejzáhadnější událostí v historii života na zemi je změna od mezozoika, věku plazů, ve věk savců. Jako kdyby byla nad věkem, kde vůdčí roli zaujímali plazi, hlavně dinosauři v obrovském počtu a ohromující rozmanitosti, náhle spuštěna opona, a ihned zvednuta, aby odhalila stejné jednání, ale v naprosto odlišném obsazení, obsazení, v němž se dinosauři vůbec neobjevují, další plazi jsou kompars, a všechny hlavní role hrají savci toho druhu sotva naznačeného v předešlých jednáních.60

Navíc když se savci najednou objevili, byli od sebe navzájem již velice odlišní. Tak nepodobní živočichové jako netopýři, koně, myši a velryby jsou savci, a ti všichni se vynořili ve stejném geologickém období. Ustanovit mezi nimi evoluční vztah je nemožné dokonce i při nejširším rozpjetí představivosti. Evoluční zoolog R. Eric Lombard se chopil tohoto bodu v článku, jenž se objevil v hlavním žurnálu Evoluce:

Ti co hledají konkrétní informaci použitelnou při konstrukci fylogenezí savčích rodokmenů budou zklamáni.61

Toto vše demonstruje, že všichni živí tvorové se ocitli na zemi najednou a plně zformovaní, bez evolučního procesu. Toto je konkrétní důkaz faktu, že byli stvořeni. Evolucionisté se však snaží vykládat fakt, že živé druhy vznikly v určitém pořadí jako známku evoluce. Jenže sekvence, v níž živé věci vznikly je "řád stvoření", jelikož mluvit o evolučním procesu není možné. Se svrchovaným a bezvadným stvořením byly oceány a souše naplněny živými věcmi a nakonec by stvořen člověk.

Navzdory příběhu "opičího muže" který je davům vnucován intenzivní mediální propagandou, člověk se také ocitl na zemi náhle v úplné formě.

Mýtus Evoluce Koně

Až donedávna byla propagována imaginární sekvence údajně ukazující evoluci koně jako hlavní fosilní důkaz pro teorii evoluce. Dnes však mnozí evolucionisté sami upřímně doznávají, že scénář evoluce koně je bankrot. V roce 1980 bylo pořádáno dvoudenní symposium ve Fieldově muzeu přírodní historie v Chicagu, se 150 účastnícími se evolucionisty debatující o problému s pozvolnou evoluční teorií. Oslovující publikum, evolucionista Boyce Rensberger poznamenal, že scénář evoluce koně nemá žádnou oporu ve fosilním záznamu a že nebyl pozorován žádný evoluční proces, který by vysvětlil postupný vývoj koní:

güzel at, at arageçiş formu

There are breeds of horse of different sizes on Earth. The "evolution of the horse" sequence is nothing more than fossils belonging to these different breeds and certain other mammals being set out one behind the other.

Populárně vypravovaný příklad evoluce koně, naznačující postupnou sekvenci změn od čtyřprstých tvorů velikosti lišky žijících před 50 miliony let po dnešní mnohem větší jednoprsté koně, je dlouho znám jako chybný. Namísto postupných změn se zkameněliny každého přechodného druhu objevují zcela odlišné, přetrvávají nezměněné a pak vyhynou. Přechodné formy jsou neznámé.1

Dr. Niles Eldredge uvedl následující o diagramech "evoluce koně":

Existuje hrozná spousta příběhů, jeden imaginárnější než druhý, o tom, jaká je opravdu povaha historie života. Nejslavnější příklad, dodnes vystavovaný v dolním poschodí, je výstava evoluce koně připravovaná snad před padesáti lety. Byla předkládána jako doslovná pravda v jedné učebnici za druhou. Nyní si myslím, že je to politováníhodné, obzvláště když lidé, kteří předkládají tyto druhy historek si mohou být sami vědomi spekulativní povahy některých takových věcí.2

Tak jaký je základ pro scénář evoluce koně? Tento scénář byl formulován prostředky klamných grafů vytvořených aranžováním do řady zkamenělin odlišných druhů, které žily ve velice odlišných obdobích v Indii, Jižní Africe, Severní Americe a Evropě čistě v souladu s bohatou silou představivosti evolucionistů. Přes 20 grafů evoluce koně, které se mimochodem všechny od sebe liší, bylo předloženo různými badateli. Tak je evidentní, že evolucionisté nedošli k dohodě o těchto rodokmenech. Jediným společným znakem těchto aranžmá je víra, že tvor velikost psa zvaný "Eohippus", který žil v eocénu před 55 miliony let, byl předkem koně (Equus). Ale údajné evoluční vztahy od Eohippa k Equus jsou naprosto nesouvislé.

güzel at, at arageçiş formu

Tato koňská série v muzejní expozici je složena z rozmanitých zvířat, která žila v odlišných dobách a v odlišných geografických polohách. Zde byla svévolně seřazena podle předpojaté perspektivy. Tento scénář koňské "evoluce" nemá podporu ve fosilním záznamu

Evoluční vědecký spisovatel Gordon R. Taylor vysvětluje tuto málo známou pravdu ve své knize Velká evoluční záhada:

Ale možná, že nejvážnější slabostí darwinismu je neúspěch paleontologů v nalezení přesvědčivých fylogenezí nebo sekvencí organismů demonstrujících hlavní evoluční změny... Kůň je často citován jako jediný plně propracovaný příklad. Leč faktem je, že linie od Eohippus k Equus je velice nepravidelná. Má údajně ukazovat postupný nárůst velikosti, ale pravdou je, že některé variace byly menší než Eohippus, nikoli větší. Exempláře z různých zdrojů mohou být přivedeny dohromady v přesvědčivě vypadající sekvenci, jenže neexistuje důkaz, že v této řadě byly opravdu seřazeny v čase.3

V

šechna tato fakta jsou silným důkazem, že grafy evoluce koně, které jsou prezentovány jako jeden z nejpevnějších základů darwinismu, nejsou ničím jiným než fantastickými a nepravděpodobnými báchorkami..

 

1- Boyce Rensberger, Houston Chronicle, 5.listopadu 1980, str.15

2- Niles Eldredge, citován v Darwinova hádanka od Luthera D. Sunderlanda, Santee, CA, Master Books, 1988, str. 78

3- Gordon Rattray Taylor, Velká evoluční záhada, Abacus, Sphere Books, London, 1984, str. 230

 

Poznámky

45. Engin Korur, "Gözlerin ve Kanatların Sırrı" (Tajemství očí a křídel), Bilim ve Teknik, č. 203, říjen 1984, str. 25.

46. Nature, sv. 382, 1.srpen 1996, str. 401.

47. Carl O. Dunbar, Historická geologie, New York: John Wiley a synové, 1961, str. 310.

48. L. D. Martin, J. D. Stewart, K. N. Whetstone, The Auk, sv. 98, 1980, str. 86.

49. Tamtéž, str. 86; L. D. Martin, "Původy vyšších skupin tetrapodů", Ithaca, New York: Comstock Publising Association, 1991, str. 485, 540.

50. S. Tarsitano, M. K. Hecht, Zoologický žurnál Linného společnosti, sv. 69, 1985, str. 178; A. D. Walker, Geologický magazín, sv. 177, 1980, str. 595.

51. Pat Shipman, "Ptáci to dělají... Dělali to dinosauři?", New Scientist, 1.února 1997, str. 31.

52. "Starý pták", Discover, 21.března 1997.

53. Tamtéž

54. Pat Shipman, "Ptáci to dělají... Dělali to dinosauři?", str. 28.

55. Robert L. Carroll, Vzorce a procesy evoluce obratlovců, Cambridge University Press, 1997, str. 280-81.

56. Jonathan Wells, Ikony evoluce, Regnery Publishing, 2000, str. 117.

57. Pat Shipman, "Ptáci to dělají... Dělali to dinosauři?", str. 28.

58. Tamtéž

59. Roger Lewin, "Kosti savců, předkové se obalují masem", Science, sv 212, 26,června 1981, str. 1492.

60. George Gaylord Simpson, Život před člověkem, New York: Time-Life Books, 1972, str. 42.

61. R. Eric Lombard, "Přehled evolučních principů savčího středního ucha, Gerald Fleischer", Evoluce, sv 33, prosinec 1979, str. 1230.

62. David R. Pilbeam, "Přearanžování našeho rodokmenu", Nature, červen 1978, str. 40.

9 / total 21
You can read Harun Yahya's book Zhroucení Evoluční Teorie online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to author “Mr. Adnan Oktar”.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top