< <
2 / total: 7

Čína: Stát Strachu

Když se komunistická strana v roce 1949 dostala k moci, Čína se rychle změnila ve stát, který šíří po světě teror. Její politika násilí a nátlaku pokračuje v nezmenšené míře od těchto prvních dnů. Necitelnost a nemilosrdnost jednání komunistické strany s lidmi a její materialistické názory, které mění vztahy mezi lidmi na pouhé mechanické styky, vedla k nemilosrdnosné a kruté vládě namísto soucitné a spravedlivé.

V komunistické Číně založené Mao Ce Tungem převažuje víra, že pořádek a stabilita mohou být udržovány pouze strachem a násilím. Následkem toho stát těsně kontroluje všechny aspekty individuálního života a nemilosrdně trestá vše, co se považuje za nevhodné. Nejsou to jen občané, kteří se dopouštějí zločinů, kdo je v Číně trestán. Čínský stát zatýká i ženy, které posílají manželům do zahraničí novinové výstřižky, viníce je z vyzrazení tajemství čínského státu.(1) Může obvinit někoho, kdo poskytl neškodně vyhlížející výrok zahraničnímu žurnalistovi za dopuštění se zrady a poslat ho do pracovního tábora. Je jasné, že za takových podmínek převažuje strach a nejistota místo klidu, bezpečí a stability. Stejně tak není dovoleno mluvit o pocitech jako jsou láska, sebeobětování a soucit v takové sociální struktuře, nemluvě o demokracii a lidských právech. Čínští občané nemohou svobodně kritizovat omyly vlády nebo volně vyjadřovat své myšlenky a výsledkem je, že nejsou schopni efektivně protlačit změnu nebo obnovení. Osud těch, kdo se o to pokusí je obvykle dostatečně odstrašující.

Nezáleží na tom, jak mnoho západních médií uvádí, že v ekonomii byly provedeny liberální reformy a tvrdí, že Čína se navrací k demokracii, vláda Rudé Číny nemá nejmenší úmysl vzdát se své absolutní kontroly nad lidmi. Ti, kdo žijí na čínském území jsou důkazem, a lidé jak Číny tak Východního Turkestánu, jsou nyní hlavními oběťmi těchto nemilosrdných praktik.

Oligarchie Komunistické Číny

Lidová republika Číny je totalitní režim. Veškerá jeho výkonná a soudní tělesa jsou svázána v jeden administrativní orgán, čínskou komunistickou stranu. Národně a lokálně, hlavní vůdci policie, armády a občanských organizací jsou všichni správci komunistické strany. Takoví lidé jsou často stejně vlivní po svém penzionování jako byli ve svém úřadu. Díky jejich mocné organizaci komunistická strana kontroluje veškeré aspekty života. Z tohoto důvodu je těžké se od komunistické ideologie odchýlit v politickém i společenském životě. Myšlenky, přesvědčení a skutky každého individuála musí být v souladu s komunistickou ideologií a instrukcemi strany. Odchýlení, dokonce pouhá možnost odchýlení, mohou být tvrdě potrestány.

Britský novinář John Mirsky, jenž se stal odborníkem na Čínu, popisuje tuto komunistickou vládu těmito termíny:

… Ale pro ně [komunistickou stranu] stabilita znamená řád, v němž starší a komunistická strana jsou nepopiratelně odpovědní. Jakákoli hrozba se potká s tím, co třímají nejefektivněji: silou.(2)

China
China

Tato Maova Kulturní revoluce vedla k barbarství, které je zrídka k videní. Konkrétními cíly revoluce byli vzdelaní lidé a intelektuálové. Mladí lidé známí jako Rudé gardy zabíjeli, obvykle mucením pred zraky verejnosti, lidi, kterí sebou nenosili Maovu Malou rudou knížku nebo se nenaucili zpameti komunistickou hymnu. V tomto období byly zdi pokryty kopiemi Rudé kní ky, aby se zajistilo, e lidé si prectou její obsah.

Nejvíce zarážející příklad tohoto se objevil během Maových kampaní "Velkého skoku kupředu" a "Kulturní revoluce". Nemilosrdné a kruté metody byly použity za účelem podřídit lidi komunismu a vnést komunistickou ideologii do každodenního života. Rolníci byli svévolně ponecháni hladovět dokud nepředali svou produkci komunám a neakceptovali komunistickou interpretaci produkce.

Ti, kdo oponovali komunismu v té době, kdy tato praktika stála miliony životů, byli nevyhnutelně eliminováni. Během Kulturní revoluce, která byla zaměřena na vzdělané a intelektuální okruhy společnosti, byly všechny hlasy odporu v Číně umlčeny nejkrutějším možným způsobem. Kulturní revoluce začala Maovou instrukcí, že "Stále existují lidé na nejvyšší úrovni státu, kteří se zcela neobrátili ke komunismu a ti musí být vzděláni."

China

V prubehu Kulturní revoluce byly desítky tisíc ucitelu, politiku a umelcu muceny a zabity Rudými gardami. V tomto procesu byli casto zniceni dobrí verejní úredníci. Tento první sekretár strany je pouze jedním z tisícu lidí, kterí meli kolem krku zavešené urážlivé plakáty a byli verejne ponižováni.

Tato instrukce se stala kampaní, v níž byli vzdělaní lidé ponižováni, biti a mučeni, a dokonce zabíjeni kvůli triviálním obviněním, například, že nenosí uniformu požadovanou Maem, nebo neumí zpaměti komunistické vojenské pochody. Mao nakonec dosáhl čeho chtěl a komunismus zcela zaplnil mysl všech lidí. (Pro další detaily o barbarství Maova období čti Harun Yahya, Communism in Ambush, Global Publishing, Istanbul, 2003).

Tento režim útisku, který trvá od chvíle, kdy jej Mao poprvé ustanovil v roce 1949 až do současnosti, byl udržován předností dalekosáhlé organizace komunistické strany. V takové atmosféře, kde je skoro jeden tajný policista na každých pět nebo deset lidí a kde každý je informátorem o každém, komunistická strana udržovala svou moc silou a násilím. To proto byly hned od začátku založeny bezcitné policejní a vojenské složky. Ozbrojená policie lidu (PAP) a Osvobozenecká armáda lidu (PLA), připojená ke státu a ministerstvu veřejné bezpečnosti, předpokládala tuto odpovědnost. Od chvíle založení PLA operovala jako ozbrojené křídlo komunistické strany a je dnes největší armádou na světě se 6 miliony členů.

Ideologie Barbarství v Komunistické Číně

 

V následujících kapitolách této knihy zvážíme případy útisku mučení uvalené na muslimy ve Východním Turkestánu. Taktéž se podíváme na utlačování čínské administrativy proti vlastnímu lidu. Ukážeme, že bezcitnost je běžným politickým nástrojem a krutost se nepovažuje za nic neobvyklého. Ve společnostech, kde se popírá existence Boha, kde lidé věří, že jedinou povinnost mají sami k sobě a kde neexistuje víra v posmrtný život, sobeckost, nemilosrdnost a krutost nahrazují lásku, soucit a odpuštění.

Nejjistější cestou, jak skoncovat s krutostmi a mučením je, aby lidé s čistým svědomím vysvětlovali náboženské hodnoty jako součást své povinnosti pobízení k dobru a zakazování zla a zvali druhé, aby se naučili učením Boha. V jednom verši Koránu Bůh také zjevil, že "Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou blažení." (Korán, 3: 104). Ve vykonávání naší povinnosti je důležitým stádiem války myšlenek naprosté odhalení všech aspektů protináboženských ideologií a zničení jejich základů, aby je mohla nahradit náležitá morálka. V případě Východního Turkestánu a Číny je touto ideologií komunismus.

Podle komunistické ideologie je hmota vše, co existuje a všechny události, včetně historických, ekonomických a sociologických, nejsou ničím než odrazem různých forem hmoty. Tento pohled má za to, že vše je v neustálém procesu změny a vývoje. Mocí za změnou je konflikt. Celý vesmír včetně lidských dějin se vyvinul jako výsledek konfliktu, který návratem vyústil v lidský pokrok.

Çin Zulmü
communism, China

Komunismus spoléhá na moc a násilí pro své prežití. Konflikt a boj jsou prirozenými prvky komunismu.

Tvrzení, že tento konflikt je klíčem k rozvoji je krokem ve směru nekonečného krveprolití. Přívrženci takových ideologií budou v neustálém konfliktu, navzájem se utlačovat a prolévat vzájemně krev (ve jménu pokroku). Lidské city pozvednuté náboženstvím (jako láska, respekt, oběť a sdílení) zcela vymizí spolu s možností míru a bezpečnosti. Ve skutečnosti komunistická filosofie učí, že takové city společnost spožďují. Mao, jenž přinesl tuto filosofii do Číny, za sebou nechal 60 milionů mrtvých, desítky milionů mučených a bezcitnou společnost.

Avšak skutečné rozpory a opaky, jenž existují, neospravedlňují barbarství a vraždu. Opaky existují všude: Den a noc, tma a světlo, teplo a chlad, dobro a zlo. Jenže tyto byly stvořeny, aby zdůraznily krásu světa a dovolily slušným hodnotám jako je tolerance, mír a odpuštění vzniknout. Stejná věc se vztahuje na svět myšlenek. Skutečnost, že lidé myslí nebo věří odlišně není důvodem, aby se pro to nemilosrdně vraždili. Bůh přikazuje lidem, aby se chovali laskavě, dokonce i ke svým nepřátelům a mluvili k lidem dobrá slova. Všechny rozpory mohou být vyřešeny v atmosféře míru a tolerance lidmi, kteří jsou rozumní a mají dobré povědomí o tom, co s sebou koranická morálka přináší.

Komunismus však tvrdí pravý opak. Ve skutečnosti, když konflikt, což je jeden z nejvýznamějších komponentů komunismu, spojí síly s darwinistickým myšlením, které považuje lidské bytosti za zvířecí druh, výsledkem je smrt milionů lidí a zničení mnohem více životů. To proto nebyla politika Maa a jeho přívrženců ovlivněna utrpením, které způsobili svým lidem, které považovali pouze za stádo zvířat.

"A good action and a bad action are not the same.
Repel the bad with something better and, if there is enmity between you and someone else, he will be like a bosom friend."
(Surah Fussilat: 34)

Darwinistický pohled na svět, který způsobil, že Mao pohlížel na ty, kdo odporují komunismu jako na zvířata je zdůrazněn v knize Čína a Charles Darwin od Jamese Reevea Puseyho, historika z Harvardské univerzity:

Mao Ce-Tung ve chvíli vzteku (až v roce 1964) přísahal, že "všichni démoni budou zničeni." Odlidšťoval své nepřátele, částečně v tradiční nadsázce, částečně podle "realismu" sociálního darwinismu. Tak jako anarchisté považoval reakcionáře za evoluční návrat, jenž zasluhuje vyhubení. Nepřátelé lidu byli nelidé a nezasloužili si, aby se s nimi zacházelo jako s lidmi.(3)

Maova vlastní slova potvrzují ta Puseyho. Jeden ze sloganů zakladatele Rudé Číny v té době zněl "Podstata čínského socialismu spočívá na Darwinovi a evoluční teorii."(4)

Muslimové z Východního Turkestánu se stali jednou ze společností, o nichž si Mao, inspirován darwinistickým pohledem na svět, myslel, že nemají právo, aby "se s nimi jednalo jako s lidskými." Důvodem bylo to, že přesvědčení lidu z Východního Turkestánu je vedlo k vášnivému odporování komunismu. Avšak jejich oprávněné protesty byly potlačeny s krajní nelítostností a následkem toho byly miliony jejich dětí zavražděny komunistickým režimem. Východní Turkestán dodnes žije pod tímto útlakem. Stovky tisíc muslimů byly mučeny v čínských věznicích, vyhnány z domovů a musely opustit svou zem.

Darwin

Jak sám Mao dosvedcil, nejduležitejší ideologickou oporou komunistického režimu v Cíne je Darwinova evolucní teorie. Ve své knize Cína a Charles Darwin, harvardský univerzitní historik James Reeve Pusey popisuje velký vliv darwinismu na Cínu a jak pripravil intelektuální podklady komunismu.

 

Notes

1. Mimořádná žena je přemožena (A Remarkable Woman is Suppressed," The Guardian, " 15.března 2000

2. Jonathan Mirsky, Temný odkaz revoluce ("Revolution's Dark Legacy)," Asiaweek, sv. 27, č. 2, 19.ledna 2001 (emphasis added)

3. James Reeve Pusey, Čína a Charles Darwin (China and Charles Darwin), str. 455 (emphasis added)

4. M. Mehnert, Kampf um Mao's Erbe, Deutsche Verlags-Anstalt, 1977 (emphasis added)

2 / total 7
You can read Harun Yahya's book Útlak Komunistické Číny Ve Východním Turkestánu online, share it on social networks such as Facebook and Twitter, download it to your computer, use it in your homework and theses, and publish, copy or reproduce it on your own web sites or blogs without paying any copyright fee, so long as you acknowledge this site as the reference.
About this site | Make your homepage | Add to favorites | RSS Feed
All materials can be copied, printed and distributed by referring to author “Mr. Adnan Oktar”.
(c) All publication rights of the personal photos of Mr. Adnan Oktar that are present in our website and in all other Harun Yahya works belong to Global Publication Ltd. Co. They cannot be used or published without prior consent even if used partially.
© 1994 Harun Yahya. www.harunyahya.com - info@harunyahya.com
page_top